Vidíme, že rozhodující vlastností nejen v individuálním životě, ale pro přežití civilizace, se stává naše schopnost chápat sami sebe jako ty, kdo aktivně řeší problémy okolo sebe. Jak se ze společnosti, kde převládá slabé zapojení do veřejného dění a malá ochota vydávat se po nových cestách, stane společnost složená z jedinců, kteří se cítí zplnomocněni a vybaveni k tomu stát se hybateli změn? Na počátku takového uvědomění stojí zkušenost se sebou samým. A ta by neměla být privilegiem, ale šancí na vzdělávací cestě každého dítěte kdekoliv na světě.
Ondřej Liška mluví o tom, jak ze společnosti, kde převládá slabé zapojení jedinců do veřejného dění a malá ochota vydávat se po nových cestách, se stane společnost plná jedinců, kteří se cítí zplnomocněni a vybaveni k tomu, aby se stali hybateli změn.
Školu si představuji jako kuchyni, kde jste v bezpečném prostoru, zabýváte se přípravou jídla a toho, jak ho odměřit, nadávkovat a připravit. Poznáváme kam sáhnout pro odpovídající nástroje, ale také se učíme spolupracovat a jak to jídlo vychutnat a ocenit.
