Worldschooling: když rodiče rezignují na školní třídu a místo toho vyrazí s dětmi do světa

Co bylo ještě před několika desítkami let nemyslitelné nebo jen velmi těžko proveditelné, se dnes stále častěji stává praktikovanou realitou. A někteří si tím dokonce plní celoživotní sen. Rodiče využívají možnost pracovat online na dálku, případně opouštějí své pevné pracovní místo a spoléhají na své rodinné úspory, sbalí děti, několik zavazadel a vyrazí do světa. A co škola a vzdělání dětí, ptáte se? I vzdělávat se dá ve světě.

Jak ale na to? Z čeho se dítě bude učit a stačili byste na to vy sami, z pozice rodiče? Během všedního pracovního dne jsme na sebe občas pyšní za to, když si najdeme čas dítěti alespoň přečíst pohádku před spaním, jak bychom měli být schopni mu pomoci se vzděláním během cesty? Kdo bude nad dítětem stát a dohlížet, že plní úkoly?

Pokud vás představa cestovatelského života a vzdělávání dětí na cestě láká, pokusíme se vám v tomto článku představit některé jeho výhody, ale i nástrahy. Přečtěte si komentáře rodin, které se na cestě momentálně nacházejí nebo se z ní nedávno vrátily.

O co tu vlastně jde?

Worldschooling je v mnoha případech propojen s homeschoolingem, neboli domácím vzděláváním.  Zatímco se ale při domácím vzdělávání, jak název sám napovídá, většina vzdělávání odehrává v domácím prostředí, popřípadě při pravidelných setkáních s vrstevníky, dalšími „domškoláky“, u worldschoolingu se předpokládá další věc – že se to vaše „doma“ bude přemisťovat na mapě. Vzdělání vaše děti nebudou čerpat jen od vás, ale učit se budou ve světě a ze světa – tím, s kým se setkají nebo co nového zažijí.

A jak daleko se rodiny od svého původního města vydávají? Ke vzdálenostem se stavějí různě – některé se pohybují v rámci jednoho státu nebo části kontinentu, jiné se nebojí přestěhovat rodinné členy až na druhý konec světa.

„Pro worldschooling jsme se se ženou rozhodli proto, že jsme chtěli více cestovat a také využít toho, že naše děti byly ještě malé, a nebyl proto problém se přemisťovat,“ popisuje počáteční pohnutku pro worldschooling cestovatel Michael z Kanady, „ze začátku jsme sice do nějaké míry pracovali na dálku, jelikož nám to naše zaměstnání umožňovala, ale nyní náklady na cestování hradíme z našich úspor.“

Jak se jim podařilo na cestu adaptovat děti a jejich vzdělávání? „Škola je přece o učení, a jak jinak se lépe dozvídat o světě než tím, že ho procestujete? Proč by se děti měly učit o Srí Lance a její starověké historii a úžasné divoké přírodě, když ta místa mohou rovnou navštívit? Při rozhodování ale také hrál velkou roli fakt, že jsme v životě potřebovali změnu. A cestování se zdálo jako nejlepší možnost,“ dodává Michael.

Nástrahy worldschoolingu

Překážek pravděpodobně budete muset překonat mnoho. Od oplétaček kolem pojištění, prodeje nebo pronájmu bydlení v Čechách přes jazykovou bariéru až po finanční záležitosti nebo výzvu, jak zajistíte, aby vaše dítě nezaostávalo ve vzdělávání. A odpovědi se různí.

Rodiny, které se vydají na takto dlouhou cestu, se ke vzdělávání svých dětí ve většině případů staví velmi svobodně. Například Češka Lucie Tatransky vzdělávání svých dětí na cestě pro server Lidovky.cz popsala takto: „Pokud s dětmi objevíme téma, které je zajímá, tak se mu věnujeme tak dlouho, dokud nás baví. Děti se dost často ‚učí‘ bez nás. Mají přístup k elektronickým knihám a internetu a spoustu věcí si zjišťují samy. Každé se věnuje tomu, co mu dává smysl, a způsobem, který mu vyhovuje.“ Rodiče navyklí na nastavování režimu, pravidel a úkolů pro své děti by s takovým přístupem pravděpodobně měli problém, jenže je vůbec možné nastavovat mnoho pravidel, když se rozhodnete rodinu vzít na dobrodružnou cestu, která sama o sobě vyžaduje velkou svobodu, schopnost adaptovat se na nové a svobodné myšlení?

S dětmi až na konec světa. Ale jak to zaplatit?

Cestovatelka a matka dvou dětí Kate původem z Velké Británie se také rozhodla vyměnit stereotypní život za dlouhotrvající cestování. S rodinou již byla na řecké pevnině i ostrovech, v Itálii, Slovinsku, Chorvatsku, Maďarsku, Rumunsku, Bulharsku, Francii, Monaku, Andoře, Španělsku, Portugalsku, Walesu, Anglii, Belgii, Nizozemsku, Německu, Lucembursku a v Rakousku. A jak je možné takové cestování zafinancovat, ptáte se sami sebe? „V roce 2017 jsme všechno prodali, abychom mohli bydlet v naší dodávce, ve které zůstáváme nehledě na místo, na kterém se nacházíme. Momentálně jsme zpět ve Velké Británii, parkujeme v poli a renovujeme svůj nový domov, svou novou dodávku,“ vysvětluje Kate.

Kanaďan Michael, který s manželkou a dvěma dětmi procestoval již třináct zemí, na otázku ohledně financí odpovídá následující: „Náklady na cestování v porovnání s naším předchozím životem v Kanadě jsou skoro stejné, někdy dokonce nižší. Řekl bych, že průměrně na cestách utratíme o 25 % méně než v Kanadě. Ale to samozřejmě dost záleží na konkrétní zemi, ve které se zrovna nacházíme.“

Jak na vzdělávání během cest?

Záleží na vaší povaze a na tom, jak moc věříte dětem a jejich přirozené touze učit se. Zeptejte se také sami sebe, jak velkou hodnotu přisuzujete klasickému vzdělávacímu systému, školnímu kolektivu a dalším aspektům tradičního vzdělávání. Mnoho cestovatelů si během cest všímá, že je to právě kolektiv třídy, větší skupinka dětí, co dětem bohužel nemohou zajistit. Nebo je to minimálně velmi obtížné. Na cestě se také nebudete moci spolehnout na případné hlídání babičkami nebo jinými příbuznými, možná však narazíte na další ‚worldschoolingovou‘ rodinu a s dohledem nad dětmi si vzájemně vypomůžete. Nic takového se ovšem nedá dopředu naplánovat.

Pokud se vydáte na klasickou letní dovolenou do turistické destinace, děti, se kterými se v daném místě vaši potomci seznámí, se na místě ocitli ze stejného, „dovolenkového“ důvodu jako vy, tudíž navázání kontaktů mezi dětmi není problém. Pokud se však v rámci dlouhodobějšího cestování chcete známým turistickým oblastem spíše vyhnout, začlenění do místní komunity je podstatně složitější. To však neplatí jen pro svět dětí, se stejnými nástrahami a izolovaností se na dlouhé cestě potýkají i dospělí cestovatelé.

Bezpochyby přínosné je ale vícejazyčné prostředí a kultury, s nimiž se děti dostanou do styku. Michael B. sám mluví plynně dvěma jazyky a jedním dalším na takové úrovni, aby se domluvil s místními. Dle jeho slov jsou ale děti schopné nový jazyk pochytit daleko rychleji než dospělí. V žádném novém jazyce se jeho děti sice nedostaly na úroveň, ve které by mluvily plynule, ale i tak jsou na každé nové slovíčko, které se naučí, velmi pyšné.

Cizí jazyky jsou jedna věc, ale co zbytek vzdělání?

I ostatní oblasti výuky mají alternativní řešení. „Jedno z našich dvou dětí je ve věku povinné školní docházky, takže děláme trochu tradičního domácího vzdělávání, ale spoléháme i na to, že se mnoho naučí ze světa kolem sebe. Dcera je ve třetí třídě, takže vlastně jen procházíme základy v mnoha různých předmětech, abychom se ujistili, že učivo během cest dohání,“ popisuje situaci své rodiny Michael. Dle jeho slov se s rodinou pravděpodobně během léta vrátí zpátky do Kanady, odkud se na svou cestu vydali, aby se na určitou dobu reintegrovali do původního života. Dost možná se však po nějaké době vydají na další větší cestu.

„Naše děti rostou jako z vody, a když jsme žili tradiční život v Anglii, bylo pro nás těžké udržet rovnováhu mezi pracovním a osobním životem. Po zaplacení nájmu a všech dalších účtů nám zbylo jen velmi málo peněz, a vlastně jsme ani neměli možnost strávit dostatek času se svou rodinou. Potřebovali jsme se z toho koloběhu dostat pryč. Na cestě jsme daleko šťastnější, a dokonce i zdravější,“ vysvětluje své rozhodnutí opustit dřívější rutinu cestovatelka Kate.

Dokážete si představit, že byste se na podobnou cestu vydali i vy se svými dětmi, nebo vám takový nápad zní jako myšlenka vytržená ze sci-fi filmu? Jedno je jisté. To, že nám naše doba podobný životní styl umožňuje, vypovídá mnohé o našich možnostech. Otevřenost hranic, díky které se můžeme volně pohybovat z jednoho státu do druhého, dostupnost informací, která se o tolik zlepšuje díky internetovému připojení, nebo svoboda v zaměstnání, jež v mnoha případech umožňuje rodinu zajistit i během cest, to jsou jen příklady výhod, které máme minimálně v západním světě k dispozici, ale kterých si třeba nejsme dostatečně vědomi.

I z worldschoolingu samotného si můžeme vzít ponaučení. Jaké? Pokud děti zvládají veškeré potřebné učivo i během cest, je opravdu nutné, aby ve školách trávily takové množství času? Otevřít dveře škol, nechat děti zažít reálný svět, vyzkoušet si to, o čem se ve škole učily… Možná se to zdá jako utopie, ale je to utopie, která by naše vzdělávání mohla pozvednout na daleko vyšší úroveň. Pojďme tomu dát šanci.