Jak podpořit vzdělávání emigrantů a uprchlíků

Australský program GREAT neziskové organizace Diversitat (v překladu rozmanitost) poskytuje studentům z uprchlického prostředí zvláštní podporu při domácí přípravě v různých předmětech, ale především při čtení a psaní v anglickém jazyce. Kromě toho také usiluje o sociální spravedlnost a harmonii v kulturně rozmanité australské společnosti. Program běží již mnoho let a byl uznán místně i celostátně jako velmi prospěšný.

Učitelé ze škol nebo dobrovolníci, kteří se na školním doučování podílejí, musí mít alespoň pedagogické minimum a odborné znalosti v předmětech, které chtějí doučovat. Mezi kolegy mám nejvíce matematiků, odborníků na přírodní vědy, humanistů a především angličtinářů.

„Klub domácích úkolů“ je otevřen všem studentům z uprchlického prostředí, kteří jsou studenty školy North Geelong College a splňují věkovou hranici 7 až 12 let. Právě v této základní škole mají k dispozici jazykové centrum, kde příchozím uprchlíkům do Austrálie pedagogové zajišťují speciální výuku po dobu nezbytně nutnou, než se mohou zařadit do běžné třídy. Někdy to ovšem trvá i několik let.

Většina uprchlíků ve státě Viktoria pochází z Barmy, Súdánu, Íráku a Afgánistánu. Někteří z nich přichází do Austrálie přímo z uprchlických táborů a pokud se jejich děti narodily přímo tam, nikdy nezažily jiné prostředí. Jiní žádají o azyl už v jejich rodné zemi. Mezi uprchlickými rodinami jsou i jiné velké rozdíly. Jeden student má rodiče vysokoškolsky vzdělané ve své zemi a druhý přijde s rodiči, kteří nemají ani základní vzdělání, a tudíž je pro ně velmi složité hledat potenciální práci. Z počátku je problém pro všechny děti stejný. Potřebují se naučit anglický jazyk, aby se mohli lépe dorozumět. Většinou není nikdo, kdo by jim z rodiny pomohl a rodiče sami musí navštěvovat kurzy anglického jazyka. Proto u školních dětí velká část zodpovědnosti leží právě na škole a vzdělávacím jazykovém centru.

Jak se sžívají odlišné kultury

Ještě předminulý rok jsme v rámci podporujícího programu na doučování jezdili ke studentům domů. Od roku 2020 máme k dispozici třídu v již zmíněném jazykovém centru, kde klub funguje během školního roku (dvakrát týdně).

Rodiny svůj život v Austrálii začínají v rodinných domech, které jsou jim přiděleny městem. Velmi často jsou to dvě generace rodin s větším počtem dětí žijících pospolu. Když jsme navštěvovali jejich domovy, z interiéru, oblečení i chování bylo zřejmé, že jsou rodiny hodně svázány svoji kulturou a tradicemi. Nějaký čas trvá, než se sžijí s odlišnou kulturou a cítí se bezpečně. Rodiče i děti jsou zpočátku nedůvěřiví, ženy se mnohdy ani nepřijdou ukázat a zahalené ve svých sárích se schovávají v jiné místnosti. Veškeré formality zajišťuje otec rodiny nebo některý z bratrů a za jejich přítomnosti probíhala i naše společná výuka s dětmi. K dispozici jsme měli koberec na zemi, kde se veškeré rodinné akce odehrávají, včetně stolování. Teprve až postupně jsme se s matkami dětí dostali třeba k očnímu kontaktu nebo drobnému úsměvu.

Je zajímavé, že většina učitelů v jazykovém centru i externích pedagogů pomáhající s doučováním, původně pochází z jiných zemí. Možná je pro ně snadnější vžít se do role uprchlíka a tím, že sami zažili obtížné začátky v cizí zemi, mají více pochopení.

Pokud učím děti, které jsou v Austrálii nově příchozí, začínáme s jazykem jako u malých dětí. Nejdříve se učíme pojmenovávat základní slova, čteme podle obrázků a učíme se zvuky jednotlivých písmen. S těmi zdatnějšími, kteří jsou již v Austrálii delší dobu, pracujeme podle potřeby ve škole nebo máme podporující materiály na rozvíjení jazykové a čtenářské gramotnosti. Práce je zajímavá, ale někdy velmi náročná nejenom z hlediska jazyka, ale také kvůli studijním návykům nebo společenskému chování, které děti alespoň na začátku postrádají. Po celodenní výuce v jazykovém centru je jejich pozornost velmi slabá a je těžké je motivovat k dalším úkolům. Také není výjimkou, že se jdou v průběhu výuky projít, hrají si s telefonem, jsou myšlenkami jinde nebo dokonce beze slov odejdou domů. Musíme tedy kromě jazyka také decentně usměrňovat jejich chování a občas náš vymezený čas k výuce zkrátit.

Angličtinu učí cizinci

Zájemce o práci učitele musí projít speciálním školením a pohovorem s koordinátorem programu. Rozhovor je příležitost pro koordinátora programu posoudit, zda-li je pro zájemce role pomocného učitele vhodná. Je zajímavé, že většina učitelů v jazykovém centru i externích pedagogů pomáhající s doučováním, původně pochází z jiných zemí. Možná je pro ně snadnější vžít se do role uprchlíka a tím, že sami zažili obtížné začátky v cizí zemi, mají více pochopení. Dále musí každý zájemce zažádat o výpis rejstříku trestů a speciální povolení pro práci s dětmi. Posledním krokem úspěchu pro přijetí je mezikulturní školení, které je povinné pro všechny zaměstnance a externisty. Je to příležitost, jak se více dozvědět o otázkách, jimž čelí nově usazení v Austrálii a žadatelé o azyl.

Já jsem s výukou anglického jazyka jako cizího jazyka začala už při studiích na vysoké škole v České republice, kde jsem si později dodělala i pedagogické minimum na Karlově Univerzitě. Jelikož jsem ještě doma na mateřské dovolené s mladší dcerou, je to příležitost, jak s prací v australském školství začít a dozvědět se mnohem víc. Navíc je to časově méně náročné než úvazek ve škole.

A jak to vypadá v reálu? Moje současná studentka Sanda přišla s rodiči do Austrálie z utečeneckého tábora v Bangladéši zhruba před půl rokem. Brzy jí bude 8 let a s angličtinou úplně začínala. Když jsem ji poprvé potkala, měla za sebou týden ve speciální třídě jazykového centra a uměla pozdravit. Na každou jinou otázku jen nejistě přikyvovala. Začaly jsme jednoduchými povely a anglickým slabikářem. Jednotlivé kartičky obsahují obrázek, napsané slovo a zvuk, kterým se písmeno vyslovuje. Po dvou měsících jsme začaly číst jednoduché knížky s krátkými slovy. Snažíme se povídat si o její rodině, zájmech a školních kamarádech. Po půl roce intenzivní práce v jazykovém centru a klubu doučování se bude moci ve 3. semestru (v polovině července) zařadit mezi mladší děti do 1. třídy základní školy a i nadále pokračovat v klubu doučování.

Sanda je v angličtině stále na úrovni začátečníka, ale nepůsobí už tolik vyplašeně a nervózně. S novými kamarády ve své nové třídě se bude její angličtina den ode dne zlepšovat a ona se na to moc těší. O prázdninách už plánuje strávit nějaký čas i v příměstském školním táboře a zapojit se do aktivit, které jsou blízké Austrálii. Například objevovat podmořský svět, australskou flóru a těší se, že se naučí hrát kriket. Má za sebou náročnou cestu a ještě spoustu práce ji v budoucnu čeká, ale v tomto případě se musí každý úspěch oslavit. A my jsme byli u toho i s dalšími úspěšnými žáky, kterých stále přibývá. Když se konala další „promoce“ pro úspěšné přestupy na základní školy, bylo to velmi dojemné.