I praktická cvičení mohou být online, pokud si vyučující dá práci s přípravou
Distanční výuka se dá pojmout i jinak než jen jako pasivní sledování monitoru. O tom nás, studenty 1. ročníku všeobecného lékařství 2. LF UK, přesvědčili doktoři z Ústavu biofyziky naší fakulty. Společnými silami jsme pacientovi, kterého ztělesnil jeden z doktorů Ústavu biofyziky, provedli EKG vyšetření, a to dokonce aniž bychom museli opustit pohodlí vlastního domova. Jak to probíhalo?
O tom, že distanční praktická výuka nejen mediků nemůže nahradit tu prezenční, zcela jistě není pochyb. Ale když už to musí být, dá se taková distanční výuka pojmout neobyčejně kreativně.
Bez nutnosti nosit roušky a dodržovat rozestupy jsme se v „ordinaci“ všichni sešli online pomocí aplikace Zoom. Fyzicky byli na místě přítomní pouze doktoři z Ústavu biofyziky. Ti měli, stejně jako my, rozdělené role – jeden celé cvičení vedl a zároveň představoval vyšetřovaného pacienta, druhý ztělesňoval zdravotního bratra a třetí měl na starosti technické záležitosti. Právě na technických „vychytávkách“ pak byla celá hodina postavená. Živé dění okolo lehátka s pacientem přenášely z různých úhlů tři kamery, čtvrtou kamerou pak zabíral potřebné detaily jeden z doktorů. Studenti díky tomu v reálném čase sledovali dění v ordinaci a s doktory komunikovali.
Fyzicky tedy sice vyšetření prováděli doktoři, ale ti postupovali přesně dle našich studentů. V praxi vyšetření fungovalo tak, že jedna ze spolužaček například představovala zdravotní sestru, která přes Zoom pomocí mikrofonu a webkamery instruovala zdravotního bratra v ordinaci, a ten přesně dle jejích pokynů lepil jednotlivé svody EKG na svá místa. Nutno podotknout, že postupoval opravdu doslovně dle pokynů včetně případných chyb. Na ty jsme museli sami přijít a opravit je, zkrátka jako kdybychom svody lepili sami.
Ovšem přístroj EKG jako takový lze ovládat pomocí počítače přes speciální program, a toho jsme využili. Pomocí aplikace Zoom se jeden ze spolužáků mohl vzdáleně připojit na počítač, který je fyzicky umístěný v učebně, a ovládat ho z domova, což znamená, že ho nemusel ovládat nikdo z doktorů. Na tomto počítači pak bylo nastavené sdílení obrazovky, tudíž jsme všichni v reálném čase viděli na svých monitorech program pro vyhodnocení EKG, okamžité EKG křivky, tepovou frekvenci pacienta… Kolektivně jsme pak radili spolužákovi, který ovládal program, a vlastními silami jsme pacientovi založili kartu v kartotéce, sepsali jeho rodinou a osobní anamnézu, nabrali EKG a následně ho vyhodnocovali. Doktoři pochopitelně sledovali naše kroky a eventuálně nás opravovali, radili nám a kladli doplňující otázky.
Přestože jsme nemohli být na hodině fyzicky přítomni, tak většina práce při praktickém cvičení spočívala na nás, na studentech. A to je ostatně i smysl praktických cvičení, ne? Je vidět, že ačkoliv dá jistě mnoho práce takovouto hodinu připravit a realizovat, tak přece jen není nemožné zapojit studenty do praktické distanční výuky (inter)aktivním způsobem. Třeba přístup doktorů z Ústavu biofyziky 2. LF UK inspiruje i pedagogy ze středních či základních škol a podaří se zvýšit úroveň distanční výuky na českých školách.
