Chystejme se na svět po koroně. Protože nic už nebude stejné

Dnes jen doufáme, že celá koronavirová krize už brzy skončí, ve skutečnosti ale vůbec nevíme kdy. A klidně to může trvat ještě další rok či dva. Vždyť si vzpomeňte, jak už loni v červenci jsme měli pocit, že je konec. Pak si někteří mysleli – a snad i vláda –, že konec bude o Vánocích. A nyní, po roce, je konec stále nejistý. Může přijít nová mutace, nový virus, jiné překvapení.

Je čas přemýšlet o změně

Co je ale důležité, až ta krize přece jen jednou skončí, svět určitě nebude jako dřív. Spousta věcí se změní v práci, doma, ve školách. V životě. Mnoho podniků, které nyní drží nad vodou jen dotace, zkrachuje. Těžko si představit, že bude obnovena činnost všech živnostníků, cestovek, hotelů, restaurací či mnoha jiných podniků, kterým teď chybí zakázky. Lidé totiž změnili své návyky a nikdo neví, zda se vrátí ke svým zvykům „před koronou“. Mnozí začali vařit, péct, cvičit doma a našli v tom zalíbení, pořídili si psy a kočky. Při cestování budou lidé opatrnější apod.

Jistě se trvale zvýší podíl práce z domova, více se budou využívat vyzkoušené benefity výpočetní a komunikační techniky. Změní se mnoho aspektů mezilidských vztahů, neboť dlouhodobé odloučení nebo naopak společné trávení času mnohdy vztahy utužilo, jinde naopak zcela rozvrátilo.

„Připomenu čínské přísloví: Když se blíží bouře, někdo staví hradby a jiný větrné mlýny. A my chceme učit děti stavět mlýny. Nečekejme na vládu.“

Mnoho se změní samozřejmě i ve školách, do jejichž budoucí činnosti se promítnou zkušenosti ze zcela bezprecedentního roku on‑line výuky. Dětem se nebude chtít vysedávat v lavicích, když si teď mnohé z nich ověřily, že se totéž naučí samy rychleji, a podobně mnozí učitelé. Rodiče si přeorganizovali životy, někteří se rádi vrátí ke starému, ale asi ne ve všem, a mnozí si naopak budou chtít zachovat více z nových zvyků.

Pusťme, co stejně padne

Stát se chaoticky snaží udržet, co se dá. Ale spousta věcí se prostě už zachovat nedá, je to jen plýtvání prostředky. Zbytečně drží při životě některé neperspektivní podniky a v nich se za každou cenu udržují zaměstnanci.

Vezměme si jen takový kurzarbeit. Platíme lidem v podnicích a firmách, pro které teď není práce. A oni sedí doma a doufají, že se zase vrátí do své práce. Jenže řada podniků nakonec zkrachuje a tihle lidé se zařadí mezi nezaměstnané. Nebylo by pro všechny, ale především pro tyto lidi ukotvené v nejistotě lepší, kdyby si už teď hledali novou práci nebo své nové místo na slunci a zkusili třeba začít podnikat v nějaké nové, perspektivní oblasti?

Jistěže ne všichni mají chuť a ambice pustit se do něčeho nového. Pokud by ale lidé, kteří jsou v tuto chvíli bez práce, dostali na výběr možnost, že je stát bude ještě nějakou chvíli podporovat, zatímco oni si budou hledat nové místo či startovat podnikání, jistě by to řada z nich zkusila. A to zejména ti, kteří k tomu mají elán, chuť a schopnosti. A právě jejich elán a schopnosti teď leží ladem a přicházíme o ně všichni. A to nemluvím o tom, že jsou i vysoce kvalifikovaná místa, kde dnes marně shání pracovníky.

A podobně podpora podnikatelů. Už teď je jasné, že řada z nich nakonec zkrachuje. A mnozí z nich to jistě dobře vědí. Jenže místo toho, abychom dotační programy směřovali k vytvoření podmínek, které by těmto lidem pomohly pustit se do nějakého nového, perspektivního byznysu, jen je udržujeme v mrtvém bodě. Také jejich schopnosti a elán leží ladem.

Změna, ne status quo je přirozený stav

Od téhle vlády nic moudrého, natož uvažování dál než do příštího týdne už dlouhou dobu já osobně nečekám, takže k ní ani nemíří tento text. Postesk se týká celkového nastavení ve společnosti. Vyhlížíme světlo na konci tunelu, čekáme, až se objeví, a věříme, že pak se vše vrátí do normálu. Místo toho bychom měli zapnout baterku a podívat se, zda nějaká postranní chodba nevede do mnohem lákavější krajiny. Tak jistě uvažují akční jednotlivci, ale veřejný diskurz, úvahy ekonomů nebo médií jdou pořád většinou jinudy. Stejně jako vláda vlastně také pracují s mylnou představou, že po skončení koronakrize bude všechno jako dřív. Nebude.

Změna je život

Přitom je jasné, že krize, a to jakákoliv – tu koronavirovou nevyjímaje, je také ohromná příležitost něco změnit, uspět s něčím novým, najít novou perspektivu a nové uplatnění. Mnozí už to dokázali. Košík a Rohlík, tiskárny Prusa3D, spediční firmy, e‑shopy, nanotechnologické firmy, výrobci malých cvičebních strojů, rozvoj všeho možného na internetu od vzdělávacích a komunikačních aplikací až po platební a finanční služby.

Krize byly, jsou a krize jistě budou. Covid nám ukazuje, jak velké výzvy před námi jako společností stojí a budou stát. Pokud chceme tuto současnou krizi zvládnout a dobře se připravit na ty, které teprve přijdou, musíme se naučit takové výzvy přijímat. A využít.

Ve ScioŠkolách víme, že budoucnost dnešních dětí bude plná změn. Velkých a stále častějších. Koronavirus je možná jen taková ochutnávka. Připomenu čínské přísloví: Když se blíží bouře, někdo staví hradby a jiný větrné mlýny. A my chceme učit děti stavět mlýny. Nečekejme na vládu.

Je na každém z nás zamyslet se: co mohu dělat teď a jak se mohu teď, když jsme ještě uprostřed krize, nachystat, až pomine. Svět se změnil a řada změn ještě přijde. Kdo bude čekat se založenýma rukama na staré dobré časy, ten v měnícím se světě neobstojí.

(Text vyšel v Hospodářských novinách 22. 3. 2021)