Jak se „probydlet“ ke vzdělání aneb K maturitě po australsku
V Austrálii je dost věcí jinak, zároveň dost jinak, než bychom u nás asi čekali. Tak třeba stále zde běžně funguje systém odděleného vzdělávání chlapců a dívek. O možnosti studovat státní střední školu pak rozhodují nikoliv přijímací zkoušky, ale místo bydliště. Lidé jsou tak ochotni se kvůli vzdělání svých dětí i stěhovat. Další zajímavosti z tamního vzdělávacího systému od první třídy po maturitu popisuje pro Perpetuum Čechoaustralanka Zuzana Tascas.
V Austrálii se děti po sedmiletém základním vzdělání (přípravná třída + 6 tříd) hlásí na střední školy a mají na výběr mezi státními a soukromými. Větší šanci k přijetí na státní školu mají ti s trvalým bydlištěm v místě požadované školy (části města). Každá střední škola má svůj vzdělávací program, kterým se prezentuje. S ním je možno se detailněji seznámit na dni otevřených dveří nebo webových stránkách. Někdy je to určitá oblast výuky, a jinde třeba sportovní nebo hudební zaměření. Žádné přijímací zkoušky nejsou potřeba. Je tu však jiný problém. Ne každá státní střední škola má dobrou pověst, a pokud rodiče nemají dostatek peněz platit školu soukromou nebo ji z jiného důvodu neupřednostňují, často právě čtvrť ve městě s kvalitní střední školou rozhoduje o koupi domu. Nejedna rodina se před nástupem svých dětí na střední školu stěhuje z jedné části města do druhé, aby získali právo na přijetí do požadované školy.
Dívčí a chlapecké školy
Soukromé školy jsou v Austrálii považované za více prestižní. Kromě státních peněz mají k dispozici i peníze z ročního školného, a proto mohou nabídnou zajímavější program, zahraniční výlety a dražší vybavení školy. Tím se ale zvyšují i nároky na rodiče a děti. Výběrová řízení probíhají formou pohovoru, a protože je 90 % obyvatel katolického vyznání, dávají přednost uchazečům, kteří jsou pokřtěni nebo již absolvovali základní školu náboženského původu.
Školy jsou častou také rozděleny podle pohlaví na dívčí a chlapecké. Ačkoliv se Austrálie, zejména v posledních dvou letech, velmi zaměřuje a klade důraz na genderovou rovnost, z nějakého důvodu stále podporuje myšlenku, že každá genderová skupina potřebuje pro studium jiné prostředí a přístup. Netuším, jak to pak zapadá do celkového pohledu běžného života, ale vím, že někteří žáci s rozdělením nesouhlasí a nevidí v tom žádný smysl. Střední školy zpravidla nenabízejí žádné ubytování a nepřijímají ani zahraniční studenty.
4 roky společně, 2 roky specializace
Pro ukončení střední školy musí žáci absolvovat 6tříd (7.-12. třída), kde se do 10.ročníku všichni učí společné předměty a poslední 2 roky školy si podle svých budoucích plánů vybírají různá odvětví studia. Mohou se přitom vydat třemi směry.
Studijní typy si nejspíš vyberou maturitní třídu a budou usilovat o získání Viktoriánského certifikátu o vzdělání (VCE), který obdrží po úspěšném dokončení středního vzdělání. VCE poskytuje různé cesty k dalšímu studiu, zejména na univerzitě. Tomu odpovídá i směr programu a studenti VCE si vybírají předměty podle svého zájmu. Kromě anglického jazyka a matematiky musí absolvovat dalších 5 předmětů, kterým věnují poslední 2 roky studia. Na rozdíl od českého vzdělávacího systému se jim výsledky z těchto posledních dvou let započítávají do výsledné, „maturitní známky“ a tvoří 50 % jejich úspěchu. V průběhu je učitele hodnotí a pomáhají jim zlepšit jejich studijní výsledky. Na konci 12. ročníku musí co nejlépe absolvovat závěrečné písemné testy a dohromady s předchozími výsledky vytvoří celkové procento, které je důležité pro přijetí na univerzitní vzdělání. Podle toho, jaké mají univerzity zaměření a prestiž, dávají přednost studentům s určitým procentuálním skóre. I přesto, že se jedná o stresující období, líbí se mi, že výsledek celé jejich práce nezávisí pouze na jednom závěrečném testu nebo dni, ale zohledňuje jejich snahu, práci a posun v průběhu delšího učebního období.
Viktoriánský certifikát aplikovaného učení (VCAL) je další možná kariérní cesta, kterou nabízí střední školy od 10. ročníku. Certifikát je určen těm, kteří chtějí pokračovat v nástavbovém kurzu, ale také zahrnuje učňovskou přípravu pro budoucí povolání. Nástavbové kurzy jsou součástí programu TAFE, kde se učí svému povolání žáci, ale i dospělí zájemci, kteří chtějí pracovat zejména ve službách (kuchaři, kadeřnice, kosmetičky…). Zpravidla se jedná o půlroční až roční kurzy prezenční formou. Mohou si vybrat i náročnější obory a získat kvalifikaci např. ve školství (pomocný asistent nebo učitel v mateřské škole), účetnictví nebo v řemeslné výrobě.
I přesto, že se jedná o stresující období, líbí se mi, že výsledek celé jejich práce nezávisí pouze na jednom závěrečném testu nebo dni, ale zohledňuje jejich snahu, práci a posun v průběhu delšího učebního období.
Posledním vzdělávacím programem je odborné vzdělání spojené s přípravou ve škole (VET). Tento typ školení studentů středních škol nabízí příležitost kombinovat všeobecné a odborné studium, učit se přímo na pracovišti, rozvíjet potřebné dovednosti pro jejich budoucí povolání a zároveň prozkoumat možnosti v daném oboru. Jedná se především o řemeslné práce (elektrikáři, automechanici, instalatéři…), při kterých je nejdůležitější praxe. Proto jako učni tráví nejvíce času přímo v terénu, kde pomáhají menším podnikatelům, a zároveň se učí od odborníků.
Přežitý systém?
I když se Australský vzdělávací systém zdá být pestrý a myslí na rozdílné typy studentů, je momentálně jedním z hlavních témat veřejné diskuse. Studie prokázaly, že za posledních 10 let jeho vývoj stagnuje a za nejvíce ohroženou skupinu považují znevýhodněné děti a mladé lidi. Zdá se, že australský vzdělávací systém již není vhodný a není dostatečně navržen pro jejich budoucí potřeby. Velkou roli tu hrají také rodiče. Pokud totiž oni sami nejdou příkladem a nemají úctu k důležitosti učení, je to pro učitele těžký boj.
Zuzana Tascas, stát Viktorie, Austrálie 2021