Kritický pohled na kritické myšlení žáků na základní škole
Nárůst digitálních technologií a informačních zdrojů staví školy do nové role. Role někoho, kdo by měl žáky naučit, jak informace zpracovávat, třídit je a rozhodovat o jejich důležitosti, tedy učit je schopnosti kriticky myslet. Některé základní školy zvolily metody, se kterými v hodinách pracují a v žácích tuto schopnost rozvíjejí, jiné se drží v zajetých kolejích a věří, že se děti naučí kriticky myslet i bez jejich pomoci.
Program Čtením a psaním ke kritickému myšlení není žádnou novinkou. Poprvé si ho mohli učitelé vyzkoušet aplikovat už ve školním roce 1997/1998. V té době byl ale mnohými kritizován a považován za zbytečný, a tak se od něho spíše upustilo. V současnosti se k němu některé školy vracejí a učí se ho správně používat.
Cílem je využít vhodné metody, které žáka nasměrují, aby si zvládl získat potřebné vědomosti, dokázal přemýšlet nad informacemi, které se k němu dostanou, a to na základě toho, co už sám zná. Důležitou roli zde hraje učitel, který je v takovém případě v pozici mentora a v potřebných situacích žáka nasměruje správným směrem.
Program je možné používat už od první třídy, kdy žáci začínají s ústní formulací svých myšlenek. Později se k tomuto přidává psaná forma a v dalších ročnících je stěžejní práce s textem.
Pětilístek v trojici metod
Jednotlivé metody učitel vybírá jednak podle věku dítěte, ale pochopitelně i podle časových možností. Většina z nich je nenáročná a velmi snadno použitelná při běžném vyučování. Žáci díky nim dostávají možnost si učivo zopakovat, a to navíc originální formou.
Na základních školách se nejčastěji využívají metody INSERT, Brainstorming a Pětilístek. První z uvedených je určena pro starší žáky, kteří dokáží aktivně pracovat s textem. Vyučující předloží text, do kterého si žáci dělají poznámky – zda je pro ně informace nová, nebo je naopak nepřekvapila, jestli ji správně pochopili atp. V závěru si vytvoří přehlednou tabulku a o svých poznámkách hromadně diskutují.
Metoda Brainstorming může být použita dříve. Princip je velmi jednoduchý, a to takový, že úkolem je k danému tématu napsat vše, co žáka napadne. U mladších žáků se může jednat i o ústní formulaci. Metodu lze použít i při práci v kolektivu.
Pětilístek je velmi podobný, ale vhodnější pro starší děti. K uvedenému tématu je zapotřebí napsat téma, dále dvě přídavná jména, která onu věc charakterizují, dále tři činnosti, které se s ní spojují, ve čtyřech slovech popsat její podstatu, a nakonec opět jedno podstatné jméno, které dané téma vystihuje. Často se používá při výuce českého jazyka, kde skloubí několik cvičení najednou.
Kritické myšlení viděno kritickým okem
Nejedna základní škola se pyšní tím, že je do programu Čtením a psaním ke kritickému myšlení zapojena a její žáci si tak krom základních znalostí osvojí i „něco navíc“. Realita je ale trochu jiná a ani tyto školy nemohou zaručit, že pedagogičtí pracovníci metody znají a umějí je správně použít. Byť by měli. V praxi to často dopadá tak, že učitelé znají teorii, zkusí ji využít, ale mají pocit, že jim ani žákům nic nepřinesla, tak od ní raději zase upustí a učí dál způsobem, který znají.
Vyučování tak zahrnuje zejména monolog učitele a přejímání již zpracovaných informací, které se žáci posléze naučí, aniž by o nich museli přemýšlet. Nutno podotknout, že je to bohužel nejsnadnější cesta.
To ale samozřejmě neznamená, že se tak děje na všech školách. Ovšem jak tomu kde ve skutečnosti je, a podle toho vybírat konkrétní školu, se zjišťuje jen těžko. Nejjednodušší způsob, jak zjistit, zda škola používá metody kritického myšlení, je osobní setkání a případná účast na některé vyučovací hodině. Takovou možnost nabízí stále více škol, a to nejen těch alternativních.
