I učitelé mají tendenci soudit a řídit se předsudky. Je potřeba, aby si jich byli vědomi

Přicházím do třídy, ve které sedí jen šest studentů a vyučující. Všichni jsou zabraní do práce, analyzují texty, diskutují o nich a následně malují skeče na papírové flipcharty. Seminář zaměřený na přípravu budoucích učitelů zde vede Amarachi Igboegwu, Američanka nigerijského původu, která momentálně působí jako lektorka na univerzitě v německém Heidelbergu. Její doktorandská práce se zabývá přípravou budoucích učitelů v oblasti heterogenních tříd a nevědomých předpojatostí (anglicky jako unconcious bias). Je možné kvalitně připravit učitele v oblasti multikulturního vzdělání a předsudků?

Gastarbeiter a dnešek

Česká republika, jakožto etnicky velmi homogenní země, se otázkou multikulturality ve školách skoro nezaobírá, Německo a mnoho dalších evropských zemí je však postaveno do rozdílnější situace.  Prvním zásadním momentem, kdy se Německo potýkalo s příchodem velkého množství lidí s odlišnou národností byla druhá polovina dvacátého století. Lidé přicházející z Turecka, Itálie, Řecka nebo Portugalska byli označování jako „Gastarbeiter“. Se začátkem jednadvacátého století a výrazně s vlivem migrační krize se Německo muselo postavit před novou výzvu, kdy se školní třídy skládají z dětí různých kultur, národů i náboženství. „Dle mého názoru se však Německo v minulém století za multikulturní zemi nepovažovalo. To se změnilo až s vlnou nedávné uprchlické krize,“ tvrdí Amarachi Igboegwu.

S takovýmto novým uvědoměním přicházejí i nové odpovědnosti. Ovšem i před třídu, která by byla na první pohled heterogenní, tvořená dětmi bez migračního pozadí, musí učitel předstupovat se znalostmi o tzv. nevědomých předpojatostech. Co si pod tímto pojmem vlastně můžeme představit? A jak by k nim měli učitelé správně přistupovat?

Udělat jeden krok zpět

„Jedná se o předsudky, které ve svých hlavách nosíme, ale kterých si nejsme vědomi.  Utváříme si tak dojmy bez předchozích faktů. Škatulkujeme, soudíme na základě našich vlastních priorit a představ, bez toho, abychom nejprve dali prostor osobě, které se tato předpojatost týká, aby nám prostřednictvím svého jednání dala najevo, kým ve skutečnosti je. Někdy je třeba udělat krok zpět a přehodnotit celou nastalou situaci, uvědomit si, jakým způsobem soudíme,“ vysvětluje Amarachi Igboegwu pojem, kterým se zabývá.

Ale není přirozené zařazovat lidi do různých kategorií? „My všichni máme tendenci si lidi zařazovat, soudit je. Je to způsob, jakým funguje náš mozek. Je ovšem nutné si těchto myšlenkových pochodů všímat a nejlépe naše chování podle toho i uzpůsobit.“

Amarachi Igboegwu je Američanka nigerijského původu. Studovala francouzštinu, psychologii a mezinárodní studia na bakalářském stupni, magisterské studium věnovala Mezinárodním a komparativním studiím na stockholmské univerzitě ve Švédsku. Působí jako konzultantka a věnovala se i několika mezinárodním projektům v Demokratické republice Kongo a v Nigérii. Momentálně dokončuje své doktorandské studium na univerzitě v Heidelbergu, v Německu.

Učitelé jako první, prosím

„Chtěla jsem se věnovat multikulturnímu vzdělávání, na toto téma jsem měla také zaměřené své doktorandské studium. Pokud se však člověk chce pustit do rozšiřování kulturního povědomí u žáků a studentů, měl by začít u učitelů, jejich vlastní příběhů a vzdělávání, jinak totiž nebudou schopni porozumět socio-ekonomickým, kulturním a akademickým rozdílům přítomným ve třídách. Proto jsem se začala zabývat „unconcious bias“ a tím, jakým způsobem ovlivňují učitele a způsob výuky.“

„Učitel by nejdříve měl vědět něco o sobě, tedy jaká je jeho osobnost, odkud pochází, jaké jsou jeho vlastní perspektivy a jak to vše ovlivňuje způsob, jakým se studenty komunikuje a jak si připravuje látku na hodiny. Vždy vnímáme svět podle našich vlastních představ. Záleží na našich očekáváních a vědomostech, které se v nás utvářely v průběhu let, třeba na základě komunity, ve které jsme vyrůstali. Znalost totiž není neutrální. Mnoho věcí je radikálně odlišných na základě perspektivy, ze které je na ně pohlíženo. Učivo, které se ve školách předává žákům, by tedy rovněž mělo být reflektováno z více perspektiv.“

„Dle mého názoru se Německo v minulém století za multikulturní zemi nepovažovalo. To se změnilo až s vlnou nedávné uprchlické krize.“

„Je důležité, aby si učitelé uvědomili, jaký vliv má jejich způsob výuky na studenty. Pokud totiž k tomuto zjištění nedojdou, nerovnosti ve školském systému a ve společnosti se ještě více prohloubí, což do budoucnosti nepřinese nic dobrého,“ říká Amarachi Igboegwu. „Ve Finsku je extrémně obtížné stát se učitelem právě proto, že si Finové uvědomují, jak velký dopad učitelské povolání na společnost má.“

Jakými metodami tedy tohoto povědomí o předsudcích docílit? „Ve svých hodinách pro budoucí učitele se zaměřuji na kritickou sebereflexi. Málokdy si lidé najdou čas, aby se zastavili a zamysleli, kdo vlastně jsou, čeho chtějí během učení ve třídě dosáhnout. Snažím se je dovést k tomu, aby sami hodnotili, jaké jsou jejich vlastní hodnoty a proč tomu tak je. Teprve až poté je učitel schopen lépe reflektovat potřeby studentů. Nejde jen o výsledky a známky. Jde o pochopení studentova chování ve třídě, mimo školu, v rodině i ve volném čase. Jde také o to, pomoci mu uspět v životě.“

„Ve svých hodinách používám andragogické metody zaměřené na kritické myšlení. Nechci, aby studenti byli pasivními studenty, aby si mysleli, že jsem to já, kdo je bude učit. Já jsem v hodině jen k tomu, abych jim pomáhala v jejich vlastním vzdělávání. Obsah samotné hodiny je tvořen příspěvky studentů, jejich názory, dohledanými informacemi, které si před hodinou každý z nás přichystá. Studentům zadávám hodně literatury k přečtení, v hodině poté texty analyzujeme a vyvozujeme závěry. Všechno je to založené na sdílení.“

„Během své výzkumné práce jsem si kladla otázku, jak přispět k více holistickému pohledu na vzdělávání. Není to jen o nejlepších známkách, ale také o důvěře v lidi okolo nás, o poznání vlastních emocí, o umění spolupráce nebo vcítění se do situace druhých.  To totiž v budoucnu určuje spokojenost a úspěch člověka více než nabyté vědomosti.“

Jaké plány má Amarachi Igboegwu do budoucna? „Ráda bych publikovala několik dětských knih, které jsem již napsala, jelikož dle mého názoru německý trh nenabízí dostatek knih, které by popisovaly kulturní diverzitu. Ráda bych proto představila knihy, které by přinesly jiný, dostatečně inkluzivní pohled na dětskou literaturu, podobně jako i rady ke zlepšení vzdělávání budoucích pedagogů v Německu, ale i v Evropě obecně.