Problémem není vzdělávání, ale absence sociálních kontaktů

Každý rodič by se měl pokusit dostat dítě od počítače zpátky do dětského kolektivu, to říká Jolana Mižikarová, ředitelka Pedagogicko-psychologické poradny v Karlových Varech. Online výuka totiž podle ní nemůže nahradit všechny aspekty školního vzdělávání.

V médiích se často skloňují především vědomostní dopady domácí výuky, jaká další úskalí ale může absence pravidelné školní docházky přinášet?

Největší dopady to samozřejmě má v oblasti sociálních vztahů. Dítě vypadne z pravidelného denního řádu, zpřetrhají se vrstevnické vztahy, zpřetrhají se vztahy učitel-žák. Školáci mohou také ztratit řadu aktivních zájmů a činností. A to i přes to, že se některé školy snaží zapojit do online výuky co největší množství žáků.

Jaký je rozdíl mezi tím, když se dítě učí látku doma a když ve škole? 

Velký. Učitelé jsou školeni k předávání informací, mají dovednosti k automatizaci učiva, mají didaktické dovednosti a nástroje k sdílení znalostí. Znají své žáky, vědí, kde mají svoje silné a slabé stránky, umí žáky motivovat a povzbuzovat k výkonům. Učení ve škole neprobíhá jen na vědomostní úrovni, některé dovednosti, informace a znalosti si žáci předávají v rámci vrstevnických skupin. Učí se sociální nápodobou. A to doma v tak široké míře bohužel nejde.

Bývala stará pedagogická poučka, že když rozkvetou louky, musí se ve škole už jenom opakovat. Děti již více nových informací a učiva nepřijímají.

Pokud nějaké dítě skutečně zůstane bez pravidelné školní docházky půl roku, může to vést k nějakým následkům?

Může to přinést až poruchy sociálního přizpůsobení. Děti mohou mít po návratu problém znovu se začlenit do vrstevnického kolektivu a nalézt v něm své místo. Mohou mít problém přizpůsobit se novému režimu dne, mohou mít problém s respektováním autority učitele. Může to otevřít prostor pro úzkosti, frustrace, neurózy a depresivní prožívání.

Jak se liší potřeba dětského kolektivu u dětí z mateřské školy, základní školy či střední školy? 
Roli hraje nejenom věk dětí, ale i osobnostní nastavení. Jsou děti, které si vystačí samy, nepotřebují vrstevníky, a pak jsou děti, které potřebují kolem sebe život a dynamiku. Čím je dítě starší, tím více se potřeba sociálního kontaktu zvyšuje.

Pokud dítě školu navštěvovat nemůže, jak se mají rodiče snažit mu tuto skutečnost vynahradit?

Pokusit se dítě co nejvíce zapojit do sociálních vztahů – znovu jej přihlásit na zájmové kroužky, zařídit mu venkovní pobyt s vrstevníky. Je ale důležité, podporovat i vztahy mezi vlastní rodinou i dalšími spřízněnými rodinami. A při nutnosti opravdu omezeného fyzického kontaktu co nejvíce využívat k socializaci moderní technologie. 

Je nutný odlišný přístup k jedináčkům?

Musíme více myslet na to, jak nahradit vrstevnické vztahy.

Prohlubuje současná situace rozdíly mezi dětmi ze sociálně slabých rodin a ostatními?

Bohužel ano. Potvrzuje to jednak šetření České školní inspekce a jednak i šetření neziskových organizacích. Pokud rodina nemá moderní technologie, počítače, mobily, notebooky, nemá se jak přihlásit k online výuce. Pokud rodiče aktivně nespolupracují se školou, škola po dobu distanční výuky kontakt s těmito dětmi ztratila. Někde objíždějí rodiče těchto dětí neziskové organizace a rozvážejí dětem učivo, pak jej zase vybírají a sváží zpět do škol. Bohužel to není možné dělat plošně.

Jak poznat, kdy je dítě při distanční výuce zavaleno online zadávanými úkoly, a kdy se naopak výuce věnuje málo?

Rodič zná nejlépe své dítě, tudíž zná hranici, kolik je jeho dítě schopno zvládnout. Pokud má rodič pocit, že je přetěžováno, je nutná komunikace s učitelem a společné hledání kompromisu. Setkala jsem se ale i se situací, kdy rodič sám žádal o přidání učiva. Je nutné vycházet z toho, že každé dítě je jiné, každé dítě má jiné speciálně vzdělávací potřeby a nebo také různé handicapy. Naši předkové říkávali, že je čas na práci a čas na odpočinek. Je nutné ale najít čas i na aktivní pohyb na slunci a aktivní odpočinek, a to bez ohledu na to, jestli jsme děti nebo rodiče. Bývala stará pedagogická poučka, že když rozkvetou louky, musí se ve škole už jenom opakovat. Děti již více nových informací a učiva nepřijímají.

Jak nejlépe doma nastavit řád?

Je to výrazně individuální. Samozřejmě hraje roli, zda rodiče chodí do zaměstnání. Musí tam být čas na učení, na hraní, čtení, pobyt venku, zájmové aktivity, akční chvilky prokládat klidovými chvilkami.  A nezapomenout také na čas na povinnosti.   

Podporuje online výuka závislost dětí na moderních technologiích?

Jednoznačně je nutné hlídat dobu strávenou na moderních technologiích a také vědět, s kým a jak tam dítě tráví čas. Množství času na počítači i mobilu by mělo být odstupňované dle věku a zralosti dítěte.

Změnila se nyní funkce sociálních sítí i pro mladší děti? Mohlo by dítě trpět sociální izolací například z toho důvodu, že nemá Facebook, když ostatní ze třídy ho mají?

Ano, změnila se důležitost sociálních sítí, přesto bych byla velmi obezřetná, kolik času a s kým tam dítě tráví. I když jsme na moderních technologiích momentálně závislí, a to z jakéhokoli důvodů, neznamená to, že máme ztratit přehled o svých dětech. Před začátkem koronakrize začal běžet v kinech film V síti. Myslím si, že by jej povinně měli zhlédnout všichni rodiče dětí od 10 let, především děvčat. Měli bychom se pokusit dostat děti zpět do zájmových kroužků, na dětská hřiště, postupně se vracet k přetrhaných vztahům mezi rodinami, vrstevníky. Možností je mnoho.

Související články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button