„Ve Švýcarsku kolem trestů chodíme po špičkách,“ říká Klára Pelčík

Klára Pelčík s manželem procestovala Ameriku, Asii, pracovala v soukromé školce v Čechách a nakonec zakotvila ve švýcarském Curychu, kde učí v mateřské škole. Svoji práci na první pohled miluje a pestré složení země jí umožňuje používat denně všechny jazyky, které ovládá.

Když jsi přijela do Švýcarska, měla jsi už zkušenosti s výukou v mateřské škole v Čechách, ale přece jen jsi byla cizinka. Jak těžké bylo získat práci?

Popravdě ani trochu. Musela jsem ale začínat úplně od začátku. Nejprve jsem dělala práci, kterou tady dělají šestnáctiletí lidé v době, kdy teprve zvažují, jaký obor půjdou studovat. Byla jsem takzvaný Praktikant. 

Znamená to, že jsi asistovala zkušenějšímu učiteli?

Přesně tak. Praktikantem jsem byla asi rok. Švýcarsko automaticky neuznává naše pedagogické vzdělání. Trvá asi rok až dva, než úředníci prostudují a zvalidují anotace všech absolvovaných předmětů. Navíc je to poměrně nákladná věc. Uznání vzdělání ze zahraničí stojí přes 1000 franků. Začala jsem tedy v mezičase studovat švýcarskou školu a už tím, že jsem se studiem začala, jsem najednou poskočila v hierarchii a mohla jsem hned začít pracovat jako samostatná učitelka. 

Jak jsi zvládala zároveň učit ve školce a chodit do školy? Půlila jsi pracovní dny nebo studovala o víkendech?

Jeden a půl dne jsem vždy ve škole a zbytek týdne učím ve školce. Tady to funguje tak, že není možné studovat, aniž by člověk měl práci v oboru. Je to takový tandem. 

Učíš se tedy zároveň teorii i praxi v reálném životě.

Přesně tak.

Vadí, že jsi cizinka? Je hendikep, že neovládáš jazyk na úrovni rodilého mluvčího bez akcentu?

Curych je ohromně mezinárodní. Žije tu mnoho těch, kteří nemají žádný z oficiálních jazyků jako mateřský. Ve školce máme uprchlíky ze Sýrie, děti z Turecka, Afriky nebo Jižní Ameriky. 

Uplatňuje Švýcarsko nějaké kvóty regulující složení kolektivu?

Obecně jsou tu školky opravdu drahé a to nejen pro imigranty. Těm, kteří jsou ve finanční nouzi, se nabízí subvencované místo, což znamená, že část školného školce platí samospráva kantonu. Rodičům se tak finančně uleví a zároveň se dítě přirozeně integruje do švýcarské skupiny. Nevytváří se tak žádné uzavřené komunity a složení školky je velmi pestré.

Zdroj: Klára Pelčík

Jak vypadá běžná švýcarská školka?

Obvykle má tzv. baby skupinku pro děti od 3 měsíců do roka a půl. V ní je maximálně 8 dětí. Popravdě mi zrovna toto rozdělení nepřijde ideální. Takto malé děti zažívají extrémní vývojové skoky a tak tříměsíční miminka brzdí starší ve skupině, kteří jsou už samostatnější. Z baby skupinky děti přecházejí do skupiny toddler, kde je vedeme k větší samostatnosti a chození na toaletu. Zvlášť jsou pak děti od 2,5 do 4 let. Ve 4 letech děti přecházejí do předškolní přípravy. Je povinná a zároveň bezplatná.

Kolik času děti ve školce denně tráví?

Státní část, od 4 let, je zadarmo. Děti v ní tráví asi 4 až 4,5 hodiny denně, obvykle dopoledne. Oběd už ale hrazený není. Buď si rodiče dítě vyzvednou, nebo připlatí za oběd, případně i celodenní progam.

Co dělá většina?

Většina rodičů pracuje, takže připlácí za celodenní program. Jen pro vaši představu, dítě za celodenní docházku od 4 let vyjde asi na 3000 franků měsíce a běžný plat se pohybuje kolem 5000 franků.

Vzdělání je tedy poměrně velká finanční zátěž už v nízkém věku. Zvládají to i sociálně slabší rodiny?

Obvykle se nouzová situace řeší subvencovaným místem. Uprchlíci bez vzdělání a znalosti jazyka se tak s pomocí jednotlivých kantonů mohou dostat na částku kolem 150 franků měsíčně, což jsou zde zcela zanedbatelné náklady. Navíc se ještě vypočítávají sociální příspěvky. Zajímavé je, že když na ně rodina dosáhne, ale v určité životní etapě se pak dostane nad určitou hranici příjmů, musí začít dávky splácet. 

To zní zajímavě.

Některé lidi to bohužel nemotivuje své příjmy zvyšovat a raději se drží pod touto hranicí.

Rozumím. Zajímá mě ještě, jak probíhá výuka ve školce z pohledu jazyka. Švýcarsko má totiž čtyři oficiální jazyky a velmi pestré národnostní složení.

Jazykově se dělíme geograficky. V Curychu má většina školek jako hlavní jazyk němčinu. I tak ale naprostá většina Švýcarů používá dialekt, který s němčinou nemá mnoho společného. Kdo sem přijede poprvé, vůbec nerozumí. Děti i učitelky v mé skupině mluví dialektem. Hochdeutsch je povinná až ve výuce dětí od 4 let. Pokud si rodiče přejí, aby učitelé s dětmi standardní němčinu používali, musí je upozornit. Dialekt je zkrátka pro všechny přirozený.

Je to tedy tak pestré, že imigranti nejsou jazykově až tak znevýhodnění. I švýcarské děti poznávají novou slovní zásobu. 

To je pravda. Navíc je tu mnoho mezinárodních školek. Ta, ve které pracuji teď, má 3 oficiální jazyky. Právě kvůli tomu, že v Curychu žije velké množství těch, kteří nemají jako první jazyk němčinu. 

Jak mluvíš v práci ty?

S dětmi anglicky, s kolegyněmi německy, španělsky nebo anglicky.

Musí být těžké vést děti jiné národnosti. Učit věci, které jsi sama nezažila jako dítě.

Švýcarská kultura není až tak odlišná. Zatím jsem neměla žádný kulturní šok. Co mě zarazilo, je vztah maminek s dětmi. Mám pocit, že v Čechách je zřejmě i díky delší mateřské vztah dítěte a matky srdečnější. Tady se děti dávají do školky obvykle ve 3 měsících a moc se nevidí, že by se větší děti vedly s maminkou za ruku nebo se rodiče objímali. Vztahy jsou tu trochu chladnější.

Zdroj: Klára Pelčík

Máte nějaké všeobecné kurikulum, kterému se musíte plánem aktivit přizpůsobit?

Prošla jsem všechny věkové kategorie skupinek od miminek do 4 let a denní režim se více méně lišil jen programem. Hodně ho přizpůsobujeme roční době, ale témata si určujeme na začátku školního roku sami. Systém nám je nestanovuje. Máme jen tabulky dovedností fyzických a psychických, které by měly děti zvládat. 

Organizujete třídní schůzky?

Ano, ale individuálně. Jednou za půl roku se dva učitelé a ředitelka sejdou s rodiči a individuálně proberou vše, co se týká jejich dítěte. Vztahy ale budujeme během neformálních akcí školky, jako jsou různé trhy a oslavy.

U nás jsou muži v předškolním vzdělávání raritou. Je to tak i ve Švýcarsku?

Měla jsem několik kolegů mužů ve státních školkách. Poměr mužů a žen není vyrovnaný, ale například mezi spolužáky jsem tu měla zhruba 30% mužů.

To bych si tady také přála! Napadá tě ještě něco, v čem se školka ve Švýcarsku liší?

Pokud jde o dovednosti, které u dětí rozvíjíme, je to velmi podobné. S čím se tady ale zachází opatrně je time out, něco jako poslat dítě na hanbu nebo ho jinak vyčlenit z kolektivu za trest.  V Čechách se to používá běžně, ale ve Švýcarsku kolem trestů chodíme po špičkách. Je to velmi citlivé téma. 

Poslední, co mě zajímá, je pozice učitele…

Učitelé v povinné předškolní výchově a výš mají opravdu pěkný společenský status i platové ohodnocení. Ti, kteří pracují s menšími dětmi, ale nemusí mít tak velkou kvalifikaci. Stačí jim Berufsfachschule, u nás by to byl výuční obor. I takoví učitelé jsou ale nesmírně šikovní a rozvíjejí se i po ukončení školy. Dvakrát za rok navštěvují kurzy, které vedou učitelé s více než dvacetiletou praxí, mají v nich prostor na dotazy a diskuze. Město pak poskytuje Weiterbildung, tématické oborové kurzy. V poslední době mě nadchl jeden takový na téma multilingvismu.

Máš tedy možnost rozvíjet se v oboru dál?

Ano, ale není to organizované. Vždy záleží i na podpoře zaměstnavatele. Rozhodně ale vnímám ve své školce podporu rozvíjet se jako pedagog dál.

Je Švýcarsko tou zemí, ve které chceš učit celý život?

Moc mě to baví a naplňuje. Ve Švýcarsku mám možnost ve stejné školce, ve které učím i své dítě, vést také dětskou skupinu ve volnočasovém centru. To do budoucna považuji za velkou výhodu. Těší mě pracovat s dětmi z různých zemí a učit se tak pořád něco nového.

Související články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Close
Close