Prokrastinace aneb Ještě kouknu na Instagram, pak se pustím do práce

I když se nejedná o žádnou novinku, je prokrastinace jedním z předních témat posledních let a tíží nás mnohem více než naše rodiče či prarodiče. Zdaleka se nejedná o problém pracující populace. Studenti jsou neméně ohrožení, a to dokonce v takové míře, že se v jejich případě začalo hovořit o akademické prokrastinaci.

Asi není nutné zdlouhavě hovořit o tom, co prokrastinace je, ale ve zkratce se sluší říct, že se jedná o odkládání povinností. V této chvíli by bylo ještě možné zaměnit prokrastinaci s leností. Takže jaký je v tom rozdíl?

Pro prokrastinaci je typické, že člověk odkládá povinnosti dobrovolně, a to navíc takové, které sám považuje za důležité. To se o lenosti tvrdit nedá. Líný člověk zkrátka a dobře nic z toho dělat nechce.

Prokrastinace opravdu není nic nového. Doprovází lidstvo od počátku historie, ale až v posledních desetiletích její míra rychle stoupá. Pro představu – v roce 1978 proběhl rozsáhlý výzkum, který zkoumal četnost prokrastinace v populaci. Výsledek ukázal, že postihuje přibližně 15 % dotazovaných. V roce 2002, kdy byl výzkum opakován, už rysy prokrastinace vykazovalo 60 % respondentů. (Detaily zde)

Co prožívá prokrastinátor?

Samotná skutečnost, že člověk prokrastinuje, má pochopitelně dopady na jeho život. Ať už jsou to pracovní povinnosti, rodinný život, studium… Svou roli tu ale hraje hlavně fakt, že prokrastinátor opravdu chce svoje povinnosti plnit. Tím pádem vede jeho chování k emočnímu rozpadu, který se může stále prohlubovat a nabývat na intenzitě.

Prokrastinace je dnes hlavním tématem mnoha studií, knih, podcastů i kurzů. Existuje nepřeberné množství návodů, jak se ze situace vymanit, jenže i když si člověk uvědomuje, že je jeho chování už neúnosné a negativně ovlivňuje některé činnosti, jak se dostat ke studiu prokrastinace a hledání způsobů, jak z ní ven, když nezbývá čas ani na povinnosti?

Pozitivní prokrastinace

Existují výjimky, kdy může být i jindy vyčerpávající prokrastinace svým způsobem pozitivní. O pozitivní prokrastinaci můžeme hovořit v případě, že je pouze příležitostná. Dalším případem, který je dokonce vítaný, je situace, kdy odložení činnosti zabrání ukvapenému rozhodnutí. Odborníci v tomto případě někdy hovoří o tzv. funkční prokrastinaci. Posledním případem je úkol, který dotyčný sice udělat chce, ale není zas tak důležitý a jeho odložení nezpůsobí žádné problémy.

Prokrastinace v akademickém prostředí

Pojem akademická prokrastinace se začal zprvu vyskytovat na vysokých školách. Nyní se už podobně často objevuje i na středních školách. Obecná charakteristika je stejná, jediný rozdíl je v místě a činnostech, které jsou zahrnuty. Akademická prokrastinace je tedy prokrastinace, která se odehrává na akademické půdě nebo je s ní úzce spojena. Zahrnuje tudíž odkládání seminárních prací, učení na zkoušky, případně odložení celé zkoušky, pokud je to možné.

Výše jsem zmiňovala průzkum, který proběhl v letech 1978 a 2002. Obdobnou studii odborníci prováděli také v roce 2005, ale tentokrát se zaměřovala výhradně na akademické prostředí. Podle standardizovaných otázek mělo sklony k prokrastinaci neuvěřitelných 95 % dotazovaných. Téměř 75 % se samo považovalo alespoň za příležitostné prokrastinátory. Výsledky publikovala Karlova univerzita ve svém časopise Psychologie v ekonomické praxi.

(Nuslauerová, P. Prokrastinace – odkládání úkolů. Psychologie v ekonomické praxi, 2004, roč. 39, č. 3 / 4, s. 105-125)

Prokrastinace očima studentů

Důvodů, proč je prokrastinace stále častější, je několik. Na vrcholu pomyslné pyramidy paradoxně spočívá dnešní životní styl, který nám nabízí stále větší množství informací, ponechává svobodu a samostatnost i možnost volby. Mnoho z nás bývá zatíženo tak velkým množstvím úkolů, že si nemůže vybrat, do kterého se pustí nejdříve. Prokrastinátor ale nevybere žádný z nich, ale potom cítí výčitky.

Z pohledu studentů hrají velkou roli sociální sítě. Označují je dokonce za „žrouty času“. Zatímco by měl být volný čas zaplněn odpočinkem, aktivní zábavou nebo společenskými aktivitami, studenti se často uchylují k nicnedělání. Sociální sítě navíc mnohým vytvářejí falešné představy o realitě, způsobují pocit méněcennosti a často až přehnanou cílevědomost. Možná jsou vám také povědomé plány o tom, že se pustíte do psaní seminárky, jen co zhlédnete nové Insta Stories.

Řešení?

Teoreticky je řešení velmi snadné, ale provedení už pokulhává. Prvním krokem je uvědomění si, že takové chování není vhodné a bude mít negativní dopady. Potom přichází čas na time managament.

Pod termínem time managament se skrývá obor zabývající se plánovaním a efektivním využíváním času. Je stěžejní pro zvládnutí prokrastinace. Základem je stanovení motivujících cílů. Pokud možno i dílčích, aby byl častěji vidět pokrok. Splnění dílčích cílů navíc netrvá tak dlouho, což je motivující. Například hlavním cílem by mohlo být získání titulu, jedním z dílčích cílů potom napsání seminární práce z psychologie atp.

Důležitá je samozřejmě i vůle. Možná to zní zvláštně, ale i ta se dá natrénovat. Z počátku je to těžké, nekomfortní, ale když si budete neustále opakovat, proč to vlastně děláte, půjde to rychle. A malý tip na závěr – pokud jste analytický typ, napište si na každý den to do list a postupně ho odškrtávejte. Třeba vás to motivuje i k tomu, abyste všechno zvládli v mnohem kratším čase.

Související články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Back to top button