Alternativní školy: anarchie, nebo promyšlený přístup? Jednou z odpovědí je Daltonský plán
Není vám jasné, jak se ve svobodných školách, které jsou založeny na dobrovolnosti, mohou děti vůbec něco naučit? Je pro vás záhadou, jak mohou vůbec fungovat, když děti k učení nikdo nenutí? Pojďme uvést na pravou míru mylnou představu, že alternativní školy a alternativní metody znamenají anarchii, bezbřehou volnost bez pravidel. Pojďme si představit jednu z ucelených, praxí ověřených metod, která se jmenuje Daltonský plán. Nejen teoreticky, ale i prakticky.
Je pondělí ráno, na nástěnku ve třídě průvodkyně právě vypisuje plán na příští týden. Úkoly z matematiky, pravopisu, čtení,… Do předem připravené tabulky; ta je totiž klíčová. Každé z dětí, které daný úkol splní, si v tabulce jeho splnění odškrtne, a má díky tomu přehled, kolik úkolů mu ještě zbývá.
Děti chvilku přemýšlejí a pak se do úkolů pustí. Z prvních výběrů je jasné, kdo má který předmět v oblibě – několik chlapečků automaticky volí matematiku, jiní se vrhají ke knížkám. Vědí, že během následujícího týdne musejí splnit všechny a je jen na nich, které dříve a které později.
Tak takhle ve zkratce vypadá práce v Daltonském plánu ve dvojročí 2. a 3. třídy ve ScioŠkole na Praze 6.
Základní koncept
Daltonský plán je metoda univerzálně použitelná na jakémkoli typu škol. Základní myšlenkou je, že děti jsou vedeny k samostatnosti a odpovědnosti, mají možnost volby, a tím pádem přebírají zodpovědnost za výsledky své práce. Daltonský plán staví na třech základních hodnotách: (zodpovědné) svobodě, samostatnosti a spolupráci. Jeho autorka, Helen Parkhurstová, říká: „Dalton není ani metoda ani systém. Dalton je vliv.“
Jana Codlová, zástupkyně ředitele ve ScioŠkole na Praze 6 k celému konceptu říká: „Jedním z pedagogických principů ScioŠkol je budování učební autonomie u dětí. Cest nebo nástrojů je více, jedním ze základních a ve ScioŠkolách také ověřených je Daltonský plán. Zatím ho využíváme v matematice, češtině a angličtině.“ Jana cíle specifikuje následovně: „Je založen na týdenním plánování, kdy děti v pondělí mají na nástěnce u každého předmětu uvedené úkoly doplněné materiály, kterým se mají věnovat. Cílem ovšem není jen odškrtnout si splněné, ale převzít zodpovědnost za své učení, zvědomit si, že jde o to danému tématu porozumět, zlepšit se v něm, případně ho také umět předat svým spolužákům.“
Daltonský plán zároveň nenásilně vede i k samostatnosti, resp. schopnosti umět si poradit. Konkrétně takto: „Pokud si nevím rady, zkusím se ještě zamyslet, přijít na to sám. Pokud mi to přesto nejde, najdu si někoho ze spolužáků, o kom vím nebo si myslím, že mi může pomoct. Pokud ani on neví, zkusím to u někoho dalšího. Teprve když jsme v koncích, zajdu za průvodcem, aby mi poradil. Ale musím jasně vysvětlit, čemu nerozumím.“
Jak konkrétně se děti učí zodpovědnosti? Postup je jednoduchý – Jana říká: „Děti mají tedy celý týden na to, aby splnily úkoly, stává se, že si nechávají až na poslední den spoustu nedodělávek, ale to je proces učení, proto je v tom necháváme. Děti, které mají splněno, se mohou věnovat něčemu svému podle svého uvážení (číst, malovat, dělat nadstavbové úkoly atd.). A co s těmi, které na konci týdne nemají hotovo? Předem vědí, že si svou práci musejí dotáhnout ve svém volném čase – to je důsledek a současně cesta k samostatnosti a zodpovědnosti.“
Praktické provedení
Ještě pořád vám není jasné, jak děti v Daltonském plánu pracují? Na všechny otázky, na které jste chtěli znát odpověď a báli jste se zeptat, jsme se zeptali průvodkyní z dvojročí 2. a 3. třídy, Elišky a Markéty.
Proč jste se rozhodli Daltonský plán začít používat? Jaká byla očekávání?
Protože jej vnímáme jako dobrý nástroj k tomu děti podpořit v jejich samostatnosti a chuti učit se. Snažíme se děti vést k samostatnosti a odpovědnosti. Daltonský plán nám přišel jako skvělý nástroj, kde si děti samy vybírají podle své chuti a síly, čím se budou v danou dobu zabývat. Je na nich, jak si čas rozvrhnou tak, aby stihly všechny úkoly splnit za celý týden. Tento styl práce nám velmi vyhovuje a myslím, že plní naše očekávání, tedy vést děti k samostatnosti. Vkládáme do nich důvěru, že si čas rozvrhnou a naučí se s ním zacházet.
Nám průvodcům Daltonský plán velmi dobře umožňuje k dětem přistupovat individuálně, jelikož hodina je strukturovaná tak, že je prostor na sdílení a zpětnou vazbu s jednotlivými dětmi.
Je vhodné doplňovat Daltonský plán i jinými metodami?
U nás mají děti na práci v Daltonském plánu vymezené hodiny v rozvrhu a pak si na něm mohou dle libosti pracovat kdykoliv jindy. Zbytek rozvrhu je pojatý zase jinak, různorodě – máme projekty, čtenářskou dílnu, koleje, výtvarné a dramatické dílny a tak dál.
Jak prakticky v Daltonském plánu s dětmi pracujete?
Děti na začátku týdne seznámíme s úkoly z češtiny a matematiky, na kterých mohou během týdne pracovat. Na úkolech si děti pracují buď samy, nebo spolupracují se spolužáky. S průvodcem konzultují, když už si neví rady. Když jsou s úkolem hotovy, jdou za průvodcem, společně si ho projdou a proběhne zpětná vazba.
Jak pracujete s dětmi, které mají úkoly splněné dříve?
Děti, které mají úkoly dříve splněné, se snažíme podpořit v tom, aby si samy zvolily, na čem si chtějí dál pracovat. Také dětem nabízíme další možné úkoly, ze kterých si mohou vybírat. Zároveň je podporujeme v jejich vlastních nápadech – v jejich vymýšlení, provedení i dotažení do konce.
Co se děje, pokud dítě odmítne pracovat? Jakým způsobem děti motivujete?
Na jednu stranu držíme pevné hranice, na druhou s každým dítětem mluvíme. Když odmítlo pracovat, bylo buď naštvané, frustrované nebo unavené. Zatím se nestalo, že by se někdo dlouhodobě odmítal zapojit.
Dětem opakujeme, že pro nás je důležité vidět, že opravdu pracují a zamýšlí se nad tím v daném čase. Když všechno i přesto nestihnou, nevadí. Když ale vidíme, že hodiny místo plnění úkolů propovídají s kamarády, dostanou práci na dodělání ve svém volném čase. Snažíme se jim tak pomoct v tom, aby úkoly neodkládaly, ale aby se jim postavily čelem.
Jaké jsou hlavní problémy, se kterými se v Daltonském plánu potýkáte?
Hodin, kdy děti pracují na Daltonu, je pár a pro nás je někdy obtížné dopředu odhadnout, co vše na daný týden do plánu zahrnout, aby to na jednu stranu byla výzva a děti zkoušely svůj čas plánovat a Dalton dokončit, ale aby zároveň měly pocit pohody a nebyly pod časovým tlakem.
Pro jaké typy dětí se Daltonský plán hodí / nehodí?
Máme pocit, že děti u nás dělají Daltonský plán rády. Vidíme, že děti udělaly od začátku roku obrovský pokrok, co se jejich schopnosti samostatnosti a spolupráce týče. Z toho usuzujeme, že v našem dvojročí 2. a 3. třídy se Dalton zatím hodí pro všechny.
Co si o Daltonském plánu myslí děti?
Co je to Daltonský plán?
„To je taková věc, kde jsou takové čtverečky a na jedné straně jsou jména, třeba moje jméno. A nahoře jsou předměty, třeba psaní. A když úkol splníš, můžeš si ho odškrtnout. To znamená, že uděláš fajfku v tom čtverečku.“
Co úkoly, které tě nebaví?
„Ty prostě dělám až nakonec.“
A co když jsi hotov dřív?
„To dělám extra úkoly, nebo na počítači, nejradši na matika.in.“
Jak se ti Daltonský plán líbí?
„Jo, dobrý, v pohodě, hlavně že si můžu vybrat.“
Znám osobně ředitele inovativních škol, průvodce ve školách usilujících o implementaci sebeřízeného vzdělávání v ČR i ve světě, mnoho rodičů dětí ve školách typu Sudbury, tzv. svobodných školách. Lidé s velmi vytříbeným citem pro organizaci, sebeorganizaci, nenásilí a dobrovolnost. I tito se mnohdy identifikují jako anarchisté. Ne snad proto, že by pojem nechápali a mýlili se, jak vysvětlím.
Použití termínu anarchie v kontextu, jak je užíván v článku, v jeho nadpisu… se může těchto lidí dotýkat, jako nerespektující znevážení jejich životních postojů a žitých hodnot i jejich mezilidských vztahů, včetně vztahů s dětmi a vztahů obchodních.
Z níže uvedeného vyplývá, že v názvu článku je aplikována neodpovídající definice anarchie.
Namísto anarchie/anarchismu je anarchie přirovnána k jakémusi stavu společností, kde se lidé, protože nejsou schopní, nebo nechtějí, neorganizují, nebo organizují neefektivně, nevytváří žádná efektivní dobrovolná nebo nedobrovolná pravidla, nevytvářejí žádné účinné smluvní vztahy, nebo vytvářejí, ale svévolně či nevědomě je porušují.
Název článku má navodit dojem, že v případě anarchie se jedná o jakýsi bezhraniční, pro lidskou kulturu negativní stav, kdy lidé bezcílně dezorientovaně, neorganizovaně jsou. Zřejmě neprožívají přirozené důsledky svých činů a pokud ano, nereagují na ně v procesu učení tím, že se přirozeně učí důsledky jednání řešit.
Což já osobně nepovažuji za přirozené lidské jednání, přirozený proces učení – sebeorganizace, sebeřízení a proces učení jsou myslím lidem vlastní. Není-li jim v nich bráněno. Výše popsaný stav je proto čistě spekulativní a rozhodně není anarchií z běžně používané definice.
Spíše je otázkou, kde se bere definice anarchie přestavená v textu?
Komu tato definice slouží a proč?
Etymologie slova i obecně známý význam pojmů jsou naprosto odlišné.
Etymologie slova Anarchismus
Výraz anarchismus je odvozený z řeckého slova ἀναρχος, anarchos, znamenající bez vládců, složeného z předpony ἀν-, an-, znamenající bez a ἄρχή, archos, znamenající vládce či vůdce. Výraz „anarchia“ pak znamená stav bez (utlačovatelské) autority. Kořeny tohoto pojmu se nalézají u buddhistického myšlení, antického Řecka nebo z časů anglické občanské války.
Definice pojmů anarchie, anarchismus
Anarchie – Anarchismus
https://cs.wikipedia.org/wiki/Anarchismus
https://en.wikipedia.org/wiki/Anarchy
Anarchismus je politická ideologie usilující o vytvoření společnosti bez sociální, ekonomické a politické hierarchie a jiných forem nadvlády člověka nad člověkem (např. rasová, genderová, založená na množství a hodnotě vlastnictví, ideologická, náboženská nebo věková).
Klasický anarchismus je směsice různých liberálních a socialistických myšlenek, avšak není pouhou syntézou těchto dvou ideologií, jelikož obsahuje specifickou filosofickou pozici – skepsi vůči vnuceným autoritám.
Anarchisté odmítají politickou moc a centralizaci, usilují tedy o omezování a nahrazení vnucené státní moci a institucí dobrovolnými organizačními strukturami. Donucování z pozice moci je vnímáno jako překážka lidské svobody. Některé anarchistické směry usilují o nahrazení kapitalismu jiným ekonomickým systémem.
Cílem anarchismu je společnost bez vlády – anarchie. Tato společnost není chaotická, ale organizovaná na principu federalismu v decentralizovaných samosprávně organizovaných jednotkách vzniklých na základě dobrovolně přijímaného přirozeného a zvykového práva. Anarchisté tvrdí, že lidská pospolitost je schopna se sebeřídit, seberegulovat a spravovat bez vnuceného právního řádu ve formě zákonů vymáhaných pod pohrůžkou iniciace násilí.
Díky za obšírný komentář.
Myslím, že je třeba rozlišit (i) anarchii, což je stav bezvládí, často spojovaný s představou chaosu a zmatku (volně z wiki), a přesně v tomto významu byl v názvu článku použit, a (ii) anarchismus jako ideologii (detailně popsanou ve Vašem komentáři).
Slovo „anarchie“ se běžně používá i v přeneseném, nikoli doslovném významu. Navíc bylo použito v novinovém článku, nikoli politologickém pojednání, kde je běžné, zejména v titulku, používat tzv. novinářskou zkratku. Z kontextu článku je navíc myslím zřejmé, že titulek (ostatně i perex) pracuje s nadsázkou.
Ale samozřejmě se omlouvám všem, kteří mohou považovat jedno slovo v názvu, v nadsázce použité, za znevážení a nerespektování svých postojů a hodnot.
„Není vám jasné, jak se ve svobodných školách, které jsou založeny na dobrovolnosti, mohou děti vůbec něco naučit? Je pro vás záhadou, jak mohou vůbec fungovat, když děti k učení nikdo nenutí?“
Pokud chcete vědět odpovědi na tyto otázky, tak v článku je nenajdete. Nikdo děti do učení nenutí? V článku je několikrát zmíněno, že děti něco musí (i když si můžou vybrat z několika předem daných možností).
Odpovědi na výše položené otázky najdete např. ve školách typu Sudbury Valley, které jsou založeny na opravdové dobrovolnosti a nenucení k učení. Např. v tomto článku: https://www.svobodauceni.cz/clanek/deti-se-vzdelavaji-samy-4/
Díky za reakci. Ano, máte pravdu, cílem článku nebylo komplexní pojednání o svobodných školách typu Sudbury Valley, cíl byl mnohem skromnější: představit jednu z metod, často používanou v tzv. alternativních školách, širší veřejnosti. Krátce a jednoduše představit metodu, která funguje a je založená na (řízené) svobodě.