Postoj se mění, vzdělávání už není jen ‚o nás, bez nás‘

„Prosazujeme inovativní výuku,“ uvádíte mimo jiné na webu České středoškolské unie. Jak by měla taková ideální inovativní výuka podle vašich představ vypadat?

M.: Určitě by byla fajn větší metodická pestrost. Znamená to, že učitel neodučí celý rok stejným frontálním výkladem, ale že jednou do hodiny zapojí skupinovou práci, podruhé nějakou technologii nebo soutěž mezi studenty. Zaprvé by takový styl výuky studenty více nadchl, protože předmět by nebyl jednolitý, ale také by se toho více naučili – například pracovat v týmu.

N.: Vzdělávání by se mělo více zaměřit na utváření našich vlastních názorů, protože k tomu se dostáváme málokdy. Většinou výuka probíhá frontálně, kdy učitel jen předává fakta, která jsou daná, ale už se o ničem dalším nediskutuje. Když pak do školy přijde nějaký učitel, který chce situaci změnit, chce například psát eseje, ptát se na naše názory, úvahy nebo pořádat diskuse během hodiny, tak sice záleží na třídě, jak dlouho se v předchozím systému učila, ale ne vždy na to dobře reaguje.

Setkali jste se osobně s učiteli, kteří vámi zmíněné metody používali?

M.: V různých předmětech, například v zeměpisu.

N.: Ano, v hodině společenských věd a dějepisu.

Co vám na vaší výuce, kterou jste zažili, nejvíce vadilo?

M.: Vadí mi, když učitel vůbec nehledí na názory studentů. Když je odmítá už jen z toho důvodu, že jsou to názory od nich. Když jim oznámí, že je nebude vůbec poslouchat.

N.: Například když student má k tématu co říct, chce rozvíjet nějakou debatu, ale učitel ho „zazdí“…

Velkým tématem našeho školství byla a pořád je maturita z matematiky. Kdyby nyní bylo rozhodování o maturitě z matematiky ponecháno vyloženě jen na středoškolské unii, jakou podobu by maturita měla? A byla by vůbec nějaká?

M.: Na stole jsou aktuálně tři možnosti – odklad o nějaký rok, ponechání stávajícího stavu, tedy že by studenti měli stále na výběr mezi matematikou a cizím jazykem, a potom, že by maturita z matematiky byla povinná. Určitě bychom si vybrali, aby zůstalo na výběr mezi matematikou a jazykem.

Z jakého důvodu?

M: Souhlasíme s tím, že matematika je pro život důležitá a její úroveň by se měla zvyšovat, ale nevidíme smysl v tom, zavádět maturitu z matematiky jako povinnou. Pokud jen ztížíme úroveň zakončujícího testu, úroveň našich znalostí se nijak rapidně nezvedne. My bychom naopak pozornost zaměřili na ty čtyři předcházející roky, kdy se matematika učí.

Kdyby byla maturita z matematiky povinná, dost lidí by jí neprošlo. Maturita by také měla být víceúrovňová. Nemá smysl to, aby stejný test psali dva lidé, z nichž jeden chce jít na policistu a druhý třeba na ‚matfyz‘.

„Vzdělávání by se mělo více zaměřit na utváření našich vlastních názorů, protože k tomu se dostáváme málokdy.“

Jakým způsobem by se tedy výuka matematiky měla změnit?

M.: V rámci našeho programu ‚Revoluce na střední‘ bychom chtěli, aby se výuka předmětů rozdělila do skupin, tedy aby se celá třída neučila najednou a aby učitel měl více času věnovat se jednotlivým žákům. Jako příklad tam uvádíme právě matematiku. Před nějakou dobou jsme jezdili po republice a ptali se studentů, jak by svou výuku změnili. Tohle z těch debat vzešlo. Studenti se nechtějí matematice zcela vyhnout, ale chtějí změnit způsob, jakým se vyučuje.

Mikuláši, unii jsi zastupoval na mezinárodním setkání třiceti dalších evropských středoškolských unií v Madridu. Jaké problémy řeší středoškoláci v jiných zemích?

M.: Některé z unií fungují už opravdu dlouho, desítky let, například ve Finsku. To je pro nás velká výhoda v tom, že se od nich můžeme v mnoha oblastech učit, mají větší zkušenosti i větší rozpočty. Ve Finsku jsou středoškolské unie dokonce tři.

Naše unie je určená pro jakýkoliv typ škol, od učilišť po gymnázia. Některé unie v jiných zemích podobně jako my řeší například učně. My jsme v této souvislosti v Česku řešili konkrétně ohodnocování praxí učňů.

N.: Například ve Španělsku, ale i na Balkáně se na školách řeší segregace, i když v trochu jiném kontextu. Na Balkáně se jedná hlavně o segregaci národnostní – Srbové versus Chorvati, ve Španělsku zase řešili problém ekonomického zázemí – že studenti z chudších rodin a oblastí mají horší šance ve vzdělávání.

M.: Co ale jiné evropské unie řeší, a my tolik ne, je environmentální politika, změny klimatu nebo LGBT komunita. Tato témata jsou důležitá hlavně pro západoevropské unie. V Česku se zaměřujeme prakticky jen na vzdělávání. Máme v podstatě dvě větve – vzdělávací politiku a podporu studentů. Do vzdělávací politiky spadá třeba zmiňovaná maturita z matematiky, do podpory studentů zase víkend studentských samospráv nebo fond pro školní samosprávy, který teď připravujeme.

„Studenti se nechtějí matematice zcela vyhnout, ale chtějí změnit způsob, jakým se vyučuje.“

Trochu provokativní otázka – dá se české školství měnit z pozice středoškolského studenta?

M.: Dá. Přínosné je už jen to, že jsem se naučil spoustu věcí od studentských samospráv na jiných školách, které jsem pak mohl využít na své škole. Vzdělání ale měníme i jiným způsobem, například když jsme se angažovali v pamlskové vyhlášce nebo v aféře se školským ombudsmanem. Samozřejmě jsme se do těchto věcí nezapojovali sami, ale je to něco, co se v konečném důsledku podařilo ‚zvrátit‘ na stranu, kterou jsme si přáli.

N.: Celkový postoj se podle mě mění, vzdělávání už není jen ‚o nás, bez nás‘. Už si nás začínají všímat jako studentů, jako těch, na koho všechna rozhodnutí nakonec dopadnou. Takže samozřejmě chci věřit tomu, že se naše názory berou v potaz.

M.: Z dlouhodobé spolupráce s některými výše postavenými lidmi ve vzdělávání už víme, že na naše názory ohled berou. Dřív jsme totiž často slýchávali: „No tak jim to tam pošlete, ale oni to stejně jen zastrčí někam do šuplíku.“ Pokud jim ale nějaký podnět dáme a řeknou nám, že se tím budou zabývat, víme, že jim můžeme věřit. To je změna, za kterou jsme určitě rádi.

Každá organizace nebo spolek má nějakou myšlenku, která její vznik zapříčinila a stále ji udržuje v chodu. Co je tím pro středoškolskou unii?

M.: Myšlenka, proč česká středoškolská unie existuje, se od svého vzniku nezměnila, ta je asi pořád stejná. Chceme zastupovat středoškoláky a přenášet jejich názory do veřejného prostoru, ale i na ministerstvo.

A co je naopak rizikem, které by chod unie mohlo případně ohrozit?

N.: Trochu bojujeme s aktivními členy. Máme hodně aktivních lidí v Praze a Středočeském kraji, ale už méně jich pak je v dalších krajích republiky. Unie je centralizovaná do Prahy, ještě nemáme tak prorostlou základnu, jak bychom si přáli.

M.: Pokud to ale porovnáme se začátkem, tak se situace značně zlepšila. Na našich setkání školních samospráv se zmenšuje podíl těch, kdo jsou z Prahy, a narůstá podíl středoškoláků, kteří jsou z jiných krajů. Praha ale pořád tvoří největší část. Snažíme se to ale postupně zlepšovat. Zřizovatelem škol jsou často právě kraje a na školství mají tím pádem velký vliv, takže i proto je v našem zájmu mít větší zastoupení v krajích.