Aby děti nezapomněly, odkud jsou, pomáhá jim Krajánek
Krajánci se původně toulali po kraji, po krajině, tedy světem. I čtenáři časopisu Krajánek jsou především děti, které žijí se svými rodinami ve světě a on je jejich spojovatelem. Radka Çelik, Ivana Kaçmaz a Lenka Kanellia stály u zrodu celého projektu a rozhovor s nimi vedla Zuzana Tascac, v současnosti „krajánek“ žijící v Austrálii.
„Podporujeme výchovu kosmopolitních dětí s otevřenými názory, které ví, že různé kultury jsou založené na odlišné historii a tradicích. Pěstujeme u nich vztah a lásku k jejich českému původu, české zemi, její kultuře a jazyku. S tím se neodmyslitelně pojí i podpora čtení a čtenářské gramotnosti,“ je krédo časopisu Krajánek, který vznikl neplánovaně napříč několika státy po celém světě a stojí za ním nezávislá dobrovolnická iniciativa spolku Krajánek ve světě. Kromě vydávání časopisu se spolek věnuje propagaci českého jazyka, literatury a kultury, tvorbě výukových materiálů, a svojí prací se snaží podporovat především mladou generaci Čechů žijících v zahraničí.
Jaká potřeba vás vedla s časopisem začít?
Radka Çelik, zakladatelka: Často jsme se kvůli rozlehlosti Istanbulu a složitému dopravnímu spojení potýkali s problémem s účastí v rámci Dětského centra. Napadlo nás, že časopis by se mohl dostat ke všem dětem bez rozdílu a stačilo by si ho stáhnout pohodlně z domova. Viděli jsme v tom šanci, jak dětem novým způsobem přibližovat a představovat Českou republiku, její reálie a český jazyk.
Co vzniklo dříve – časopis nebo spolek?
Ivana Kaçmaz: Časopis vznikl v roce 2013 pod krajanským spolkem v Istanbulu. Spolek Krajánek ve světě až jako reakce na vývoj časopisu Krajánek a také s myšlenkou na další propojování krajanských komunit a zaštítění projektů.
Lenka Kanellia: Spolek vznikl v srpnu 2018 jako oficiální právní subjekt, který by zaštítil vydávání časopisu a poskytl platformu pro další propojování krajanů i nad rámec časopisu. Krajanská komunita ve světě už má silné povědomí právě o časopisu, spolek a jeho projekty mimo časopis jsou pro některé ještě trochu matoucí hlavně proto, že Krajánek ve světě je pro ně pouze synonymum pro časopis. Jedním z našich cílů je právě vyjasnit pozici spolku a informovat krajanskou komunitu nejen o časopise, ale i o ostatních projektech, na kterých pracujeme.
Jak jste oslovili reprezentanty z dalších zemích a přiměli je ke spolupráci?
Ivana: Zpočátku nás ani nenapadlo směřovat ambice za hranice istanbulské nebo turecké krajanské komunity, ale přesvědčil nás zájem z Madridu, kde působila jedna bývalá krajanka z Istanbulu. Další propagací v rámci kurzů češtiny pro učitele v krajanských komunitách, díky webovým stránkám a Facebooku se nám zájemci o spolupráci začali ozývat sami. Ke spolupráci nikoho nepřemlouváme, a protože se jedná o činnost dobrovolnickou, vlastní zájem a iniciativa jsou základem. Také většina ilustrátorů a grafiků se nám nabídla sama nebo reagovali na náš inzerát na Facebooku.
Je něco, co nesmí v žádném vydání časopisu chybět?
Ivana: Časopis má pevnou strukturu rubrik, takže v něm nesmí chybět nic z toho, co bylo v plánu. Ale hlavními opěrnými body jsou témata měsíce a tzv. patronát, kdy se každý měsíc děti dozvídají něco zajímavého o jedné z oficiálně zapojených zemí.
Na co jste ve své práci spojené s Krajánkem nejvíce pyšné?
Ivana: Nejvíce pyšná jsem asi na to, že na čistě dobrovolnické bázi vychází časopis pravidelně každý měsíc již sedmý rok. A na to, že se neustále vyvíjí.
Lenka: Jsem pyšná na to, že jsme tým několika desítek osob, které se většinou osobně nikdy ani nepotkali, a přesto jsme schopni týmově pracovat.
Kde získáváte finance na provoz časopisu a věci s ním spojené?
Lenka: Co se týče spolku, získáváme finanční a materiální zdroje na projekty z členských příspěvků, sponzorských darů, prostřednictvím strategických partnerství na konkrétní projekty a také se s našimi projekty ucházíme o granty a peněžní příspěvky u nejrůznějších institucí a firem. V tuto chvíli se kromě projektu distančního vzdělávání převážně jedná o menší částky.
Lenka Kanellia je také autorkou a koordinátorkou projektu „Černoočko“. Jde o příběh na pokračování, který je součástí časopisu a vznikl ve snaze propojit české děti v zahraničí. Ty společně vymýšlejí celý příběh. Jak celý projekt vznikl?
Lenka: Nápad příběhu na pokračování vznikl ve snaze propojit děti, rodiče a krajanské spolky zapojené do tvorby časopisu Krajánek. Přípravy na první kolo projektu začaly začátkem roku 2016 a příběhy strašidláckého strašidýlka Černoočka, víly Elišky, žabích kamarádů a dalších zvířátek z louky u potoka vycházely v časopisu od léta 2016 do léta 2017. Pilotní fáze nám dala cennou zpětnou vazbu. Na konci roku 2018 jsme se rozhodli projekt na základě zkušeností upravit a obnovit.
Jak je náročné všechny materiály zpracovat do příběhu, který navazuje?
Vzhledem k tomu, že dětská fantazie nezná mezí, je pro mě tvoření konečné verze příběhu nesmírně naplňující. Kolikrát se rozesměju u počítače, když si čtu odpovědi od dětí a komentáře od dospělých, kteří s dětmi tvořili. Příběh už má celou řadu postav a zápletek a je třeba hlídat, abychom u všech zachovali základní charakteristiky a vlastnosti. Náročné je také zachovat linii příběhu, zvláště pokud se dospělému nepodaří správně navést a rozmluvit děti. Snažíme se dětem nechat velkou volnost, ale některé nápady jako třeba tanky a zombie jsem musela vyškrtnout. Důležité je pro mne ale použít i „nepoužitelné“ nápady. S tím si pak poradím třeba tak, že napíšu, že hrdina příběhu zvažoval to a to, ale nakonec se rozhodl pro jiné řešení. Některé extra vypečené nápady pak využívám do zadání příběhu v jiném státě. Opravdu se snažím využít nápady dětí na maximum, i když je to kolikrát nadlidský počin.
Časopis Krajánek a výuka krajánků
Měsíčník krajánek je určený zejména dětem věkové kategorie 5–12 let a je primárně přizpůsobený specifikům multilingvních dětí žijící mimo Českou republiku, které přicházejí do styku s českým jazykem jen v omezené míře v rámci českých komunit nebo smíšených rodin. Na 36 stránkách přináší příběhy, komiksy, zábavné hry, úkoly, tvoření, vaření, a různé zajímavosti ze zemí, ve kterých Krajánek na dálku vzniká. Celý obsah je věnovaný dětem, a proto klade veliký důraz na vizuální stránku. Časopis je zajímavý také tím, že děti seznamuje s českými tradicemi a rozdíly mezi Českou republikou a „zeměmi Krajánka“. Nechybí ani střípky z české historie či české stopy ve světě. V Krajánkově knihovně seznamuje děti s klasickými i soudobými českými autory.
Vyhraněné sekce jsou zaměřeny na řešení jazykových problémů, se kterými se pedagogové či rodiče při výchově v zahraničí setkávají. Texty a rubriky mají zábavnou formou u dětí rozvíjet především jazykovou stránku, slovní zásobu, představivost a logické uvažování. Materiály ve všech hlavních rubrikách jsou originální a tvořené na míru pro časopis Krajánek, případně vybrané z tvorby pro spřízněné pedagogické a logopedické projekty.
V současné době se na koncepci a obsahu podílí krajané z 20 států pěti světadílů: Turecko, Španělsko, Itálie, Řecko, Francie, Belgie, Nizozemsko, Německo, Švýcarsko, USA, Austrálie, Brazílie, Švédsko, Nový Zéland, Rakousko, Lucembursko, Čína, Dánsko, Finsko a ČR. Významný podíl redakce jsou vyučující z krajanských spolků, novináři, spisovatelé, grafici, kreativní talenty a korektoři.
Učebna pro virtuální výuku
Velkým plánem spolku Krajánek ve světě pro školní rok 2020/2021 je pilotní rozjezd distančního vzdělávání pro krajánky z celého světa. Smyslem projektu distančního vzdělávání českých krajanů v zahraničí je vytvořit podmínky pro rovný přístup ke vzdělávání pro české děti dlouhodobě pobývající v zahraničí. Hlavní problém dětí dlouhodobě pobývající v zahraničí je jejich omezený přístup k češtině, českému jazyku a kultuře. Problém se stupňuje obzvláště v oblastech, kde neexistují aktivní krajanské spolky nebo české školy v zahraničí. Pokud děti do nějaké české školy chodí, výuka není jednotná, navíc sobotní distanční výuku nezlehčují ani různá časová pásma jednotlivých států. Proto bude českým učitelům chvíli trvat, než se vše sjednotí a ustálí.
Cílem projektu je vytvořit systém, který by umožnil dětem přístup k výuce, učebním pomůckám přizpůsobeným specifickým požadavkům multilingvních dětí a vytvořit inkluzivní třídy tvořené dětmi žijícími v zahraničí. Projekt díky moderním technologiím zajistí pravidelnou výuku českého jazyka s evidencí docházky a možností pravidelného přezkušování.
Díky strategickému partnerství s odborem školství, mládeže a sportu, oddělení koncepce a projektů magistrátu hlavního města se v Praze (projekt zajišťuje spolek Krajánek ve světě ve spolupráci s Magistrátem hl.m.Prahy, Odbor školství, mládeže a sportu, Oddělení koncepce a projektů, jazykovou školou s právem státní jazykové zkoušky hlavního města Prahy a je konzultován s Ministerstvem školství) podařilo dokončit jazykovou laboratoř. Technologicky navržená učebna vybavená moderními technologiemi, umožňuje nejen virtuální výuku, ale také spolupráci v týmech. Učebna též poslouží k výuce cizích jazyků i češtiny u lidí, kteří chtějí v rámci svého pobytu (studijního i pracovního) v České republice studovat i český jazyk, ale nemají z různých důvodů možnost docházet na výuku osobně.