V jednom kole učí právníky pečovat o duševní zdraví

Vysokou náročnost právnických profesí zaznamenaly zakladatelky spolku V jednom kole již při studiu práv a na odborných praxích. „Samotné studium je velmi individuální a zakládá se na soutěživosti. Téměř každá práce je samostatná, každý se snaží předběhnout druhého a vyhrát,“ přibližuje jedna ze čtyř zakladatelek Katarína Kruľová. Práva navíc podle Evy Führerové, další ze čtveřice žen, často studují osobnosti, které jsou náročné i samy na sebe. „Jsou od dětství zvyklé, že se od nich hodně očekává, a pak si nepřipouští žádnou slabost,“ doplňuje absolventka práv, která se věnuje i osobnímu koučinku.

Povaha práv, absence osvěty o duševním zdraví a zkušenosti ze zahraničí přivedly dívky k myšlence založit spolek, který by přispěl k šíření citlivého tématu v právnické komunitě. Všechny však kontaktovaly vedení fakulty individuálně, až vedení je spojilo. „Například na Cambridge, kde jsem rok studovala, přistupují k duševnímu zdraví velmi preventivně. Lidé ví, jak se mají při problémech zachovat, koho kontaktovat. Navzájem si pomáhají, kdežto v Česku je péče o duševní zdraví opomíjená a stále stigmatizovaná,“ srovnává třetí ze zakladatelek Nikola Klímová.

Moje problémy nikoho nezajímají

Spolek se pustil i do výzkumné činnosti, kterou iniciovala poslední ze čtveřice Vendula Mezeiová. Díky dotazníkovému šetření, kterého se zúčastnilo 405 respondentů z řad studentů, zjistila, že téměř 76 % dotazovaných při studiu minimálně jednou zažilo úzkostné či panické záchvaty. „Téměř pětadvacet procent lidí vyhledalo za dobu studia odbornou pomoc v souvislosti s psychickým zdravím a jednadvacet procent dotazovaných uvedlo, že u nich byly alespoň jednou za život diagnostikované duševní potíže. Nicméně většina lidí si podle dotazníků myslí, že jejich mentální problémy spolužáky či vyučující nezajímají, což je podle nás špatně, jelikož chceme vybudovat komunitu,“ shrnula Mezeiová, která chce výsledky průzkumu brzy publikovat.

Vytvoření komunity je podle dívek klíčovým krokem k odstranění negativna panujícího v oblasti duševního zdraví. Ideální vizí V jednom kole je, aby se téma mentální péče řešilo otevřeně beze studu a aby i fakulta dokázala nabídnout kurz, který se právě duševnímu zdraví věnuje.

Běh, jóga či canisterapie

Osvětu dívky zahájily přednáškou s odborníky o syndromu vyhoření, jelikož o toto téma byl mezi studenty velký zájem. „Přednášky pořádáme pro širší okruh lidí, naopak na workshopech se ve skupinkách řeší praktické přístupy, třeba technika mindfulness. Snažíme se vybudovat komunitu, aby si mohli lidé vzájemně pomáhat a sdílet své zkušenosti. Proto taky organizujeme jógu či společný běh. Získali jsme i grant na canisterapii, ale kvůli pandemii jsme ji neuskutečnili,“ popisuje Katarína Kruľová.

Koronavirová pandemie překazila i další sbližování komunity a spolek se musel přesunout do online prostředí. Nicméně dívky to vnímají pozitivně a našly díky tomu i téma na další rok. „Hodláme se věnovat tomu, jak se technologie promítají do duševního zdraví, kdy nám pomáhají a kdy naopak škodí,“ přibližuje Klímová. Na webinářích, jak dívky zjistily, se navíc lidé snáze odváží mluvit o svých problémech. „Studenti nemuseli ukazovat své obličeje, a byli tak aktivnější, nestyděli se tolik mluvit a ptát se,“ oceňuje Führerová.

Koronavirus přerušil i projekt ročníkových reprezentantů, za kterým stojí Nikola Klímová. „Vybírali jsme z každého ročníku jednoho studenta, který by ostatním zprostředkovával informace o duševním zdraví, kontakty na psychologa a jednou měsíčně zorganizoval společné setkání. Každý ročník by tak měl jednu osobu, na kterou se může obrátit, což by také přispělo k vytváření komunity,“ popsala Klímová, která se s nápadem reprezentantů inspirovala v Cambridge.  

Stigma brání požádat o pomoc

Přestože má spolek základnu na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, nezaměřuje se jen na studenty. V jednom kole chce pomáhat všem lidem v právních profesích. Velký tlak a především stigmatizace panuje v soudnictví a advokacii. „Na soudce se tlačí kvůli nestrannosti a nezávislosti a hladkým, přiměřeně dlouho trvajícím řízením. Navíc jakákoli pochybnost o duševní bdělosti soudce může vyvolávat pochybnosti o legitimitě jeho rozhodnutí,“ přiblížuje problematiku Mezeiová.

V advokacii se zase podle zkušeností Nikoly Klímové stírají hranice mezi osobním a profesním životem. „Klienti mohou mít vysoké nároky, volají večer nebo o svátcích a očekávají, že jejich požadavek bude co nejdříve vyřešen. Konkurence v tomto povolání je navíc vysoká, tudíž advokátní kanceláře se snaží poskytnout za všech okolností co nejlepší služby, aby předešly případné ztrátě klienta. V takovém soutěživém prostředí se pak kumuluje únava a frustrace,“ vysvětluje Klímová.

Nepřetržité pracovní nasazení bez odpočinku může tudíž vést k syndromu vyhoření, který často postihuje lékaře a právníky. Ti se pak kvůli všudypřítomnému stigmatu stydí ke svým problémům přiznat anebo ani neví, jak je řešit. Proto je podle zakladatelek V jednom kole důležité se vzdělávat v oblasti péče o duševní zdraví již v průběhu studia. „Studenti se hned po škole těší do praxe, pracují na maximální výkon. Počáteční nadšení jim dovolí překonávat své hranice a oni tak třeba neodpočívají, pracují bez přestávky i o víkendech, což by normálně nedělali,“ popisuje Klímová.

Následně však může nadšení vystřídat deziluze, jelikož se pod náporem práce vytratí její smysl. „Lidé v podstatě pod návalem úkolů zapomenou, proč tu práci dělají, třeba pro sebe, či proto, aby pomáhali druhým. Člověk snadno ztratí pocit, že někam směřuje,“ uzavírá Eva Führerová.