Starostliví rodiče

„Když má dcera nedostane, co se od školy očekává, musím jim volat. Jsou to moje peníze, hodně peněz. Zkoušela jsme ji nechat to vyřešit samotnou, ale když to nefunguje, musím zasáhnout.“ Tak může znít názor rodiče, v tomto případě Stacy, která neváhá urgovat školního poradce své vysokoškolačky, na příklad aby konečně domluvil stáž v prestižní nemocnici. 

Rodičům, jako je Stacy, se věnuje americký zpravodajský server The Atlantic. Je jich dokonce tolik, aby se vyplatilo pro ně psát knihy, byli předmětem výzkumů, a dokonce aby pro ně vznikla zvláštní mobilní aplikace.

Počet „rodičů-stíhačů“ se zvyšuje, jak potvrzují výzkumníci. Laura Hamilton z Kalifornské univerzity v jedné ze svých knih a v navazujícím článku vysvětluje, že přístup rodičů se liší. Zatímco někteří, často ti bez vlastní vysokoškolské zkušenosti, zůstávají v pozadí, jiní jsou velmi aktivní, přičemž někteří pomáhají dětem projít školským systémem až k solidní práci nebo absolventských programů, zatímco jsou tu i tací, kteří pečlivě dohlíží na sociální život svých dcer, aby zvýšili jejich šance na vhodný sňatek.

Podle Harlan Cohen umožňují intenzivnější dohled rodičů zejména technologie. Výjimkou nejsou ani ranní telefonáty a kontrola brzkého vstávání. Stacy uvádí, že s dcerou komunikuje průměrně třikrát denně.

Rodiče jsou také motivováni obavou z budoucího uplatnění dětí na trhu práce a jejich zájem se bezpochybně zvyšuje i díky nárůstu cen školného. Od roku 1995 do 2015 se průměrné školné na národních soukromých vysokých školách zvýšil o 179 %. Vysokoškolské vzdělání je největší rodičovská investice do svých dětí, rodiče proto chtějí vědět, že tyto peníze byly utraceny dobře.

Výzkumy potvrzují, že děti zainteresovaných rodičů mají větší pravděpodobnost školu dokončit a najít si po ní lépe placenou práci. Naopak děti bez takových rodičů dokončí méně předmětů a získávají horší známky.

Univerzity se rozšířenému zapojení rodičů přizpůsobují – na úvodních webových stránkách již mají odkazy přímo pro ně, během orientačního týdne pro nováčky organizují aktivity i pro rodiče, nabízí jim webináře, posílají týdenní newslettery, jsou ve spojení na sociálních sítích. Univerzity uvádí, že rodiče jsou pro ně součástí komunity a že chtějí, aby studenti co nejlépe prospívali, jejich motivace však může být podle Cohen dána tím, že z veřejných zdrojů dostávají školy stále méně, a jsou proto závislé právě na penězích rodičů.

Hamilton před přílišnou kontrolou dětí a zasahováním do jejich vysokoškolského života varuje, i když už se dnes takovým rodičům neříká „stíhačky“, ale „rodiče 2017“. Děti by se měly naučit být „komfortní v nekomfortních situacích“. Prodloužení výchovy nad osmnáct let odkládá dospělost a navíc zvyšuje sociální nerovnosti. (zdroj)