Štorchova kniha o pedagogice z roku 1929 ožila. A to díky gymnazistovi a vysokoškolákovi

„Na osobnost a pedagogickou práci Eduarda Štorcha mě upozornil můj bývalý učitel a ředitel Gymnázia Přírodní škola František Tichý. Bavili jsme se hodně o tom, že Štorch byl vlastně víc pedagog než spisovatel,“ popisuje Daniel Pražák své seznámení s tvorbou Eduarda Štorcha. Daniel je studentem Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy a díky jeho nápadu došlo k online publikování Štorchovy knihy s názvem Dětská farma. Knihy, která byla širší veřejnosti dlouhá léta nezpřístupněna. Eduard Štorch, jehož známe hlavně díky dílům o pravěku, se totiž pedagogice a učení věnoval více, než bychom možná zprvu odhadovali.

„Před nějakou dobou jsem objevil bakalářskou práci z Masarykovy Univerzity, která pojednávala právě o projektu Dětské farmy. Přesně si pamatuji ten moment, když jsem přejížděl z Estonska do Finska na trajektu a na tabletu si o Farmě četl. A došlo mi, že se o tom chci dozvědět víc a knížku si přečíst,“ dodává Daniel Pražák.

Kniha Dětská farma byla totiž velmi špatně dostupná, třeba v Praze je ji bylo možné studovat prezenčně v Klementinu, v Národní knihovně, ale běžné knihovny ji neměly.

Čemu se tato 89 let stará kniha vůbec věnuje, že by stálo za to si ji přečíst i dnes? „Popisuje unikátní projekt, sledující „eubiotickou reformu školy“, tedy školy, která je v souladu s přírodou a přirozeností. Žáci se učí nejenom ve třídách, ale také venku a společně se starají například o záhony, stavbu objektů apod. Kniha je velmi upřímným svědectvím Eduarda Štorcha o jeho práci a je tak nejenom dalších „štorchovským“ (i když ne klasickým) vyprávěním, ale také popisem pedagogické cesty a hledání,“ popisuje autorovo dílo Daniel Pražák.

Gymnázium Přírodní škola knihu na svém webu popisuje následovně: „Eduard Štorch během dvacátých let minulého století vytvořil v Libni osobitý vzdělávací projekt, který pojmenoval Dětská farma. Žáci ze školy v Jindřišské ulici se totiž celkem tři dny v týdnu učili právě zde, na Libeňském ostrově, na místě, které si sami budovali a zvelebovali. Zde probíhala výuka tělocviku, přírodopisu, ale také pozemků apod. Své zkušenosti shrnul ve stejnojmenné knížce, která vyšla poprvé a naposledy v roce 1929.“

Inspirace ze třicátých let minulého století

Co nového může do naší současné debaty o vzdělávání přinést? „S překvapením jsem při čtení zjistil, že Eduard Štorch už tehdy objevoval a prošlapal na Libeňském ostrově cesty, které my objevujeme znovu a znovu. Myslím, že v době, kdy vzniká velká spousta lesních a obecně alternativních škol a školek, je tato kniha velmi aktuální.“

Přesně si pamatuji ten moment, když jsem přejížděl z Estonska do Finska na trajektu a na tabletu si o Farmě četl. A došlo mi, že se o tom chci dozvědět víc a knížku si přečíst.

K znovu-publikování knihy si Daniel Pražák přizval výpomoc, Otu Svátka, studenta Gymnázia Přírodní škola. „Ota je studentem školy, kam jsem také chodil a kde od svého absolutoria střídavě působím. Je pro mě víc kamarádem než žákem. Když hledal téma pro svou profilovou práci, tak jsem mu navrhl právě toto téma a rozhodli jsme se společně pustit do akce. Dětská farma byla totiž velmi špatně dostupná, třeba v Praze ji bylo možné studovat prezenčně v Klementinu, v Národní knihovně, ale běžné knihovny ji neměly. Společně jsme požádali držitele práv, město Hořice, o možnost publikování a dostali jsme práva na šíření digitální cestou. Komunikaci s úřady jsme vedli s Otou společně, knihu přepsal Ota.“

Knihu si nyní můžete přečíst i vy. Odkaz ke stažení elektronické verze naleznete například pod tímto odkazem.