Jakou maturitu si uděláte, takovou ji máte

„Otázka číslo 2: Prokaryotní a eukaryotní buňka, funkční struktury a vztahy uvnitř buňky.“ Přáli byste si něco takového vytáhnout u maturitní zkoušky z biologie? A nebo ještě jinak: kdo z vás, kteří máte už alespoň deset let od maturity, si pamatujete jakou otázku jste si vytáhli a hlavně, co jste na ní odpovídali? Pusto? Prázdno? Možná kdybyste měli možnost dělat moderní maturitu, jakou dělají maturanti třeba na ScioŠkole, přeci jenom byste si z ní odnesli něco víc, než jen kus papíru stvrzující její složení.

Studenti zde nečelí náhodně vylosované otázce a pár minutám stresu spojeného s rychlým vymýšlením odpovědi a její prezentací, ale na maturitu se připravují průběžně celý rok, případně i déle, formou maturitního projektu. Samotná zkouška má pak podobu rozhovoru nad výsledky této dlouhodobé práce, ne zjišťování slabých stránek studenta a hledání toho, co všechno se ještě nestihl naučit.

Že studenty bude jednou čekat „jiná“ maturita, by v ideálním případě měli vědět už při svém nástupu na střední školu, aby získali dostatek času a motivace přemýšlet o směřování svého studia. Taková maturita navíc může existovat i v podobě týmové práce, což nejen že nabízí studentům možnost „nebýt v tom sám“, ale hlavně se při tom naučí řadu dalších v životě i v práci čím dál žádanější dovednosti.

Maturita v týmu

Rozhodne-li se student pro zpracování individuálního maturitního projektu, pak by pro něj měla být celá práce jistou výzvou. Neměl by se věnovat něčemu, co už zvládá, ale naopak něčemu, co mu rozšíří obzory a bude pro něj přínosem. Cílem je, aby student ukázal, že se vybraným tématem zabývá do hloubky. Ale na druhou stranu by se asi neměl pouštět do něčeho, čím se dosud vůbec nezabýval.  Jeho práce by měla být v zóně nejbližšího rozvoje.

Jak to vypadá v praxi? Téma si vybírá student, škola ho sice musí schválit ale výběr je především na něm. Následuje zpracování návrhu zadání. To by mj. mělo vytyčit cíle projektu, podobu jeho realizace, popsat kompetence, které se v projektu uplatňují a rozvíjejí, kritéria hodnocení maturitní práce i časový plán. Součástí takové práce může být i aktivita související s dalším vzděláváním  studenta. Třeba uspořádání přednášky pro spolužáky, návštěva mimoškolních kurzů apod.

Na ScioŠkole může mít takový projekt i podobu strukturované individuální reflexe  svého dosavadního vzdělávání, a to jak základního, tak středního, a výhled do budoucna. Reflexe je postavena na faktech, pozorování a argumentech. Vedoucím maturitní práce je vždy mentor studenta, který jej nejlépe zná. 

Ve skupinovém (týmovém) maturitního projektu jsou maturanti připravováni na to, co je bude často provázet po většinu jejich pracovního života, tedy práci v týmu.  Složení týmu si volí sami, stejně jako si sami volí téma. Je-li téma školou odsouhlaseno, samotný postup zpracování se nijak zásadně neliší od individuálního zpracování, jen je větší důraz kladen na týmovou spolupráci. Navíc musí ovšem popsat způsob, jakým maturitní tým došel k předkládanému výsledku, jak si poradil s problémy, jak se do práce zapojili jednotliví členové týmu atd. A studenti projekt společně nejen připravují, ale i společně obhajují.

Není důvod, aby takový maturitní projekt v rámci profilové maturitní zkoušky svým rozsahem napodoboval třeba diplomovou práci, mnohem blíž má k eseji na vybrané téma. Na druhou stranu má takový projekt podobně jako „diplomka“ i svého vedoucího, se kterým studenti konzultují postup a který také ještě před obhajobou napíše posudek. A také má svého oponenta, který rovněž práci okomentuje. Studenti si tak vlastně „osahají“ i leccos z toho, co je čeká v případě, že se po maturitě rozhodnout pokračovat v dalším studiu. Zároveň si ale osvojí i něco, na co budou běžně narážet ve svém pracovním životě, budou-li vypracovávat nějaký projekt.

Věnovat se tomu, co mě zajímá

V rámci širokého zadání si student může vybrat téma, které ho bude opravdu zajímat a pomůže mu získat nějakou skutečně důležitou dovednost pro jeho další praxi. Konkrétně třeba jedna z našich studentek ve ScioŠkole byla na stáži ve firmě, kde se zdokonalovala v dovednostech z oblasti PR. Výběr nebyl náhodný, protože podobné činnosti se věnovala i v rámci České středoškolské unie. Druhá ze studentek si chtěla vyzkoušet vytvořit módní značku s vlastními produkty a k ní si založit eshop. Obojí se jí podařilo.

Obě studenty by vám přitom potvrdily, že svoboda volby tématu je jednou z hlavních oceňovaných výhod. A obě by vám také potvrdily, že jestli je něco děsí, tak memorování látky na klasickou maturitu. Zároveň ale u profilové maturity lze rovněž zúročit všechno, co se student naučil a k tomu se ještě leccos přiučit.

Samozřejmě, že takové projektové maturity mají i svá rizika. Kvalita výsledné práce i dobrý pocit studenta z ní je hodně ovlivněn jeho vlastním přístupem ke zpracování práce, ale rovněž přístupem samotné školy a spoluprací s vedoucím práce. Pro studenty může problém představovat už samotný výběr, dilema ne nepodobné přemítání nad tématem diplomové práce. A také se může ukázat, že si student na začátku ukousl větší sousto, než je schopen polknout. 

I když obě studentky měly k průběhu přípravy maturitní práce různé výhrady, na jednom se shodují: kdyby si měly vybrat mezi klasickým zkoušením a profilovou maturitou, druhá varianta by opět zvítězila. Šprtat se něco jen kvůli samotné maturitě, by totiž nechtěly. A jak trefně směrem k profilové maturitě poznamenává jedna z nich – jaké si to uděláte, takové to máte. A to je hlavní plus.

Filip Dobrovolný, ředitel střední ScioŠkoly v Praze