Přednášení nutně nesouvisí s horšími výsledky žáků, ukazuje studie IDEA
Analýzou souvislosti výukových metod s výsledky vzdělávání na základních školách se zabýval Václav Korbel z think-tanku IDEA při CERGE-EI. V ojedinělém výzkumu tohoto druhu v ČR zjistil, že různé metody pravděpodobně vedou k různým výsledkům žáků. „Na detailnější šetření ale není dostatek dat,“ dodává. Hlavním závěrem tak zůstává, že nejdůležitější je sám učitel a jeho případná volba metod podle potřeb žáků.
Svou studii představil Václav Korbel na webináři (záznam), na který navazovala panelová debata s pozvanými hosty. Motivací pro její vznik je Strategie 2030+, která si klade za cíl proměnit obsah, ale i způsob výuky na českých školách. „Přitom ale nevíme, jaké metody výuky učitelé používají a s jakým dopadem,“ uvádí Korbel svou prezentaci.
Zaměřil se proto na pokrok žáků v čtenářské a matematické dovednosti mezi 4. a 6. ročníkem základních škol z šetření CLoSE. Tato data spojil s výsledky dotazníků TIMSS 2011, ve kterých učitelé odpovídali, jak často v hodinách používají metody vedoucí k porozumění (žáci např. vysvětlují, jak porozuměli přečtenému textu), přednášení (žáci sledují výklad), osvojení (např. samostatná práce na zadaném úkolu) a testování (kam spadá i psaní kvízů).
Ve třetině hodin učitelé testují
Z odpovědí učitelů vychází, že ve třech čtvrtinách hodin se žáci na základních školách mohou setkat s metodami vedoucími k porozumění. Ve více než polovině hodin učitelé přednáší nebo vedou žáky k osvojení látky. Testy nebo kvízy se objevují v jedné třetině hodin. Z prostého součtu poměrů je jasné, že v jedné hodině učitelé často používají více metod najednou.
V západních zemích z učitelských dotazníků vyplývá menší kombinace různých metod v jedné hodině. V Rumunsku nebo Maďarsku je tomu naopak. „Porovnání se zahraničím je ale složité, učitelé mohou vnímat otázky v dotaznících odlišně,“ upozorňuje autor studie.
Metody vedoucí k porozumění výsledky žáků zlepšují
Z odborné literatury vychází, že role učitele je pro výsledky žáků klíčová. Což není překvapivá informace. Složitější už je poznat, jak přesně kvalitní učitelé učí. „Základní charakteristiky jako věk nebo zkušenosti vysvětlují málo rozdílu v tom, jak moc dokáže učitel žáky posunout. Kvalitní učitelé se liší ve způsobu organizace hodin, udržení kázně nebo třeba použití vyučovacích metod,“ vysvětluje autor studie. „Problémem však je, že v různých zemích se učí jinak a neexistuje jeden nejlepší model výuky,“ dodává při diskuzi David Greger z pedagogické fakulty Univerzity Karlovy.
Obecně žáky nejvíce posouvají metody, které je aktivizují. Přednášení (neboli frontální výuka) pak podle výzkumu není nutně méně efektivní. Což naznačují i závěry Korbelovy studie. Z té vychází, že častější použití (o 10 %) metod vedoucí k porozumění o jeden percentilový bod výsledky průměrného žáka zvyšují, metoda osvojení má vliv opačný. Častější přednášení pozitivní ani negativní vliv nevykazuje a jen mírně negativní vliv naznačuje vyšší použití testování.
Na přesnější závěry chybí data
Zmíněné posuny o jediné procento se mohou zdát jako minimální, ale v kontextu vzdělávání nejsou ojedinělé. Ve vlivné knize Visible Learnign (Prokazatelné učení) australský profesor John Hattie trefně zmiňuje, že ve studiích zaměřených na vzdělávání je těžké najít intervence, které alespoň trochu výsledky žáků nezlepšují. Změn, které mají opravdu výrazný a viditelný dopad je již méně.
I vzhledem k tomu, že ani jedna ze čtyř výukových metod v Korbelově studii nevykazuje statisticky silně významné posuny ve výsledcích žáků, je lepší brát závěry spíše jako ukázku toho, jaké informace by mohla poskytnout podobná data. Ta však v České republice chybí. Zejména pak možnost dlouhodobě sledovat průchod žáků vzdělávací soustavou (tzv. longitudinální výzkum). Čímž třeba mezinárodní šetření (jako např. známá PISA) nedisponují.
(Autor článku Michal Ostrý je spolupracovníkem think-tanku IDEA)
