Zápis do školy: připravovat, nebo nepřipravovat vašeho budoucího prvňáčka?

Je jen jediná věc, kterou byste měli každopádně udělat: o škole a o zápisu s dítětem mluvit, aby vědělo, co ho čeká. Otevřeně a realisticky, žádné strašení. Věty jako „Počkej ve škole, tam tě naučí poslouchat!“ by měly být zakázané. Také ho vezměte na den otevřených dveří vybrané školy (škol), aby mělo možnost si školní prostředí osahat.

Ostatní je pak už jen na vás a vašem rozhodnutí; ať už se rozhodnete jakkoli, o žádné drama se nejedná. Máte v zásadě dvě možnosti – dítě na zápis připravovat, nebo nepřipravovat. Anebo zvolit rozumný kompromis. V čem možné varianty spočívají?

Připravovat?

Pokud se rozhodnete zápis pojmout pečlivě, náležitě na něj dítě nachystejte. V tom případě nezapomeňte, že by budoucí prvňák měl rozhodně umět zavázat si tkaničku, nakreslit lidskou postavu (kde byste mu měli zdůraznit, že si má překontrolovat počet prstů na každé ruce a nezapomenout na krk), říct básničku nebo zazpívat písničku, podepsat se, mít správný úchop tužky, poznat první, ideálně i poslední hlásku ve slově, vytleskat slabiky …

Alespoň to říkají oficiální dispozice. (Pokud byste toužili po kompletním seznamu, je zde. Ovšem nelekněte se, přehled je opravdu vyčerpávající.) Co se týče smysluplnosti předepsaných požadavků, některé jsou jednoznačně potřeba (bez správného úchopu tužky se dítě při psaní dost nadře, logopedii je také dobré mít vyladěnou, protože jinak hrozí, že se dítěti hlásky, které vyslovuje stejně, budou při psaní plést). U některých o tom ale můžeme s úspěchem pochybovat (třeba u zavazování tkaničky, když se s ní dnešní děti na svém oblečení/obutí prakticky nesetkají).

Ve prospěch přípravy hovoří i další aspekt: o školní zralosti může svědčit i to, že je dítě schopné se předepsané dovednosti naučit, že je schopné splnit konkrétní zadání.

Nebo raději nepřipravovat?

To když budete vycházet z předpokladu, že naprostou většinu výše uvedených dovedností vaše dítě pravděpodobně pochytilo jen tak mimochodem, aniž byste je museli cíleně učit.

Navíc dopředu nadrilované dovednosti mohou být spíše na škodu. Paní učitelky pak nemohou správně rozpoznat, v čem dítě případně zaostává a na základě čeho by mu za standardních okolností doporučily odklad, resp. nasměrovaly vás k dalším odborníkům, nebo vám poskytly doporučení, na čem je s dítětem potřeba ještě zapracovat. Což by se ve finále obrátilo jen proti dítěti, protože nezralé dítě v první třídě je prostě problém.

Nebo na zápis vůbec nejít?

Můžete být natolik radikální, že dítě k zápisu vůbec nevezmete. Taková možnost totiž legálně existuje. Pokud organizačně nelze jinak, můžete tuto možnost jistě využít. Ovšem jestli to alespoň trochu jde, je lepší na zápis s dítětem jít, a to především z důvodu rituálů, resp. jejich absence v současném světě; přitom rituály iniciačního typu jsou pro ukotvení v životě nesmírně důležité. Přeloženo do srozumitelnějšího jazyka: předškoláček vnímá zápis do školy jako událost s velkým „U“, bere ho vážně, znamená pro něj velkou životní změnu. Byla by škoda ho o takový zážitek připravit.

Nebo kompromis? Ano, pojměte to s klidem!

Dítě průběžně rozvíjejte, nikoli cíleně, ale jako součást běžného života – běžného života v podnětném prostředí. Jeho vývoj můžete občas zkontrolovat oproti vývojovým tabulkám a v případě pochybností konzultovat jeho projevy a chování s učitelkami v mateřské škole. To stačí. Trénovat samozřejmě můžete, rozvíjet své dítě je jedině pozitivní, ale systematická příprava na zápis do první třídy je něco jiného.

Nehledě na to, že pravděpodobně tušíte dříve než při zápisu, zda je dítě na školu zralé; zápis berte jen jako poslední kontrolu. Nejlepším vodítkem bývají indikace od učitelek v mateřských školách, které většinou mají na školní zralost zkušenostmi vycvičené oko. Sami také vidíte, jak na tom vaše dítě ve srovnání se svými vrstevníky je. Navíc standardní orientační test školní zralosti provádějí i pediatři na 5leté prohlídce. Jak z názvu vyplývá, jedná se o test orientační, který se navíc koná relativně dlouho před nástupem do školy, a za tu dobu se dítě značně posune, nicméně jistou indikací je. V případě zásadních pochybností pak stojí za to navštívit pedagogicko-psychologickou poradnu, protože jedině ta je oficiálně kompetentní k posouzení školní zralosti.

V každém případě dopředu nestresujte ani sebe, ani své dítě, protože zápis do školy není zkouška, u které by dítě propadlo! Pokud dítě většinu z předepsaných dovedností zvládá, můžete být úplně v klidu. Každá z částí testu je pouze orientační, školní zralost se posuzuje komplexně. A i kdyby se náhodou dítě u zápisu úplně zaseklo a neřeklo ani ň, nic to nemusí znamenat, to se prostě stává.

A jak pojmout celý ten den? Náležitě slavnostně: dítě vystrojte, po zápisu si dejte zmrzlinový pohár, a pokud je to možné, jděte na zápis oba rodiče, pro ostatní sourozence si zajistěte hlídání. Prostě věnujte celý den jen svému budoucímu prvňáčkovi. A společně si ho užijte.