Takhle vypadá efektivní komunikace a spolupráce mezi učitelem a rodiči

Každý vztah potřebuje péči a zájem obou stran, aby fungoval. Efektivní komunikace a spolupráce mezi učitelem a rodiči může fungovat i ve vaší škole, když se necháte inspirovat našimi tipy pro třídní schůzky a sebehodnocení.

Mít reálná očekávání je pro nastavení vzájemného vztahu učitel-rodiče velmi důležité. Nelze se řídit jen svojí intuicí. Již na první třídní schůzce je třeba komunikaci a spolupráci s rodiči jasně vymezit.

„Díky vlastní rodičovské zkušenosti se dokážu lépe vžít do role rodičů, vím, s čím se potýkají a co mohou nebo nemohou zvládnout,“ říká Kateřina Vrtišková, která učí na základní škole ve Vraném nad Vltavou. Práce s rodiči, a hlavně jejich dětmi se jí nadmíru daří. Svědčí o tom mimo jiné také vítězství v prvním ročníku českého kola soutěže Global Teacher Prize v roce 2018.  

Aby Kateřina věděla, jak jsou rodiče nastaveni a jaké jsou jejich možnosti zapojit se do dění ve třídě, má pro ně připraven krátký dotazník. Do něj rodiče vyznačí oblasti, v nichž by chtěli spolupracovat. Ptá se na jejich ochotu přijít do školy pomoct při organizaci různých akcí, zapojit se do výuky besedou s dětmi o svém povolání, čtením, vedením dílen a podobně. Nechybí ani dotaz na možnost sponzorské nebo materiální pomoci. Rodiče nejsou nijak tlačeni k tomu, aby se ke spolupráci hlásili, pokud se nemohou zapojit nebo nechtějí, v dotazníku nemusí nic zaškrtnout.

Je cenné od začátku vědět, co lze od každého rodiče očekávat. Podle toho, co kdo vyplní, se pak lze v konkrétních situacích obracet jen na určité rodiče, u kterých se ví, že mohou pomoci. Rodiče se tak zbytečně nezatěžují nereálnými požadavky.

Nastavte jasná pravidla

Kateřina na schůzce s rodiči také jasně nastaví pravidla vzájemné komunikace. „Zásadní je, aby rodič komunikoval. Žádám je, aby záležitosti, které se týkají dítěte nebo třídy, řešili přednostně se mnou. Není dobré, aby své pochybnosti přetřásali před dítětem nebo hned běželi za vedením,“ říká Kateřina. „Prosím také o odpověď na maily, ve kterých je žádám o součinnost nebo informaci,“ dodává. 

Primární je e-mailová komunikace, ale pro případ urgentních situací rodiče dostanou i její telefonní číslo, na které mohou například poslat SMS v případě nemoci, když potřebují ráno dítě omluvit z docházky apod. Rodiče by ale měli respektovat pracovní dobu a nevolat během víkendů a večer. Po telefonu nebo mailem si také mohou domluvit osobní schůzku. „Když se se mnou chce někdo sejít, vždy chci předem znát, co bude předmětem našeho setkání,“ popisuje Kateřina další ze svých zásad, se kterou rodiče během prvního dne ve škole seznámí.

Rozhodování

„Když mě rodiče s něčím osloví, vždy je vyslechnu. Řeknu jim, že si jejich návrh promyslím a rozhodnu se podle toho, co je dobré pro třídu,“ popisuje Kateřina. Učitel by měl být schopen své rozhodnutí, ať je jakékoliv, odůvodnit a stát si za ním. Pokud například nechce jet na školu v přírodě, musí to rodičům jasně sdělit, předložit jim své argumenty a na rozhodnutí trvat. To platí i v případě, když nechce přijmout nějaký návrh rodičů. Rodič by měl přijmout to, že učitel se rozhoduje podle sebe a zájmu a potřeb celé třídy. 

Týdenní plán a sebehodnocení

Rodiče dětí z Katčiny třídy dostávají pravidelné informace o dění ve škole a o tom, jak si jejich dítě vede. Na webu třídy jsou vyvěšené týdenní plány, co je třeba procvičovat, i zajímavé aktuality. Na konci týdne tam Kateřina ještě přidá informaci, co všechno udělali. Je to dobré zejména pro děti, které jsou nemocné, ale oceňují to i ostatní rodiče, kteří chtějí být v obraze. Každé dítě má svůj týdenní plán vytištěný a zapisuje si do něj, co se naučilo, a jednoduchou sebereflexi. Koncem měsíce pak Kateřina s dětmi pracuje na jejich pravidelném sebehodnocení.

„Pouštím dětem fotky ze třídy za uplynulý měsíc, aby si připomněly, co vše jsme dělali,“ líčí Kateřina. K sebehodnocení dětí přidá i své slovní hodnocení jejich práce. (Příklad slovního hodnocení dle Scio ZDE, pozn. red.). Dělá si průběžně poznámky o tom, jak na tom děti jsou, takže to pro ni pak není náročné. Do hodnocení píše jen důležité věci, aby vše bylo zejména věcné a konkrétní.  

Rodiče přicházejí dvakrát do roka do školy i se svým dítětem na schůzky rodič-učitel-dítě, kde je také prostor pro dotazy a vyjasnění případných nejasností. 

Rodičovské kavárny

Kateřina jednou za dva až tři měsíce organizuje rodičovskou kavárnu, kde rodičům ukazuje, jak ve třídě pracují. Věnuje se například metodám, se kterými se rodiče neměli během své školní docházky možnost setkat, jako je čtení hláskováním nebo matematika podle profesora Hejného. Pro rodiče má připravené jednoduché aktivity a hry. „Chci, aby si prakticky vyzkoušeli, jak děti pracují, a aby si dokázali představit, čím zrovna procházejí,“ popisuje Kateřina. Čtení hláskováním jim například přibližuje na znacích hlaholice. Rodiče si uvědomí, že to není jednoduché a že je normální sáhnout po pomůcce, když si něco nemohou vybavit.

Podle zkušeností Kateřiny rodiče ale nejvíc ocení, když vidí, že učitele jeho práce baví a dělá ji pro děti. To je první krok k úspěchu ve vztahu k dětem a jejich rodičům. 

Konkrétní nástroje komunikace mezi rodinou a školou
  • Nástěnka: tradiční a stále důležitý způsob předávání informací. Důležitá je dostupnost nástěnky, její přehlednost a aktuálnost. Umožňuje rodičům získat povědomí o tematických plánech, o organizaci provozu, důležitých dokumentech mateřské školy a nadcházejících událostech. 
  • Webové stránky: jsou pro stávající i budoucí rodiče „oknem“ do školy. Obsahují aktuální a důležité informace včetně fotodokumentace z činností třídy/školy, rodiče mají k dispozici například měsíční plány a jídelníček.
  • Profil na sociální síti: moderní, rychlá a přehledná podoba komunikace s rodiči, rodiče jsou informovaní o nejaktuálnějším dění ve škole.
  • Třídní schůzky: dochází během nich k předání největšího objemu informací, jsou určeny pro všechny rodiče.
  • Individuální schůzky: umožňují konzultovat s rodiči individuální pokroky dětí a vést důvěrné rozhovory.
  • Stanovení konzultačních hodin: v rozumný čas s přihlédnutím k možnostem rodičů.
  • Anketa a dotazníky: slouží jako zpětná vazba k evaluaci vzdělávacího procesu, podmínek a výsledků vzdělávání.
  • Společné akce: mohou být neformální, umožňují upevňovat vztah mezi rodinou a mateřskou školou, rodiče mají možnost se do aktivit zapojit. 
  • Důležitým aspektem při komunikaci je také vymezení hranic. Patří sem zejména nesdělovat informace o jiných dětech a nemluvit s rodiči o negativních věcech před dětmi.

(Zdroj: Bejdáková, S., Střechová, J., Suchardová, L., Vítková, J., Zdrubecká, H., Ženatová, Z. (2018) Školní zralost a komunikace. Praha: Raabe)

Autorský tým APIV B (Podpora společného vzdělávání v pedagogické praxi). Tento text vznikl z několika výstupů k dané problematice na webu Zapojmevšechny.cz, kde najdete další články k tématu záškoláctví a jeho prevenci. Projekt APIV B realizuje Národní pedagogický institut České republiky (www.npicr.cz) a je spolufinancován EU.

Související články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Back to top button