Teach less, learn more

Aby bylo české školství efektivní, musí se upravit výuka na pedagogických fakultách, změnit osnovy a učit trochu jinak.

„Dobrý učitel by měl v každý okamžik vědět, kde se nachází v procesu učení každý jednotlivý student,“ říká v rozhovoru Martin Roman, někdejší dlouholetý šéf ČEZu a absolvent MA program Effective Learning and Teaching na University College London – Institute of Education. V Anglii k těmto změnám přistoupili už před mnoha lety a jejich školství je efektivnější než české přesto, že pětina žáků má jiný rodný jazyk než angličtinu.

Říkáte, že české školství je neefektivní. Proč tomu tak podle vás je? Kde je problém?

Budu hovořit o školství základním a středním, na to vysoké se necítím být úplně povolán. Máme docela dobrý první stupeň základní školy, dokážeme děti naučit velmi slušně číst, psát a počítat. Problém nastává při přechodu na druhý stupeň a pak na střední školu. Děti škola přestává bavit a také se toho moc nenaučí. Pokud dáte dětem dva roky po skončení střední školy znalostní test, budou si pamatovat jen asi dvě až pět procent toho, co se ve škole učily. Protože se toho učí moc a neefektivně.

Můžete být konkrétnější?

Jak už jsem řekl, největší problém je na druhém stupni a na střední škole, kdy se ve větší míře začínají učit společenské a přírodní vědy. Pokoušíme se do dětí dostat pro ně neabsorbovatelné množství informací. Tím pádem není možnost ani s informacemi pracovat, porozumět jim a kriticky o nich přemýšlet, ale ani se je pořádně naučit. Přestože máme Google, tak některé informace je důležité si uložit do dlouhodobé paměti, a to nejde bez toho, že informaci z ní alespoň pětkrát aktivně vyvoláme. My teoreticky nemusíme znát, že 8 x 8 je 64, můžeme si to poskládat jako 8 x 2 x 2 x 2. Jenže naše operativní paměť dokáže pracovat jen se třemi až osmi informacemi, a pokud si ji zahltíme třemi operacemi, abychom zjistili, kolik je 8 krát 8, tak v ní nebude „místo“ na další informace.

To je podloženo nějakými výzkumy?

Do výzkumu ve vzdělávání proudí miliardy dolarů a prakticky vše už bylo prozkoumáno. Například manželé Gatesovi investovali 300 milionů dolarů do studie, jak se pozná dobrý učitel. Dobře tedy víme, co funguje a co ne. Jde o to s tím učitele seznámit a hlavně jim dát platformu, na které si to mohou zkoušet a vzájemně si vyměňovat zkušenosti.

„Jediná věc, která může rychle přinést změnu úrovně našeho školství, je vzdělávání učitelů.“

Jestliže je problém v tom, že učitelé neví, jak a co učit, kdo a jak by je měl přinutit k jinému chování?

České školství potřebuje více změn, ale zmínil bych tři konkrétní. Za prvé, úprava výuky na pedagogických fakultách tak, aby se věnovalo více pozornosti didaktice i na úkor neuvěřitelnému množství encyklopedických znalostí. Dobrá zpráva je, že si to některé školy uvědomují a pokouší se výuku modernizovat. Za druhé, zásadní redukce faktografie v osnovách, která vede jen k tomu, že se učitelé pokoušejí látku odučit, nikoliv naučit. S tím souvisí i změna učebnic, podle kterých velká část učitelů učí. Stát by měl dát školám větší podporu ve formě vzorových osnov a nespoléhat se na to, že každá škola má vlastního kurikulárního experta. A za třetí, a to nejdůležitější: Jediná věc, která může rychle přinést změnu úrovně našeho školství, je vzdělávání učitelů. Ne proto, že nejsou dost dobří, ale proto, že vždy mohou být ještě lepší. Tím, že z výzkumů máme změřeny efektivity jednotlivých pedagogických intervencí, tak víme, že kdyby všichni učitelé používali metody responsive teaching/formativního hodnocení, dostalo by se naše školství svými výsledky před Finsko.

Co to znamená?

Je to souhrn metod a postupů, které umožňují, aby učitel v každý okamžik věděl, kde se nachází v procesu učení každý student. Dám příklad. Pokud učitel vyvolává děti podle toho, které se hlásí, má zkreslenou představu. Optimální je, když na maximum otázek odpovídá celá třída najednou, třeba psaním odpovědí fixou na mazací tabulky. Nebo vyvolávat individuálně, tedy položit otázku, počkat tři sekundy – to je ten okamžik, kdy se vyvoláváním z paměti vytváří dlouhodobé zapamatování – a až pak vyvolat náhodné jméno žáka, který na otázku odpoví. A další náhodně vybraný student pak řekne, zda to bylo správně. Prostě jde o to udržet všechny děti v pozornosti.

Je také dokázáno, že pokud dá učitel žákovi známku i komentář, tak žák věnuje komentáři jen minimální pozornost. Nejefektivnější je označit, kde se nachází chyba a nechat ji žáka najít a opravit, tím se on nejlépe učí. A známku dát až za opravený test s přihlédnutím ke kvalitě opravy.

Řekl jste mimo jiné, že je na středních školách příliš velký objem učiva. Nebyl by pak problém při přechodu na vysokou školu, kdyby se toho učilo méně? Přece celý systém je nějak provázaný…

Problém je, že žáci se to sice na střední škole učí, ale moc se toho nenaučí. Zdaleka nejlepší školský systém na světě (měřeno výsledky PISA a TIMSS), singapurský, má heslo „Teach less, learn more“. Když toho budeme učit méně, můžeme to opakovat a děti se toho ve finále naučí mnohem více.

Martin Roman, někdejší dlouholetý šéf ČEZu, dnes podnikatel v oblasti internetu a realit. Filantrop, předseda správní rady PORG, do kterého investoval nemalé částky. Iniciátor a mecenáš projektu Čtení pomáhá, vydavatel publikací pro české učitele. Člověk, který chce přispět k tomu, aby české školství fungovalo lépe. Vystudoval gymnázium v Havířově a poté Právnickou fakultu UK. Rok studoval také na ekonomické univerzitě ve švýcarském St. Gallenu a rok na fakultě práv na Karl-Ruprechts Universität v Heidelbergu. V letech 2014–2015 se věnoval dalšímu studiu na University College London – Institute of Education, kde úspěšně dokončil MA program Effective Learning and Teaching.
Zdroj: Martin Roman

Měly by být podle vás střední školy více specializované?

To nepovažuji za to nejdůležitější, co české školství pálí.

Co si myslíte o povinné maturitě z matematiky?

Jsem jejím zastáncem. Pokud má být maturita osvědčením o vzdělanosti, matematika tam patří, podobně je povinná v mezinárodní maturitě IB, kterou nabízíme u nás na PORGu jako alternativu k české maturitě. Je ale potřeba učit matematiku lépe, aby se nestávalo, že polovina třídy přestane za chvíli logicky chápat a zbytek studia se učí nazpaměť vzorce. Také jsou potřeba dvě úrovně; pokud v ČR maturuje přes 70 procent populace, pak jedna úroveň bude vždy pro někoho směšně snadná a pro jiného nedosažitelná. Zkouška by měla být praktičtěji zaměřená, nemělo by se stávat, že mnoho maturantů nezvládne trojčlenku a jiné elementární operace.

Není jedním z problémů i to, že se učí nezáživným způsobem? Že prostě výuka není názorná a trochu zábavná?

Nezáživná výuka je velký problém, ale iPad pro každého to nevyřeší, internet a zpětný projektor je dnes na každé škole. Děti mají dnes určitě více podnětů, které odvádí jejich pozornost, v tom to mají učitelé těžší. Ale také mohou dát za domácí úkol, aby se žáci podívali na dokument o stavbě Colossea v Římě, to dříve nešlo.

Nejvíc ale bude děti bavit to, když budou výuce rozumět a zažijí si pocit úspěchu.

Je podle vás české školství výrazně horší než to v Anglii, kde nyní žijete? Tam vědí, jak a co učit?

Výsledky má české školství horší i přesto, že v Anglii má 20 procent žáků jiný rodný jazyk než angličtinu, což samozřejmě ztěžuje vzdělávání. Ale oni začali se změnou výuky na pedagogických fakultách, úpravou osnov i vzděláváním učitelů už před mnoha lety, tak je to logické.

 

Související články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Close
Close