Veselí rodiče

Text: Eva Staňková

Vychovat ty haranty byla a je dřina, dřina a nic než dřina! Nejdříve fyzická, pak především psychická. Ale my jsme si to užili. Nesčetněkrát to byla a je taková bžunda, že jsme vděční osudu, že je máme. Proto se považujeme za veselé rodiče. Z výchovy a vzdělání Chlapečka a Holčičky se stal jeden ze základních stavebních kamenů našeho rodinného soužití. Hodně jsme se o tomto tématu napřemýšleli a teď, když se nám názory už trochu „usadily“, se o ně rádi podělíme. Tentokrát to bude o technologiích.

Veselí rodiče a technologie

Jó technologie, to je věc! Když jsme studovali VŠE, byl tam počítač přes půl patra a seminář z IT nám uznali, až když jsme odevzdali štůsek správně naděrovaných kartiček. Byla to hrůza. Čekat nějakou „user-friendliness“ od té obludy, co se mu říkalo počítač, fakt nešlo. A vůbec by „user-friendliness“ tehdy byla jistě sprostá slova, i kdyby to bylo česky (byl tuhý socialismus a angličtina se i v odborných kruzích prosazovala velmi nesměle). No a tak jsme na VŠ po půl roce hrdě ovládli základy Cobolu.

No a teď se pořádně odražte – ááá – skok do dneška.

Chlapeček programuje od svých osmi let. Teď, po deseti letech, zvládá deset programovacích jazyků. Už od kvarty na gymplu uměl postavit běžné weby a tak dělal různé „melouchy“ (pardon, to je slovo z hluboké minulosti). Když něco neví, vygooglí si to. Během pár minut tak zjistí, co udělal špatně a jak to opravit. Samozřejmě, často to studuje v technické angličtině. A samozřejmě, rychle se učí a rychle postupuje vpřed. Nyní už pracuje v týmech s dospělými a vyvíjí nové programovací „fíčurky“. Kromě toho sleduje různé odborné konference buď osobně o víkendech, když jsou náhodou v Praze, nebo přes internet po nocích, všechny ty ostatní.

A jeho škola? Jeden z nejlepších gymplů v Praze, a ani ten mu neumožní dělat to, co ho skutečně baví. I když profesoři a profesorky jsou opravdu skvělí lidé, z čistě lidského pohledu bychom je neměnili.

A hlavně, vždyť technické myšlení, základní algoritmizaci problémů a schopnost naprogramovat si „fíčurku“ k vyřešení určitého problému nebo si postavit web či umět využívat sociální sítě pro marketing svých služeb či výrobků potřebuje už dnes téměř denodenně převážná většina práceschopného obyvatelstva.

Proč se to neučí už od základních škol? Proč hodiny IT jsou stále o Wordu, Excelu a PowerPointu? A nebo proč se v hodině češtiny učí psát popis, a ne už blog? A vůbec, proč v dnešní době mohu i učitelé na dobrých školách učit totéž, co se učilo před deseti lety, když v jiných povoláních by dělat věci stejně jako před deseti lety vypadalo úplně absurdně? Zkuste si představit třeba celou oblast public relations nebo výrobu aut znehybněnou v čase…

A tak končíme prosbou: milí rozhodovatelé na ministerstvu školství, milí ředitelé škol i milí pedagogové, prosíme, nastavte školní osnovy trochu víc adaptabilně na měnící se svět. Otevřete školní učebny moderním technologiím, využívejte už od základních škol k výuce edukativní hry, počítače, mobily a hlavně reálný svět.

Umožníte alespoň těm budoucím technikům a ajťákům (ale rádi bychom řekli i všem ostatním mladým „specialistům“), aby nemuseli odcházet z dobrých škol (a platí to BOHUŽEL i pro ty vysoké). Aby se mohli věnovat svým tématům, rozšiřovat si obzory v dalších vědních disciplínách a přitom mohli stále pilovat třeba češtinu, pokud to potřebují – a myslíme, že potřebují (dostat e-mail od ajťáka většinou znamená hluboký ponor do jeho psychologie a googlení pojmů, neb čeština i její gramatika člověku v tomto případě moc nepomohou).