Čtenářská gramotnost ve ScioŠkolách

ScioŠkoly jsou základní školy, které děti připravují na život v současném světě, pracují s jedinečností každého dítěte, pracují s motivací a studijní autonomií. Jak přistupují jednotlivé školy ke čtenářské gramotnosti?

Blanka Polášková, průvodkyně ScioŠkola Praha 9

Rozvoj čtenářské gramotnosti v naší škole probíhá ve výuce i mimo ni. Pravidelně necháváme ve výuce dětem prostor pro tiché čtení. I nejmenší čtenáři jsou tak v kontaktu se skutečnou knihou a mají možnost si knížky prohlížet nebo si je pročítat se zkušenějším čtenářem. Zvládnutí samotné techniky čtení proto děti nelimituje. Děti mají stále rády předčítání a společné sdílení příběhů literárních hrdinů. Užili jsme si čtení knihy Kočka v zemi čísel od Ivara Ekelanda nebo knihy Ferda a jeho mouchy. V poslední době si některé děti oblíbily pracovní listy Čtení s porozuměním pro 1. a 2. ročník, kde plní úkoly na základě přečteného textu. Chystáme se také využívat webové stránky gramar.in. Autoři stránek stále texty postupně přidávají. Při práci s texty využíváme metody programu Čtením a psaním ke kritickému myšlení.

Dále nabízíme dětem Čtenářské dílny, na které se mohou zapisovat podle zájmu a knihy si tam také navzájem doporučovat.

Knížky si děti nosí z domova nebo využívají školní knihovnu umístěnou na chodbě. Se vznikem knihovny nám pomohli na začátku rodiče s dětmi, v současnosti má výběr knih na starosti skupina dětí s průvodcem z kruhu Knihovna. Součástí knihovny jsou také časopisy a návody stavebnic.

Starší děti si čtou pro radost a používají knihy i jako důležitý zdroj informací v bloku Svět v souvislostech. V odpoledním klubu mají možnost využívat k četbě klidovou zónu.

Klára Jabůrková, průvodkyně ScioŠkola Brno

Ve škole se snažíme, aby byly nástroje pro podporu čtenářské gramotnosti a kritického myšlení součástí co největší části vyučování. Samostatné projekty na to občas máme, ale to považuji za tu méně důležitou část. Protože se děti snažíme vést ke studijní autonomii, je nezbytné, aby dokázaly zacházet se čteným textem.

Pravidelně pracujeme podle metody E-U-R a často využíváme myšlenkové mapy, spolu s dalšími metodami kritického myšlení. V rámci projektů jsou děti už od první třídy vedené k tomu, aby chápaly písemné pokyny, dokázaly se podle nich zařídit, hledaly informace v tištěných i elektronických materiálech a aby spolupracovaly. Tzn., pokud něco nepřečtou nebo tomu nerozumí, tak aby se zeptaly spolužáků nebo průvodců.

Co se samotného čtení týče, tak mají děti ve škole stále dostupnou knihovničku. V rámci hodin Trivia, češtiny a velké části projektů pak mají možnost sáhnout po knize jako po alternativě k činnosti, která jim třeba nevyhovuje. Čtení je také součástí běžného výběru aktivit pro děti. Poslední dobou je mezi mladšími dětmi velice oblíbené hlasité čtení ve dvojici, kdy si děti navzájem střídavě předčítají a mezitím si přirozeně povídají o tom, co čtou, a rozebírají děj příběhu. Poměrně zásadní je pro mě pomoci dětem odstranit ze čtení stres, nechat jim svobodu volit si knihy dle vlastního zájmu, umožnit jim sdílet svoje čtenářské zážitky s kamarády, a nedělat z nácviku čtení mechanický dril. No a naprostou samozřejmostí je povídat si s dětmi o tom, co čtou, a projevovat o to autentický zájem.

Jednou týdně odpoledne běží ve škole čtenářský klub, kde je možnost si volně číst a dobrovolně se po určitý čas účastnit skupinových aktivit – povídání o knihách nebo třeba čtenářských her.

Jana Bartošová, průvodkyně ScioŠkola Praha 11

Práce s textem a obecně práce se zdroji je v naší Scioškole velkým tématem. Výuka probíhá z velké části projektově, a my tak máme příležitost nabízet dětem autentické texty vztahující se k daným tématům a podněcovat je k následné práci s nimi. Podle charakteru projektu a záměrů průvodců využívají děti texty jako zdroj informací, ale čtou i pro samotný zážitek ze čtení.

V některých situacích dává smysl vyhledávat konkrétní informace z textu (ať už podle zadání průvodce, nebo samostatně) – jako když se snažíme zjistit, co potřebuje hmyz k tomu, aby přežil v přírodě, a podle získaných informací pak “nadesignovat” svůj vlastní exemplář.

V jiné situaci se s žáky vědomě věnujeme interpretaci textů na základě vlastních zkušeností a posuzování jejich obsahu a formální stránky, abychom si společně s nimi přiblížili kontext určitého historického období – například čtením deníků dětí z doby druhé světové války.

Čtenářskou gramotnost rozvíjíme i tím, že necháváme děti zpracovat různé texty a získané informace do přednášky pro ostatní. Naposledy tímto způsobem děti ze 6.–7. třídy předávaly svým spolužákům vědomosti o fungování vylučovací soustavy člověka, kterou probíraly v projektu Lidské tělo.

Lukáš Neubert, průvodce a zástupce ředitele ScioŠkola Olomouc

Na ScioŠkole v Olomouci se snažíme dětem dát prostor ke čtení, pokud o to mají zájem. U dětí, které samy čtou, se zajímáme o to, co je na konkrétní četbě baví. Ne proto, abychom je skrytě manipulovali ke čtení, ale proto, že nás to prostě zajímá. U dětí, které nečtou, se zajímáme, proč nečtou, co jim v tom brání. Čtení je totiž z našeho pohledu normální, ne privilegovanou aktivitou. Většinou čtení knih nebaví děti, které se čtením nemají dobré zkušenosti. Například nečetly nic, co by pro ně osobně mělo nějakou hodnotu. Často byly do čtení nuceny a byly de facto trestány špatnými známkami a hodnocením za nedostatečné čtení. Hlasité čtení před ostatními je samostatnou kapitolou.

Kolega průvodce Navot Laufer referuje o chlapci, který se brání čtení jako čert kříži. Je ale schopen v páté třídě číst technické nákresy, které jsou na úrovni střední školy. Číst tedy umí, ale jiné kódy. Takové, ke kterým si nalezl svou vlastní cestu. Stejně tak se setkáváme s tím, že děti čtou v situacích, které nejsou běžně považovány za čtení – návody, manuály, nadpisy, titulky klipů, texty písní, které mají rády atd. Ve skutečnosti čtou, ale nečtou knihy.

Na naší škole pracujeme se čtením tak, že čteme hlavně tehdy, když to potřebujeme. V projektu, který se týkal zimního ptactva, jsme četli krátké texty o potravě zimních ptáků. Víme pak, jaké jídlo můžeme přinést z domova a co musíme koupit, abychom mohli naplnit námi vyrobená krmítka.

Obecně řečeno se snažíme s dětmi sdílet příběhy, ať už psané nebo vyprávěné. Víme, že číst budou nakonec všechny děti. Umožňujeme jim rozvinout stránku čtení v době, kdy jsou na to připravené, a hlavně tehdy, když se skutečně pro čtení rozhodnou. Víme totiž, že pak probíhá učení úplně jinak, než když dítě dělá něco nedobrovolně.