Co bychom si přáli vědět, než jsme se postavili za katedru

Propocené šaty, (ne)vlídní kolegové nebo úžasné přijetí od dětí. Začínající učitelé sdílejí své dojmy z prvních týdnů strávených za katedrou. Co z jejich podnětů může být užitečné i pro budoucí učitele?

Pět let teoretického studia na pedagogické fakultě, pár desítek odučených hodin v rámci praxe a státní zkoušky. Přibližně tak vypadá profesní příprava učitelů v Česku. Poté přijde významný střih, a čerstvě dostudovaní učitelé se ocitnou před reálnou školní třídou, mnohapočetnou skupinou dětí s odlišnými schopnostmi a očekáváními. Uvažují, z jakého konce vlastně hodinu uchopit, jak dětem předmět předvést v tom nejlepším světle a jak je získat na svou stranu. Vzpomínají přitom na svá vlastní studentská léta a jejich vnitřní hlas jim připomíná, aby hlavně neopakovali chyby, které zažili u svých vlastních učitelů.

Vstup do každé profese není nikterak jednoduchý, vstup do učitelského světa je však v mnoha ohledech specifický. Škola je prostředí, které přece všichni velmi důvěrně známe – vždyť jsme v něm všichni strávili tolik let! Jenže se zdá, že mladí učitelé nejsou dostatečně připraveni na přechod na druhou stranu pomyslné barikády. Mohli bychom hned zkraje zmínit alarmující statistiky týkající se brzkého odchodu učitelů ze školství nebo o rychle stárnoucí učitelské populaci, pojďme se však na problém podívat z té druhé, optimističtější strany.

Nečekala jsem, že rodiče mohou dnes do všeho mluvit. Kde bude dítě sedět, s kým, kam se pojede na výlet, jestli se pojede na výlet, zda se pojede na školu v přírodě, jestli bude angličtinu učit rodilý mluvčí, anebo ne.

Žijeme pravděpodobně v jedné z nejvhodnějších dob na to, splnit si přání a stát se učitelem. Starší generace učitelů pomalu, ale jistě odchází do důchodu, polovina absolventů pedagogických fakult se nikdy učiteli nestane, takže učitelé (kvalifikovaní učitelé) jsou potřeba jako sůl. Nepotřebujeme ale jen zaplnit místa v kabinetech, ale především do škol dostat ambiciózní jedince, kteří budou vědět, jak dětem zprostředkovat kvalitní vzdělání. A ano, samozřejmě je tu i druhá stránka věci, finanční stránka, která naši idylku poněkud kazí.

Pokud však učitele momentálně nemůžeme podpořit finančními prostředky, měli bychom jim pomoci jinými způsoby. Co třeba jim poskytnout kvalitní podporu během nástupu do zaměstnání, nabídnout jim uvádějícího učitele a platformu, na které by mohli bezpečně sdílet své dojmy a vyměňovat si zkušenosti?

Ve kterých oblastech učitelé cítili největší nedostatky? „V papírování. Na fakultě vás nikdo nenaučí, co kam napsat. Já proto ze začátku dost panikařila, protože jsem každou chvíli zapomněla něco někam odevzdat,“ říká učitelka Nikol. Zdroj fotografie: pexels.com.

Devět učitelů a devět různých pohledů na věc

Na začátek učitelské kariéry jsme se zeptali devíti učitelů z různých typů škol (kteří se momentálně nacházejí v odlišných fázích své kariéry). Ve kterých oblastech ve svých začátcích cítili největší nedostatky? „V papírování. Na fakultě vás nikdo nenaučí, co kam napsat. Já proto ze začátku dost panikařila, protože jsem každou chvíli zapomněla něco někam odevzdat a pak to honila všude možně. To vnímám jako absolutně nedostačující v rámci přípravy,“ odpovídá Nikol G., učitelka základní školy, která do školství přišla před dvěma a půl lety. Dodává také, že jí během studia chyběly praktické a užitečné rady, které by učitelům usnadnily přechod do praxe. Stejně tak se podle ní fakulta nijak nevěnuje problematice rodičů dětí.

„Byl jsem příliš naivní v přístupu k dětem, začal jsem své pedagogické působení příliš uvolněně, kamarádsky a nedůsledně,“ popisuje své učitelské začátky učitel Tobiáš B., „možná jsme se učili, jak učit, ale už jsme se neučili, že všechny postupy fungují jen do určité míry, neučili jsme se vyrovnat se s konkrétními neúspěchy a zádrhely,“ vysvětluje možnou příčinu problémů teprve rok působící učitel. „Nebyla jsem připravená na to, že ve třídě sedí děti. V tom smyslu, že jsem si ne vždy šikovně poradila s různými situacemi, jako je vyrušování při hodinách nebo nepracování,“ popisuje svoje začátky Veronika M.

Jak byste ve třech slovech popsali svůj první den za katedrou?

„Skok do vody,“ říká Daniel P., který sice začal učit již před osmi lety, ale jak sám svou situaci popisuje, „tenhle rok byl první, který jsem doklepal až do konce.“ Jiní svůj první den popisují slovy ‚natěšenost, nervozita, nadšení‘, ‚neskutečně propocené šaty‘ nebo ‚naprosto skvělé děti‘. Je to dřina, zdá se podle výpovědí. Poté už záleží jen na vás, jak si s náloží takového množství nových vjemů a žáků poradíte.

Ne všechno se ovšem musí točit kolem prvního dne. Možná ve svých zcela propocených šatech neuděláte tak skvělý dojem, ale školní týden má pět dní a vy se se svými novými svěřenci budete setkávat natolik pravidelně, že dostanete ještě mnoho příležitostí svůj první dojem vylepšit.

Někteří brzy zjistili, že opravování a příprava písemek zaberou daleko více času, než který si pro ně původně vyhradili, jiní měli ze začátku také problém dodržovat 45 minut trvající vyučovací hodinu.

Který moment si učitelé nejvíce pamatují z prvního měsíce za katedrou? „Když si se mnou děti chtěly povídat i o přestávkách, začaly se mnou sdílet své zážitky z prostředí mimo školu, jedna dívka mi dokonce přinesla levandule,“ odpověděla na otázku rok působící učitelka osmiletého gymnázia Veronika M.

Zdroj: pexels.com, canva.com

Vícero učitelů se také shodlo, že právě během prvního roku došli k důležitému uvědomění si, že je potřeba nastavit jasná pravidla a ta pak dodržovat po celý rok. Učitelku Květu C., která momentálně učí dva a půl roku, zase nejvíce zaskočilo, že byla vhozená do vody a měla se „naučit se učit“. „V mém případě sice nebylo moc času se něco učit, protože jsem nastupovala do rozjetého vlaku někdy na přelomu února nebo března, protože původní vyučující opouštěla místo, ale i tak mě to dost zaskočilo.“ Z prvního měsíce učení jí pak v hlavě nejvíce utkvělo upřímné přijetí od dětí.

Velké rozčarování u více učitelů přišlo v momentě, kdy se setkali se svými staršími kolegy. Pro některé z nich byli kolegové nevyčerpatelným zdrojem důležitých informací a rad, jak s dětmi vycházet, pro druhé však byli překážkou, která jim nedovolovala realizovat jejich myšlenky a plány. „Byla jsem překvapená, že některé postarší kolegyně nechtějí přijímat nové metody. Není to nic divného, ale jdou zkrátka tou nejjednodušší cestou, aby nemusely vydávat tolik úsilí. Ve školství chybí více aktivních učitelů. Pak je těžké být iniciativní i jako začínající učitel, protože od ostatních kolegů zkrátka nepřichází tolik podpory,“ popisuje situaci Denisa J. ze speciální základní školy zaměřující se na děti se specifickými poruchami učení. „Překvapila mě zkostnatělost učitelů. Prostě to, jak jsou někteří neschopní jiného pohledu,“ sdílí stejnou myšlenku i další z dotazovaných učitelů.

Nejsou to však jen starší kolegové, kteří mohou začínajícím učitelům (a nejen těm) způsobovat problémy. „Nečekala jsem, že rodiče mohou dnes do všeho mluvit. Kde bude dítě sedět, s kým, kam se pojede na výlet, jestli se pojede na výlet, zda se pojede na školu v přírodě, jestli bude angličtinu učit rodilý mluvčí, anebo ne. A nejlepší rodiče jsou ti, kteří vám do školy chodí radit, jak to máte dělat a jak učit. Z téhle ztráty respektu z učitelské profese jsem zklamaná,“ říká Nikol G.

9 rad nad zlato

Jakou radu byste s odstupem času předali svému minulému já, začínajícímu učiteli?

„Buď důsledný. Neustupuj! Nevěř tomu, že všechno jde zvládnout jen s pozitivní motivací.“

„Nebuď nervózní, není to tak hrozné, je to radost.“

„Hlavně s nadhledem. Nelze vyhovět vždy a všem.“

„Buď aktivní, ale nedotýkej se svou aktivitou starších kolegů. Tím, že mají už odslouženo a mají získanou praxi, ztrácejí motivaci ke změně výuky, a tak přijímají tu nejsnazší ozkoušenou metodu tak, aby to co nejrychleji fungovalo. To, že přijdeš s novými nápady, je jen zastraší, že bude více práce. Jsou ale i aktivní učitelé, kteří se rádi zapojí a pomohou.“

„Kup si víc čokolády a místo hraní na počítači čti další inspirativní literaturu.“

„S úsměvem jde všechno líp!“

„Nestresuj se tolik s přípravou, beztak stihneš jen první dva body.“

„Co nejvíce příprav udělej o prázdninách, aby ti zbylo více času na sebe v průběhu roku.“

„Buď hlavně přirozená.“

Všechno nemůže šlapat, jak si naplánujete

Probuzení ze snu do reality se u mnoha učitelů odehrávalo také ve spojitosti s managementem třídy nebo přípravou na další hodiny. Někteří brzy zjistili, že opravování a příprava písemek zaberou daleko více času, než který si pro ně původně vyhradili, jiní měli ze začátku také problém dodržovat 45 minut trvající vyučovací hodinu. „Buď jsem byla připravená málo, nebo moc, což se sice nikdy nedá předvídat, ale postupem času se můj časový odhad zlepšil, což závisí samozřejmě i na poznání dané třídy a na tom, jakým tempem žáci pracují,“ popisuje počátky své kariéry učitelka Květa. Nyní, s odstupem času by se přípravou tolik nestresoval ani učitel Petr, který nad přípravou jednotlivých hodin zprvu trávil mraky času. „Beztak stihneš jen první dva body a ze 45 minut budeš reálně učit 35. A trénink improvizace je přece také důležitý.“

Zdroj: SYPO – Systém podpory profesního rozvoje učitelů a ředitelů

Ve světě tolika nových podnětů ale nemusíte plavat úplně sami, záchranný kruh vám mohou hodit vaše kolegyně z kabinetu či jiní učitelé ze školy, velkým pomocníkem může být v dnešní době i internet, a to především při hledání inspirace a při přípravě aktivit do hodiny.

Statistiky ukazují, že uvádějícího učitele má 80 % nově nastupujících učitelů. A zda se učitelům na začátku dostane pomoci a podpory, má také významný vliv na to, jestli učitelé budou uvažovat o odchodu ze školy. „Pokud existuje funkční proces uvádění začínajícího učitele, pak o případném odchodu z konkrétní školy nebo ze školství přemýšlí přibližně 12 % nových učitelů. Pokud škola funkční systém uvádění nemá, pak o tomtéž uvažuje více než 24 % začínajících učitelů,“ stojí v tiskové zprávě projektu SYPO. Začínající učitelé potřebují nejčastěji poradit s kázeňskými problémy, s vedením školní dokumentace nebo s hodnocením žáků.

Jenže učitelství není jen o napomínání neposlušných žáků, zapisování do třídnice nebo přidělování známek za prověrky. Naprosto jiné rozměry může vaše profese získat po přidělení třídnictví. Své o tom ví učitel Petr: „Ano, máte na krku haldu administrativy a byrokracie, u které si téměř vždy sténáte a tážete se, proč tohle všechno musíte vyplňovat, na druhou stranu jsou tu ale daleko příjemnější věci, které vám ukazují, proč je krásné být učitelem – jsou to společné výlety, exkurze, zážitky, úsměvy a snaha táhnout za jeden provaz.“

Právě ona snaha táhnout za jeden provaz by pro české školství měla být naprosto klíčová. Nikdy nebude možné se posunout dopředu, pokud žáci a učitelé budou stát na opačných koncích pomyslného lana a školní výuka bude připomínat nikdy nekončící boj mezi dvěma zcela odlišnými stranami. Posun dopředu bude možný jedině až tehdy, když si společně určí směr a také se jím následně vydají.

Související články

One Comment

  1. Většina učitelů ze školy odchází hlavně kvůli tomu, jak funguje školský systém a že není možné se v tomto systému zaměřit tolik na individualitu žáků.
    Jako žák bych učitelům poradila, nehroťte to. Tím, že budete žáky nutit zapamatovat si každou blbost, je nebudete motivovat k tomu, aby se učili sami od sebe.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Close
Close