Klausovo zvrácení reforem mateřských škol rozdělilo učitele. MŠMT s ním zčásti souhlasí

Václav Klaus ml. minulý týden předložil návrh školského zákona, který by zrušil povinnou docházku pětiletých dětí do mateřské školy a rovněž zbavil školky povinnosti přijímat děti mladší tří let. Poslancův návrh překvapí málokoho, neboť ve svých vyjádřeních byl Klaus vytrvalým a hlasitým kritikem politiky jeho nynější kolegyně Valachové. Nicméně samotní učitelé, kterých se téma nejvíce týká, jsou názorově rozděleni. Jedna část by Klausův návrh výrazně posílila, ostatní se ke zvrácení reforem staví zdrženlivě.

Spolek Pedagogická komora, který vešel ve známost úspěšnou peticí proti učitelskému kariérnímu řádu a zastupuje přes 1700 pracovníků ve školství, se zrušením změn docházky do školky souhlasí. „Dvouleté děti by měly být přijímány k předškolnímu vzdělávání, jen pokud jsou zralé a pokud k tomu má škola optimální podmínky,“ říká Andrea Benešová, vedoucí sekce mateřských škol. Podle spolku přinesl povinný poslední ročník mateřským školám jen zbytečnou administrativní zátěž navíc.

Učitelé sdružení v komoře mají ovšem proti současnému stavu ve školství řadu dalších výtek. Jejich společným jmenovatelem je jméno někdejší ministryně školství minulé vlády. Jde jim především o inkluzi nebo nové financování škol, které od příštího roku nemá ve školách počítat žáky, ale odučené hodiny. Zástupci komory tak navrhují „očištění“ školského zákona od všech neodborných zásahů exministryně Valachové. Změny prý nebyly projednány s řadovými učiteli a řediteli škol, a končí proto jako nefunkční ustanovení, která školství spíše škodí, než aby mu prospívala. „Původní podoba školského zákona byla v obou těchto případech mnohem lepší, než je ta současná,“ říká prezident spolku Radek Sárközi.

„Pedagogická komora jde proti stabilitě práce ve školství“

S razantním postupem Pedagogické komory nesouhlasí školské odbory, které se pravidelně ke změnám v zákonech o školství vyjadřují. „Obávám se, že návrhy na očištění školského zákona, se kterými se Pedagogická komora ztotožňuje, jdou proti požadované stabilitě a předvídatelnosti podmínek pro práci ve školství,“ říká František Dobšík, předseda odborů. Podle něj zatím uběhla příliš krátká doba na to, aby bylo možné vyhodnotit dopady a výsledky změn v legislativě. „A proto je poněkud riskantní opět přinášet razantní změny,“ doplňuje Dobšík. Za pravdu kolegům dává v problémech inkluze a souhlasí, že ji provází přebujelá administrativa. O revizi ovšem s ministrem školství již vede diskusi.

Obdobně vidí návrhy komory i Učitelská platforma zastupující část učitelů a ředitelů od mateřských až po vyšší odborné školy. „Nelze vrátit lavinu na původní místo poté, co spadne. Je to řada různých rozhodnutí. Některá jsou zřejmě šťastnější a některá míň. Často byla přijata bez předešlého odzkoušení a bez dat. Sice se jednalo o politická rozhodnutí, ale nedává smysl je stejným způsobem zrušit,“ říká předsedkyně platformy Petra Mazancová. Vzdělávací politiky a jejich změny mají podle ní být založené na datech, a ne na emocích.

Problémy spojené s inkluzí chce Učitelská platforma řešit na základě doporučení České školní inspekce, jako jsou zjednodušení administrativy, získávání finančních prostředků, vytvoření podmínek pro získávání školních speciálních pedagogů a zejména asistentů pedagoga. „Stejně tak je nutné zhodnotit povinný předškolní rok, který byl zaveden kvůli menšině dětí a není jisté, zda se podařilo tyto děti v mateřských školách vzdělávat. A zda není lepší využít jiných nástrojů než plošný příkaz pro všechny. Podobně bude nutné i vyhodnotit, jaký bude mít dopad povinnost přijmout do školek děti dvouleté,“ doplňuje Mazancová.

[irp posts=“4064″ name=“Snažíme se přehradit příkop mezi ministerstvem a učiteli, tvrdí předsedkyně Učitelské platformy“]

Ministerstvo školství je Klausovi zčásti nakloněno

Jak dopadne návrh poslance Klause do značné míry závisí na stanovisku, které přijme vláda. Na ministerstvu školství by ale mohl najít alespoň částečně podporu. „V případě povinnosti přijímat od roku 2020 dětí mladší dvou let do MŠ se přikláním k tomu otevřít debatu o tom, zda je nutné zřizovatelům direktivně určovat další povinnosti. Myslím, že terén a čísla dokazují, že to funguje i bez této tvrdé podmínky,“ říká ministr školství (za ANO) Robert Plaga. Podle něj by měla být povinnost přijímat děti mladší tří let nechána na zřizovateli a iniciativě rodičů.

„Povinnost přijímat děti mladší tří let znamená pro mateřské školy kromě jiného také dobudování kapacit, vhodnost různých parametrů těch budov. Možnost zařazovat děti mladší tří let do MŠ umožňuje školský zákon již nyní, a to v mateřských školách, které k tomu mají vytvořené personální, prostorové a hygienické podmínky a mají volné kapacity. Věřím, že když ze strany rodičů bude poptávka, rozumný zřizovatel tomu vyhoví i bez povinnosti,“ vysvětluje ministr. Co se týká reformy financování regionálního školství, ta je připravena. Její podobu ministerstvo školství dlouhodobě komunikovalo s mnoha zainteresovanými partnery a v tuto chvíli s dalším kolem úprav nepočítá.

Revizi inkluze, o níž se ve spojitosti se školstvím mluví možná nejhlasitěji, si ministr Plaga po volbách vzal za jeden ze svých hlavních úkolů. Podle tiskového odboru ministerstva budou případné legislativní úpravy vedeny na základě potřeb škol/školských zařízení a školských poradenských zařízení v souladu s nejlepším zájmem žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných. Konkrétní podoba zmiňované revize ale dosud světlo světa nespatřila.

Související články

11 Comments

  1. Nechme pana Wagnera domnívat se, že všichni učitelé si myslí to, co on 🙂
    A teď vážně. Čím dříve je možné dát dítě do státní školky (s minimálním školkovným, které se odepisuje z daní), tím lépe pro nízkopříjmové rodiny.
    A MŠMT by se mělo více zajímat o situaci v terénu, o problémy jednotlivých školek s prováděním tohoto nařízení. A ty problémy řešit.

    1. Učitelé o problému především diskutují. Ale že by je to rozdělovalo?!

      MŠMT se o problémy v terénu při přípravě novely nezajímalo a teď už to nedožene. Třeba statistiku kapacit MŠ si nechalo vypracovat jen do úrovně okresů, tedy ani do úrovně trojkových obcí. A paní ministryně se v diskuzi vyjádřila, že není problém dovézt dítě do školky vzdálené 15 km.

      A nevím, jakým způsobem bude MŠMT řešit situaci v konkrétní škole konkrétního zřizovatele. Některé obce jsou na tom stejně jako ty nízkopříjmové rodiny…

      Pane Borovičko, můžete prosím publiku vysvětlit, co míníte tím „s minimálním školkovným, které se odepisuje z daní“?

      1. Předpokládám, že problémy jednotlivých školek budou dost podobné. Kapacita školek, sankce za nedodržení nařízení atd.
        To máte tak, pane Wagner, že jako rodič tříletého dítěte máte na výběr: soukromá školka cca v rozmezí 7 000 – 25 000 Kč měsíčně. Nebo státní se školkovným do 1000 Kč měsíčně. V daňovém přiznání za rok 2017 je možné uplatnit školkovné, přičemž jeho maximální výše na každé dítě činí 11 000 Kč (= pokud platíte 1000 Kč měsíčně, tak se vám nakonec všechno vrátí). Ještě je třeba dodat, že v některých lokalitách je pro rodiče štěstí, že jejich tříleté dítě do státní školky vůbec vezmou.
        V tomto světle je třeba posuzovat Klausovo zvracení. Elitář Klaus o tomto samozřejmě neví vůbec nic 🙂

  2. Problémy se týkají i zřizovatelů. A v řadě obcí se například kvůli masivní obytné výstavbě jen velmi obtížně stanovuje potřebná kapacita.

    Jako řešení jsme už před minulými volbami navrhovali zrovnoprávnění obecních a soukromých školek s tím, že by obce platily v soukromých i provozní náklady (některé obce tak již činí), aby zátěž rodičů nebyla tak vysoká.

    Ale sociální spravedlnost nevidím v tom, že například „střední třída“ požaduje stejné sociální výhody jako sociálně slabí či znevýhodnění. Příklad z mého bezprostředního okolí: stovky nových rodinných domků, jejichž majitelé tu často na rozdíl od jejich dětí ani nemají trvalé bydliště, ale budou vyžadovat od obce kapacitu „bezplatné“ školky či školy. Sice některá zastupitelstva dokážou „pumpnout“ developery ve prospěch obce, ale někde je jen pumpnou ve prospěch svých kapes. Ale výstavba nových kapacit trvá někdy příliš dlouho.

    „Ještě je třeba dodat, že v některých lokalitách je pro rodiče štěstí, že jejich tříleté dítě do státní školky vůbec vezmou.“ Tady je potřeba dodat, že podle mých zkušeností z pražské komunální politiky, vedení obcí ignorují prognózy vyplývající z demografického vývoje v obci či z nové výstavby a nechávají situaci dojít do krize. Pak očekávají finanční intervenci z KÚ/MHMP. V mezidobí pak pochopitelně chybí kapacity školek nebo škol.

  3. Pane Sárközi, s těmi svými počty se prosím obraťte na svého psychologa / psychiatra a neplevelte tím každou diskuzi, které se zúčastníte. Děkuji 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Close
Close