Čech, který se stal obrozencem v zemi dobyvatelů

(Text Adama Pluhaře vyšel v časopise T-UNI, s jehož souhlasem jej přetiskujeme.)

Vedoucí Katedry románských jazyků Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické Technické univerzity v Liberecci Miroslav Valeš působí střídavě v Liberci a ve vesnici Eljas v provincii Cáceres u hranic s Portugalskem. Bez nadsázky dnes patří k největším odborníkům na A Falu a jeho práce na slovníku zaujala už několik španělských médií. „Práce na slovníku trvala více než tři roky, přičemž poslední rok jsem strávil opravami a korekturami. Tato poslední fáze byla poněkud zdlouhavá, proto jsem rád, že je slovník konečně na světě,“ říká Miroslav Valeš.

Při sestavování slovníku vědec používal jedinečnou metodu sběru primárních dat. Především nahrával desítky rodilých mluvčích, často za pomoci tamních školáků, kteří rozmlouvali se svými prarodiči. Přepisoval vše, co pronesli, a z promluv vypisoval jednotlivá slova, jež překládal do španělštiny. „Dodnes nezapomenu na výjev z nahrávání autentické řeči v místní hospodě. Všichni uvnitř debatovali nad způsobem zápisu jazyka. Pohltila je lingvistická diskuse. To bylo úžasné. Je to tam velké téma. Slovník se pro jazyk stane autoritou. Bude to model pro zapisování, který chybí,“ vysvětluje jazykovědec.

Nezůstal jen u nahrávek. Sbíral také texty, které už byly v jazyce publikované. „Vše jsem zanesl do databáze. Ta dnes obsahuje 156 textů – ať již přepsaných nebo publikovaných – a dohromady obsahuje 225 tisíc slov. Z databáze jsem extrahoval jednotlivá slova do slovníku,“ popisuje docent Valeš.

Pracnou metodou sestavený slovník má dnes třináct tisíc slov. Ke každému slovu autor přiřadil překlad i gramatickou kategorii. Slova jsou ve slovníku vždy ve všech třech dialektech. A Fala má totiž tři varianty – lagarteiru, mañegu a valverdeñu. V každé vesnici se mluví jedním z těchto nářečí. Slovník vyšel v digitální i knižní podobě. V papírové formě v nákladu dvou tisíc výtisků. Poputuje do univerzitních knihoven ve Španělsku, do tamních škol, na městské úřady, do knihoven a hlavně mezi lidi. A bude i v knihovně TUL. Ta se na projektu, který měl stanovit metodologii tvorby slovníku použitím primárních dat, podílela.

„Jazyk se bohužel neučí ve školách. Na rozdíl od místních to vidím jako obrovský problém. Ti lidé věří tomu, že se děti naučí jazyk doma, proč by se tedy měl učit ve škole?“

Obyvatelé oblasti jsou bilingvní a hovoří i španělsky. „Rozdíl je asi jako mezi češtinou a slovenštinou nebo španělštinou a galicijštinou. Ti lidé tam jsou bilingvní. Když tam přijede někdo cizí, automaticky na vás začnou mluvit španělsky,“ líčí Miroslav Valeš.

Jazyk žije, přesto umírá

A Fala je v oblasti stále živá a je slyšet všude. Na ulicích, v úřadech, hospodách i obchodech. Jazykem tam mluví i malé děti, nejen pár stařečků. Přesto jazyk postupně umírá. „Je to vidět právě na dětech. Jazyk se bohužel neučí ve školách. Na rozdíl od místních to vidím jako obrovský problém. Ti lidé věří tomu, že se děti naučí jazyk doma, proč by se tedy měl učit ve škole?“ popisuje Miroslav Valeš. Dětí, které jazykem odmala mluví, je také čím dál méně. „Je tam nízká porodnost. Zatímco dříve měl školní ročník ve vesnici, kde působím, 20 až 30 dětí, dnes jsou v ročníku dvě až tři děti. Je tam třeba devět předškolních dětí ve třech ročnících a z toho jen dvě děti mluví tímto jazykem. Je to proto, že těch sedm je ze smíšených rodin. A Falou mluví jen jeden z rodičů, tím pádem je domácím jazykem španělština,“ přidává neradostnou bilanci Miroslav Valeš.

I díky mravenčí práci ne nepodobné úsilí českých obrozenců obec Eljas Miroslava Valeše bere za svého. „Mám jeden příklad, který mě mrzel, ale i potěšil zároveň. Když jsem se zúčastnil místních cyklistických závodů, vyhlašovali nejvzdálenějšího účastníka. A nezvolili mě, vybrali nějakého Francouze. Nepokládají mě totiž už za cizince, protože mluvím jejich jazykem.“

Docentem Valešem sestavený slovník neznamená automaticky záchranu A Faly, je ale malým kamínkem k tomu, aby jazyk pokračoval. „Také to bude záležet na rodinách a na škole. Právě ve škole by slovník mohl pomoci. Protože jednou z výmluv, proč se jazyk neučí, je, že učitelé neví, jak ho mají předávat a zapisovat. V blízké budoucnosti se proto chci pustit i do gramatiky,“ slibuje docent Valeš. „Cuantu máis coñozu a esti ambienti buninu i a su ixhenti amabli, tantu máis deseu que A Fala nun desapareza i que a ushin de maneira activa as generaciós vinideras,“ loučí se Miroslav v jazyce A Fala. Neboli: „Čím víc tuto krásnou oblast a milé lidi poznávám, tím víc si přeji, aby A Fala nezanikla a aby ji aktivně používaly i další generace.“

Adam Pluhař

Text vyšel v univerzitním časopise T-UNI 2/2021 vydávaném Technickou univerzitou v Liberci https://tuni.tul.cz/t-uni-univerzitni-casopis-university-magazine