Gap year: Odsouvání zodpovědnosti, nebo čas na hledání sama sebe?

Oznámení Obamovy rodiny vyvolalo nejen v amerických vodách zajímavou diskusi. Vědí Češi o tomto stále populárnějším trendu? A využívají ho?

Gap year / year off je definován jako roční pauza mezi dokončením střední školy a nástupem na univerzitu, která má mladým lidem pomoci s rozšířením obzorů, lepší orientací v jejich zájmech a následně s uváženějším výběrem vysokoškolského oboru. To, jak konkrétně rok volna strávíte, už je pak čistě na vás. Můžete se pustit do dobrovolnické činnosti, cestovat, přihlásit se do akademických i neakademických kurzů různého typu, učit se cizí jazyky, věnovat se umění, pomáhat místní neziskové organizaci. Vlastně máte konečně čas na věci, které vám během školní docházky byly odepřeny nebo pro které nebyly vhodné podmínky.

Zní to jako skvělá příležitost, jak si udělat pořádek v tom, co chtějí čerství absolventi středních škol dělat v budoucnu. Ale opravdu jsou mladí lidé vždy schopni se úspěšně najít? Neslouží gap year jen k bezcílnému přesouvání se od jedné činnosti k druhé, které je završeno pocitem, že toho o svých zájmech a plánech do budoucna vědí méně než po střední škole?

Gap year ve světě

Historie gap year v podobě, která je podobná té dnešní, sahá do 70. let minulého století. Populární je pro Evropany a také zejména pro Australany a Novozélanďany. Na Novém Zélandu mají pro takový rok volna své vlastní (a pochopitelné) označení – takzvaný „OE“ (overseas experience – zkušenost v zámoří).

„Pro gap year jsem se nerozhodla po dokončení střední školy, ale až po prvním roce univerzity. A o něco jsem si ho protáhla, můj gap year trvá už čtvrtým rokem,“ popisuje svoji zkušenost čtyřiadvacetiletá Jess z australského Melbourne.

Momentálně je ošetřovatelkou invalidního syna australské rodiny, se kterým cestují po Evropě. Po návratu zpět do Austrálie má v plánu dobrovolnickou stáž v Indonésii. Na univerzitu se vrátit chce, ale pravděpodobně ne v blízké době. S návratem na univerzitu počítají i její rodiče.

Na trend roční pauzy samozřejmě reagují i agentury nabízející různé programy a usnadňují tak mladým lidem odjezd do cizí destinace, ve většině případů za výrazné poplatky. Pokud byste chtěli vycestovat mimo Evropu do větších dálek, mezinárodní dohody uzavřené mezi Českou republikou a několika zeměmi, jako jsou Jižní Korea, Nový Zéland nebo Kanada, umožňují takzvané „working holiday“. Ty jsou určeny pro zkombinování práce a cestování. Pravdou je, že s rostoucím zájmem Čechů o tato víza je jejich získání stále větším oříškem. Každý rok jsou pryč rychlostí blesku.

Gap year jako nepřítel univerzit?

Některé americké univerzity přistupují k roční pauze svých studentů ne jako k obtíži, nýbrž jako k příležitosti, která jejich studentům pomůže v životě i ve studiu. Oproti tomu české univerzity jsou v této oblasti ještě před startovní čárou. Podle deníku Time dokonce americké univerzity, jako Princeton nebo University of North Carolina, nabízejí speciální školné těm studentům, kteří se mezi střední a vysokou školou rozhodli pro aktivní roční pauzu.

Aby gap year splnil své poslání a z roku volna se nestal jen čas promarněný na gauči při sledování seriálů, je dle odborníků důležité věnovat pozornost třem věcem.

Doporučují zkusit si přijímací zkoušky na univerzity – i s vědomím, že přihlášku později stáhnete a na univerzitu nenastoupíte. Budete tak vědět, zda je pro vás přijetí na vysokou školu vůbec reálné a případně, jak obtížné takové přijímací řízení je. O rok později tak již nastoupíte do procesu, který vám nebude tolik cizí.

Před zahájením roku volna je také důležité mít strukturovaný plán, domluvenou práci, podepsanou smlouvu o dobrovolnictví či cokoliv jiného, co vám zajistí váš program alespoň na nějakou dobu. Záleží sice na typu programu, pro který se rozhodnete, ale určitě je dobré ponechat si určitou míru svobody a nevázanosti. Nikdy nevíte, kdy se před vámi objeví lepší nabídka.

Třetí bod je dost individuální a týká se financí. Některé rodiny se rozhodnou podpořit své potomky i v době gap yearu, a to buď plně, nebo částečně. Když se nedávno v médiích objevila zpráva o Malii, Obamově dceři, někteří Američané na Twitteru reagovali v tom smyslu, že gap year je jen pro děti ze zámožnějších rodin. Dle jejich slov na takovou možnost mohou rodiny z nižších sociálních tříd zapomenout. Čím více se však mladý člověk během roční pauzy finančně podílí na svém živobytí, tím více si z roku volna pravděpodobně do budoucího života odnese. Češi mají v tomto ohledu ještě výraznou výhodu v tom, že je nemusí trápit školné – tedy pokud po uplynutí gap yearu plánují nastoupit na státní vysoké školy. Američané se totiž musejí vyrovnávat jak s náročným financováním gap yearu, tak následně se splácením školného na svých univerzitách.

Reálná čísla z Ameriky

Jak je to s daty o amerických studentech, která máme k dispozici? American Gap Association se v letech 2014 a 2015 věnovala průzkumu týkajícímu se gap yearu: zájem o roční pauzu na začátku tohoto desetiletí rapidně vzrostl. Z dotazovaných mladých lidí jich 98 % potvrdilo, že jim dvanáct měsíců strávených jinými aktivitami výrazně pomohlo v osobním rozvoji, 73 % jich bylo po roce mimo školní systém lépe připraveno na vysokoškolské studium; 57 % studentů jejich nasbírané zkušenosti ovlivnily či úplně změnily obor plánovaného studia. Američtí studenti svůj gap year nejčastěji strávili ve Spojených státech, týkalo se to 14 %. Co dále stojí za pozornost? Ti, kteří roční pauzu využili, častěji završili své vysokoškolské studium bez prodlužování.

Year off nebo year on?

Angličtina se svými označeními vytvořila paradoxní slovní hříčku. Někdy se roku volna přezdívá také year off. Jenže tento pojem může být zavádějící, jedná se sice o year „off the school system“, ale mladí lidé by měli po dobu jeho trvání rozhodně být „on“, ne „off“. Potenciálu roku volna je potřeba využít naplno. Pravdou je, že v průběhu gap yearu jsou studenti častokrát daleko vnímavější a aktivnější než během vysokoškolského semestru.

„Jet nebo nejet?“ zní tedy závěrečná otázka. A myslím, že už jen zvážení obou variant je ve své podstatě poloviční úspěch. Odlišíte se tím od lidí, kteří nástup na vysokou školu berou jako automatický krok a vykonají ho bez přemýšlení. Ať už si otázku kladete pro sebe, nebo pro své potomky, vzpomeňte si na českou pohádku O hloupém Honzovi. Tak jako se i v dalších pohádkách dají najít archetypy odrážející zvyklosti a hodnoty společnosti, můžeme si poučení vzít i od hloupého Honzy, který vlastně nakonec tak hloupý nebyl. Vydal se do světa jen s ranečkem buchet (takoví minimalisté již v dnešní době být nemusíte) a… dostal princeznu. Vy se můžete zdokonalit v cizím jazyce, najít si obor, kterým byste se v budoucnu chtěli živit, nebo naopak obor, kterým byste se rozhodně živit nechtěli. Jisté ale je, že sami o sobě budete vědět daleko více. Dnešní společnost si vykonstruovala takové mechanismy (pracovní, školské apod.), že dát si pauzu podobného typu by mělo být skoro povinností.