Distanční výuka v zahraničí: V New Yorku testují na Covid co dva týdny

Přinášíme malou anketu na téma, jak aktuálně probíhá univerzitní výuka v různých zemích světa. Na otázky odpovídají Markéta Malá z newyorkské univerzity Tandon School of Engineering, Nadine Toye z irské National University of Ireland Galway a Moa Granberg ze švédské Linnaeus University.

Jak je na tvé univerzitě limitována výuka?

Markéta: Ve třídě nás může sedět jen pár, každý máme své zapsané místo a nesmíme sedět jinde, každé dva týdny jsme testovaní a před každým vstupem do budovy musíme vyplnit online vstupní formulář. Jinak to ale šlape.

Nadine: Máme distanční výuku. Mnoho přednášejících ale doteď není zvyklých na používání technologií a občas to vede k tomu, že je těžké hodiny sledovat. Obecně se ale snaží ze všech sil.

Moa: První dva měsíce semestru se některé kurzy konaly v prostorách univerzity. Ve třídách jsme seděli odděleně. Také jsme byli rozděleni do dvou skupin, které měly hodinu v různých časech. Už i předtím ale byla většina kurzů online.

Co a jak se učíš „naživo“?

Markéta: Tento semestr mám předměty Global Innovation, Marketing a Organizational Behavior. Kvůli zmatkům a zrušeným letenkám jsem nestihla začátek semestru, do New Yorku jsem přiletěla až 9. září a pak ještě byla 2 týdny v karanténě, takže celé září jsem měla výuku online, poté jsem naskočila „napřímo.“ 

Nadine: Většina výuky matematiky a aplikované matematiky je nahrána s předstihem. Naživo se však připojujeme na přednášky o vzdělávání.

Jaké další způsoby výuky škola nabízí?

Markéta: Výuka probíhá paralelně „in-person“, online synchroně a asynchroně (viz rámeček) a hybridně (tzn. online s možností naskočit do in-person, jakmile to situace jednotlivci umožní). V mnohých předmětech musí učitel koordinovat všechny tyto módy najednou, protože každý student se nachází v trochu jiné situaci. Někteří se připojují z bytu v New Yorku, někteří sedí ve škole, někteří volají z Číny.

Nadine: Někteří vyučující nahrávají přednášky. Ty pak umístí na Blackboard Collaborate, platformu, kterou používáme pro online učení).

Moa: Škola využívá pro přednášky program Zoom. Semináře a testy jsou také online.

Jsi v kontaktu s ostatními sudenty?

Markéta: Intenzivně, naše škola dává velký důraz na týmovou práci a na networking v oborech zájmu. Online to sice není ono, ale je to lepší, než jsem čekala. Nakonec i přes webku člověk docela dobře pozná, kdo mu jak sedí a s kým chce trávit čas i mimo školní povinnosti.

Nadine: Ano. Při online výuce jsme často rozdělování do menších skupinek. Povzbuzují nás také k diskuzi. Ne všichni se ale online hodin účastní. Jelikož žiji ve městě, kam zároveň chodím na univerzitu, tak jsem v kontaktu s ostatními studenty, i když jsou mimo můj okruh přátel.

Moa: Pravidelně chatuji se svými blízkými přáteli z mé třídy. Dříve v semestru jsme se dokonce setkali. To ale nyní není kvůli novým národním opatřením možné.

Jak na tebe celá situace působí? Přijde ti, že se opravdu učíš?

Markéta: Rozhodně, protože mě to baví, tak tomu věnuji čas, a o tom to ve finále je. Jen je to takové zvláštní, i když sedíme ve třídě, je nás tam hrstka, jsme od sebe metry daleko, všichni koukáme do monitorů a stejně interagujeme jen přes Zoom, protože přednášky nejsou jen pro nás sedící ve třídě, ale pro všechny studenty připojené ze všech koutů světa.

Nadine: Svým způsobem ano i ne. Někdy mám pocit, že celý den jen zírám do počítače, můj mozek vypne a nakonec se nic nenaučím.

Moa: Ano, myslím, že se učím. Je však těžší si zapamatovat a poslouchat přednášky online. Přednášejícím nejdou online přednášky tak jako ty „offline“ a bohužel je to opravdu vidět. Musím také více spoléhat na literaturu a kamarády než před Covidem.