První tisícovku videí jsem smazal, natáčení mě ale pořád ohromně baví, tvrdí autor matematického portálu ISIBALO  

Jak se vyvíjel tvůj vztah k matematice? Byl vždycky kladný?

Matematika na základce mi vždycky šla tak nějak sama, vůbec jsem se nemusel učit, proplouval jsem mezi jedničkou a dvojkou. Když jsem ale při hodině stíhal vyřešit příklady dříve, byl jsem odměněn dalšími příklady, abych se „zabavil“. To mi předmět trochu znechutilo. Problémy jsem s ní neměl, ale zábavu jsem v tom také rozhodně neviděl. Ani na gymnáziu jsem nebyl výborný student. Poté jsem postupně zkusil studovat dvě ekonomky, do toho jsem pracoval ve fabrice. Z čisté frustrace jsem trávil večery a volné dny v brněnské knihovně, kde jsem počítal příklady ze středoškolské sbírky, klidně deset hodin v kuse. To byl ten moment, kdy mě matematika začala bavit a zajímat. Spolužáci na vysoké si mého pokroku v matematice všimli a chtěli, abych je doučoval.

A z toho následně vznikl nápad předat to celé na internet?

Kamarád ze školy přišel s nápadem založit video portál s angličtinou, přizval mě, abych se přidal s matematikou. Po určité neshodě jsem se ale rozhodl jít vlastní cestou. Popadl jsem prvního člověka, který to uměl s počítači, a rozhodl se vytvořit vlastní portál. Musím teď říct, že na tohoto člověka jsem měl obrovské štěstí.

Myslím, že vliv učitelů je zásadní. Je důležité pokusit se předat nadšení pro věc.

Dokázal bys vlastními slovy popsat, co je vlastně ISIBALO?

Je to matematický vzdělávací video portál. Tahle definice ale už přestává platit, protože jsme na něj v nedávné době přidali i fyziku. Hlavní obsah portálu je dostupný zdarma všem. Některé prvky jsou placené, ale učivo se určitě dá pochopit i bez nich. Testy a řešené příklady jsou placené.

Dá se takovým video portálem uživit?                                                

Dá, ale já se živím doučováním. Je to skvělé, protože se potkávám s lidmi a trénuju si doučování naživo, nejen na kameře. Všechny výdělky z webu investujeme zase zpátky do něj. Momentálně třeba vytváříme nový web, který jsme si mohli dovolit jen díky částečnému zpoplatnění portálu. Do budoucna plánujeme přidat k matematice a fyzice ještě další předměty.

Jak vypadaly začátky ISIBALA?

Prvních asi tisíc videí jsem ani nepublikoval, rovnou jsem je smazal, odpovídá to asi roku práce. Neprošla totiž mou základní laťkou na to, abych je vůbec mohl zveřejnit. Opakoval jsem slova, zasekával jsem se. Pořád jsem ale pracoval na něčem, co mě opravdu bavilo. Zveřejňování jsem si také ztížil tím, že jsem videa na web nechtěl nahrávat po jednom, ale po celých kurzech, tedy například po třiceti videích. Navíc jsem opravdu nechtěl sledovat a poslouchat sám sebe. Teď už točím videa vyloženě na intuici, kdy si po konci natáčení jen intuitivně zhodnotím, jak to dopadlo, a video případně zveřejním. Nikdy si je ale nepouštím. Říkám si, že kdyby to bylo hodně špatné, lidé by se mi ozvali.

Na internetu vlastně supluješ roli učitele nebo lektora. Neuvažoval jsi někdy nad tím, že by ses stal opravdovým učitelem?

Mě učení matematiky opravdu baví, já bych to dělal moc rád, jen mám dojem, že školy učitele moc svazují. Jsou omezeni osnovami, testy, státní maturitou a jinými věcmi, které s učením tolik nesouvisí a berou nadšení. To je něco, s čím já se při práci nesetkávám. Asi by mě to brzy přestalo těšit, proto zatím nemám důvod jít tímto směrem.

Myslíš, že učitelé hrají nějakou roli v tom, kterým předmětům se rozhodneš věnovat do budoucna?

Myslím, že jejich vliv je zásadní. Je důležité pokusit se předat nadšení pro věc. Na gymnáziu jsem měl učitele, který nám toto nadšení chtěl předat, a já mám teď černé svědomí, že jsem na to tehdy neslyšel.

Proč je podle tebe matematika jedním z nejméně oblíbených předmětů?

V matematice na sebe hrozně moc věcí navazuje, takže pokud vynecháte část matematiky, už se to s vámi většinou veze dál a frustrace se stupňuje a stupňuje. V dějepise vynechání některé kapitoly tolik nevadí, jedná se v podstatě “jen„ o fakta, která není problém doplnit dodatečně. Matematika je více o chápání než o memorování, vynechání jedné kapitoly se možná tolik neprojeví v následujícím testu, ale třeba za pár měsíců nebo za rok.

Ve většině projektů se často jednou dojde do fáze, ve které člověk zjistí, že jeho představy a plány úplně neodpovídají realitě. Měl jsi někdy moment takového prozření nebo uvědomění?

Ze začátku jsem si myslel, že koupím jen kameru a bílou tabuli, natřu pokoj na bílo a všechno to pak půjde samo. Na bílo jsem poctivě nenatřel celý pokoj, ale jen stěny, které byly v záběru. Neřešil jsem odsouvání skříní a natírání za nimi. To jsem byl zrovna na vlně entuziasmu, po které samozřejmě přišly i chvíle, kdy jsem o tom všem pochyboval. Hlavně tehdy, když jsem mazal stovky natočených videí. Lidé se mě ptali, co pořád dělám, ale moje práce nikde nebyla vidět, protože videa zkrátka neexistovala. Měl jsem ale štěstí, že když už jsem videa konečně publikoval, lidé je začali sledovat. Denně se mi ozývají studenti a děkují, že jsem je v matematice zachránil. A díky tomu vím, že mi to za tu snahu stálo.