Mimoškolní programování

Irský hacker James Welghton založil v 18 letech síť mimoškolních tréninkových skupin programování. Poté, co získal mezinárodní slávu v technickém světě za nabourání iPod Nano, začali se o programování zajímat i jeho spolužáci a po škole v klubu společně objevovali taje IT světa. Později ale začal myslet ve větším a založil síť podobných neformálních klubů, které se z Irska rozšířily do celého světa.

CoderDojo má v dětech především vyvolat lásku k programování. Označení Dojo, japonský výraz pro výcviková centra bojových umění, slouží jako protipól běžné školní výuce. V současnosti už je na 1200 výcvikových center ve více než 65 zemích světa.

Mladí programátoři tu nelistují v učebnicích a nečtou návody, přichází se svým vlastním nápadem a programují třeba roboty z Lega. Děti si samy vymýšlí svůj projekt a zkouší k němu najít cestu. Obcházejí je dobrovolníci, kteří pomohou, když je třeba. Obecně se tu podporuje mít možnost chybovat – je tu normální opakovaně chybovat a chyby opravovat, dokud se nenajde ta správná cesta.

I když základní myšlenka je pro všechny CoderDoja stejná, každá skupinka si vytváří místní identitu. Na živých online fórech sdílí jejich zakladatelé tipy na projekty, zdroje v nejrůznějších jazycích a rady pro každého, kdo chce kdekoli na světě nové Dojo otevřít.

Skupiny běžně začínají s programovacím jazykem Scratch, který je založený na barevných kódech namísto psaných příkazů, některé pak pokračují k tradičním jazykům HTML a CSS. Děti vytváří aplikace, 3D modely, ovládají roboty nebo připravují webové stránky. I když není cílem dosáhnout určité úrovně znalostí, v některých centrech mají systém podobný barevným páskům v karate.

Hlavním cílem je představit kódování jako zábavu a prostředek k tvorbě nejrůznějších věcí. A jak se zdá, daří se ho dosahovat i mezi dívkami, které jsou v IT světě jinak jen málo zastoupeny. Až třetina všech účastníků programovacích skupin jsou dívky stejně jako třetina dobrovolných mentorů.

Nestrukturovaná výuka není pro každého. Ti, kdo potřebují přesné plány hodin a měřitelné výsledky, se do CoderDojo nezapojují. Většina dětí si na chaos musí zvyknout. Účastníkům, kteří sem zavítají poprvé, samozřejmě lektoři navrhnou nějaký projekt, ale většinou už na druhé lekci se děti samy rozhodují, co budou programovat a jak. (zdroj)