Selektivní školství rozděluje společnost

Výběrovost českého školství je neúměrně vysoká. Od sametové revoluce se posiluje rozdělení víceletých gymnázií jako škol s nejlepšími akademickými výsledky a učilišť jako odbytišť nejméně úspěšných žáků. Faktem ale je, že k třídění populačních ročníků do maturitních a nematuritních oborů dochází více na základě společenských nerovností než talentu a píle. A čím déle k oddělování dětí z bohatších a chudších rodin dochází, tím silnější je sociální filtr v životním fázi, která má právě „společenský výtah“ umožňovat. Politické řešení – zamezení nespravedlivého třídění dětí v pátých a sedmých třídách – je však zatím v nedohlednu.

V první vlně hledání „těch nejlepších“ na základních školách nerozhoduje pouze píle a nadání, které by vyčlenily skupinu aspirantů pro odchod na gymnázium. V tak nízkém věku je úspěch daný více rodinným zázemím, jejím bohatstvím a zájmem o dítě.

Víceletá gymnázia rozdělují populační ročníky na děti s lepším a horším zázemím již více než 25 let. Ve výzkumu PISA srovnávajícím gramotnosti 15letých žáků napříč vyspělými zeměmi OECD sleduje míru rovného přístupu ke vzdělávání index ESCS. Ten měří sociální, ekonomický a kulturní status. Česká republika se mnoho let po sobě umisťuje na vrcholu zemí, které mají vysoké bodové rozdíly úspěšnosti mezi žáky s odlišnými rodinnými předpoklady.

Zatímco průměr OECD je 39 bodů, my jsme před 5 lety skončili na úplném vrcholu s 51bodovým rozdílem. V posledním šetření PISA v roce 2015, které sledovalo přírodovědnou gramotnost, jsme zlatou medaili předali Francii, ale obhájili stejně nechvalnou stříbrnou pozici s 52 body. Průměr byl podobný jako v předchozím šetření, a sice 38bodový rozdíl. Tato danost je způsobena nejen rozdíly mezi kraji, ale rovněž mezi obory škol.

Kdo z vás půjde na gympl?

První odliv „nejchytřejších“ dětí proběhne v páté třídě, další o dva roky později. K poslednímu dělení dojde na konci základní školy. Systém třikrát během pěti let probere populační ročníky s cílem oddělit ty, kteří jsou „dostatečně dobří“ na maturitu, a ty, jimž cesta do značné míry skončí výučním listem. Jenže původní účel víceletých gymnázií jako rezervoáru pro nadané děti se nenaplnil.

V první vlně hledání „těch nejlepších“ na základních školách nerozhoduje pouze píle a nadání, které by vyčlenily skupinu aspirantů pro odchod na gymnázium. V tak nízkém věku je úspěch daný více rodinným zázemím, jejím bohatstvím a zájmem o dítě.

Dlouhodobý projekt CloSE vedený Janou Strakovou, která se nerovnostmi ve vzdělávání profesně zabývá přes dvě desetiletí, ukazuje, že u přijetí dětí na víceletá gymnázia rozhoduje hlavně ambice rodičů a jejich vzdělání. Čím je obojí vyšší, tím se zvyšuje pravděpodobnost, že svou ratolest na výběrovou školu dostanou. Současně s tímto výstupem projekt potvrdil, že na víceletých gymnáziích studuje nemalé procento žáků, kteří by nálepku „nadaný“ neobhájili. Podíl průměrných a podprůměrných žáků na víceletých gymnáziích se navíc napříč lety zvýšil.

Klín vražený mezi základní školy a víceletá gymnázia kritizují odborníci prakticky už od jeho vzniku po revoluci. Zpráva OECD již v roce 1996 upozorňovala, že se ze základních škol postupně stanou přípravky na odborné vzdělávání. Zároveň organizace doporučovala, aby se nadané děti vzdělávaly spolu s ostatními a ne odděleně na vlastním typu školy. Základní školou pro všechny děti bez dělení by totiž šlo posílit celkovou vzdělanost a zamezit skrytým „kastám“ ve společnosti.

Exkluzivní vzdělávání

Inkluze ve školství je v poslední době spojována hlavně se vzděláváním dětí se speciálními vzdělávacími potřebami v rámci hlavního proudu. A je dobře, že k tomuto kroku došlo. Ovšem česká soustava má ještě daleko ke stavu, v němž bude správně podporovat také děti ze sociálně nedobrého prostředí. Právě víceletá gymnázia – v evidentním rozporu s inkluzivním přístupem – totiž socioekonomické rozdíly v přístupu ke vzdělání akcentují.

U dětí, které odejdou na víceletá gymnázia, je zároveň pravděpodobné, že se uzavřou do kolektivu, který studuje totožný typ školy. Žáci mají tendenci si vytvářet společenské sítě na základě typu školy, který studují. České školství tak už v nízkém věku jedenácti let děti škatulkuje a znatelně rozděluje pro budoucí život. K tomu přispívá zároveň oddělení budov víceletých gymnázií a odborných škol, které jen dále umocňuje výkonnostní a sociální jednolitost mezi žáky jednotlivých oborů.

Otevřené nůžky mezi obory

Mezinárodní výzkumy dospělých SIALS a PIAAC ukazují, jak výrazný je rozdíl mezi gramotnostmi absolventů s různým nejvyšším dosaženým vzděláním. Tento rozdíl posléze do praxe převádí analýza nezaměstnanosti vydávaná Národním ústavem pro vzdělávání. Tradičně největší skupinou na úřadech práce jsou totiž lidé s výučním listem a platí úměrnost, že čím vyšší vzdělání, tím lepší uplatnitelnost na trhu práce.

Důvody, proč víceletá gymnázia poskytují lepší start do života, jsou trojí. Za prvé, na základě zjištění České školní inspekce, která popisuje rozdílné vyučovací metody vedoucí k úspěchům žáků, lze vyvodit, že gymnázia se těší lepším učitelům. Dále učí gymnázia oproti odborným školám více hodin všeobecných předmětů. A v neposlední řadě stojí již zmiňované jednolité kolektivy. Zatímco na gymnáziích potkáme nejčastěji motivované a zabezpečené žáky s perspektivou, učňové jsou z nižších socioekonomických poměrů a s menším zájmem o studium.

Žáci mají tendenci si vytvářet společenské sítě na základě typu školy, který studují. České školství tak už v nízkém věku jedenácti let děti škatulkuje a znatelně rozděluje pro budoucí život.

Zrušme víceletá gymnázia

Setrvávající existence víceletých gymnázií navzdory četným zjištěním o jejich elitářsky-selektivním charakteru ukazuje, že politické řešení si dává načas. Obě strany politického spektra mají ale oprávněné důvody, proč rozevřené nůžky nezavírat.

Možným řešením nerovného přístupu by bylo zrušení víceletých gymnázií, dále příprava učitelů na základních školách, aby uměli pracovat jak s nadanými, tak s podprůměrnými dětmi, a nakonec přestavba učebních oborů, aby obsahovaly větší všeobecnou složku, s níž by absolventům bylo umožněno další vzdělávání, lepší uplatnění na trhu práce a vyšší adaptabilita.

Inspirovat se můžeme Finskem, které výše zmíněné myšlenky naplňuje a umožňuje tak růst všem dětem bez ohledu na úroveň jejich zázemí. Děti se zde vzdělávají společně až do posledního ročníku základní školy a pak mají na výběr mezi tříletou akademickou či odbornou střední školou. Z obou typů mohou posléze pokračovat na vysokou školu.

Konat je nepopulární

Zrušit víceletá gymnázia s cílem narovnání vzdělávacích příležitostí se snažil už někdejší ministr školství Eduard Zeman za ČSSD v letech 2000 a 2001. Narazil toho času ale na odpor jak ze strany pravice, pro niž je selektivní školství relativně přijatelné, tak médií. Výraznou skupinu tehdy rovněž zformovali rodiče, jejichž ratolesti na víceletých gymnáziích studovaly, a gymnaziální ředitelé s učiteli přirozeně hájící svou existenci. Oproti tomu byl tlak akademiků chabý.

O 16 let později se ovšem nacházíme v příhodnější situaci. Data a na nich zakládané výzkumy již jsou k dispozici a ukazují, že Zemanovy důvody se pouze potvrdily a nabyly na důležitosti. Pohledem na předvolební programy však lze rychle odvodit, že jeden argument politiků ze začátku tisíciletí se nezměnil. Lidé si rušení víceletých gymnázií prostě nepřejí. A proto zřejmě žádná ze stran s tímto tématem do voleb znovu nevyrazí.

Poslední nadějí zůstává vyvrcholení projektu CloSE, který má končit příští rok. Tentokrát by akademici neměli zanedbat prezentaci výsledků veřejnosti a politikům a snažit se je přesvědčit, že fasáda víceletých gymnázií jako škol pro nadané už neplatí. V boji za maximální uplatnění každého jednoho žáka jsou totiž jejich závěry nezastupitelné.