45 minut je nepřekonatelná doba aneb Život a studium s diagnózou ADHD

Karel je vysokoškolák s poruchou pozornosti a aktivity. Psychicky mu velmi pomohlo určení diagnózy. Sám si tak postupně přichází na to, jak dokáže nejlépe fungovat ve společnosti. Přečtěte si jeho příběh!

Karel byl nadané dítě, četl již ve čtyřech letech. Už v předškolním věku žil ale ve svém světě a na vnější podněty často nereagoval. Do základní školy nastupoval bez odkladu. Měl však problémy s úchopem tužky i s kreslením. Navíc mu byla zjištěna nevyhraněná lateralita: psal pravou rukou, ale na některé věci používal ruku levou. Schopnost soustředit se ztrácel ve výuce často už po pěti minutách. Nebyl schopný se samostatně učit, ztrácel pojem o čase. Ztrácel také věci, například přišel o tři mobily a zapomínal oblečení. Vzhledem ke svým schopnostem si ale ve škole dokázal zpočátku udržet dobrý prospěch, proto jeho obtíže nikdo neřešil.

Nadané dítě s poruchou pozornosti a aktivity

Jako dítě absolvoval dvě návštěvy u psychologa. Před nástupem do školy, v šesti letech, mu psycholožka řekla, že je jeho pozornost lehce pod průměrem, jinak je vše v pořádku. V páté třídě před přestupem na osmileté gymnázium absolvoval psychodiagnostiku zaměřenou na mapování schopností. Ani tyto testy nic neodhalily.

Během studia na gymnáziu nedával při hodinách pozor, díval se z okna a nedokázal poslouchat výklad. Delší hovor kamarádů nestíhal, a proto vypínal pozornost. Cvakal tužkou, klepal nohou, hrál si s předměty. Potřeboval, aby mu druzí lidé během rozhovoru věci znovu opakovali, protože během konverzace často přemýšlel nad něčím jiným.

„I když učitel povídá super zajímavé věci, 45 minut je pro mě naprosto nepřekonatelná doba, abych vydržel jen poslouchat.“ 

Během studia se alespoň v některých případech mohl spolehnout na dobrou fonetickou paměť. Pokud se Karel dokáže v daný moment soustředit, umí si následně přesně vybavit slyšený obsah výkladu učitele, „přehrát si ho v hlavě“. A má i dobrou dlouhodobou paměť.

I tak se mu ale ve výuce často stávalo, že si občas něco špatně vyložil a přimíchal k probírané látce informace, které tam nepatřily. Od jednoho vyučujícího dostal dokonce zpětnou vazbu, že si vymýšlí, když dostal za úkol provést výklad přečtené knihy. Měl taky problém s interpretací textů – nebyl schopný pochopit, o čem určitý text je, nechápal jeho význam. Často chodil pozdě, měl špatný odhad času. Učil se většinou doma, někdy ale až těsně před hodinou. Ve škole často uplatňoval strategii neviditelnosti a běžně odpovídal na položené otázky „nevím“. Jindy na hodinách vyrušoval a dělal šaška. Na gymnáziu platil za „flákače“ a byl v pohodě se čtyřkami. Nejspíš proto, že jeho projevy hyperaktivity nebyly příliš nápadné, nikdo si jeho problémů nevšímal. Žádný z učitelů ho neupozornil na to, že by jeho zřejmé obtíže mohla způsobovat právě porucha pozornosti.

Na vysoké škole o sobě začal pochybovat. Najednou viděl, že se jeho spolužáci na testy a zkoušky připravují podstatně kratší dobu, než potřebuje on. Učení mu šlo pomalu… Ostatní spolužáci četli knihu dva dny, jemu to trvalo 2 – 3krát déle. Během čtení textu se mu totiž velmi často stává, že přeskakuje, hodně informací přehlédne. Od učení navíc často odbíhá.

Viděl, že ho ve srovnání s jinými stojí učení hodně úsilí, i když je motivovaný se učit a látka ho baví. Měl obavy, že se mu nepodaří dokončit vysokoškolské vzdělání, stresoval se také ze zkoušek. Dva dny byl v pohodě, potom přicházely špatné myšlenky, které mu bránily v učení. Porovnával se s druhými, opakovaně přemýšlel nad tím, že studium nezvládne. Snažil se dělat si předem plány, aby studium a úkoly s ním spojené nějak zvládl.

Pomoc díky zjištění své diagnózy

Nakonec Karlovi pomohlo setkání s člověkem s ADHD, který mu řekl, že se chová podobně jako on sám, a poradil mu vyhledat pomoc. Odborné vyšetření u něj tuto diagnózu, tzn. poruchu aktivity a pozornosti, opravdu prokázalo. Karel prošel nejprve úvodním psychologickým vyšetřením v poradenském centru pro studenty se specifickými potřebami na vysoké škole, kde studuje. Poradenský psycholog mu diagnózu ADHD potvrdil a navrhl, aby absolvoval ještě kontrolní vyšetření u klinického psychologa ve zdravotnickém zařízení a také aby kontaktoval psychiatra pro dospělé a zjistil možnosti užívání medikace.

V jednu chvíli má pocit, že musí něco udělat, kontroluje například, jestli má zapnutý batoh, musí se dotknout loktem stolu anebo temenem hlavy opěrky židle. Taky má nutkání udělat kroutivé pohyby rukama.

Poradenský psycholog mu rovněž potvrdil, že je jeho pracovní výkon podprůměrný, a navíc hodně kolísá, což je způsobeno právě výkyvy pozornosti. Pokud si měl Karel během vyšetření vybavit jednou nebo vícekrát slyšené informace, objevovaly se u něj během procesu znovuvybavení si informace, které v původním zadání nebyly. Smyšlenky se u jedinců s ADHD mohou objevovat právě kvůli obtížím s pozorností (nejen) během samotného procesu učení.

Také tzv. „pracovní“, krátkodobá paměť (konkrétně jde například o schopnost udržet v paměti po dobu několika desítek vteřin telefonní číslo, které se člověk chystá vytočit) je u Karla podprůměrná, a to opět díky výpadkům pozornosti.

Následně prošel Karel odborným vyšetřením u klinického psychologa se zaměřením na psychodiagnostiku dospělých. Diagnóza ADHD jím byla potvrzena. Karel navíc ve stejném zařízení dochází k psychiatrovi, který mu předepisuje medikaci.

Poté, co byl diagnostikován, se Karlovi psychicky velmi ulevilo. Když nastoupil na vysokou školu a viděl, že všichni ostatní zvládají studium daleko snadněji, získával totiž pocit, že je hloupý a neschopný. Teď si s úlevou uvědomuje, že za své problémy nemůže. Více experimentuje, zkouší, co mu pomáhá, a nechá si poradit. Když potřebuje, má léky, které mu zlepšují soustředění a díky kterým zvládá lépe školu i mezilidský kontakt.

Potíže se socializací

Jeho porucha dále (vedle studijních výkonů) významně ovlivňuje navazování vztahů s vrstevníky. Karel si odjakživa žije ve vlastním světě. Když někdo mluví, po chvíli přestane poslouchat a myšlenky se rozeběhnou jinam. Z přemýšlení ho obvykle vytrhne až trapné ticho. Najít a udržet si kamarády je pro něj velmi těžké. Když jde s někým ve skupině nebo ve trojici, končí to obvykle tak, že se ostatní baví a on zůstane sám. Vzhledem k tomu, že mu činí problém udržet pozornost i během hovoru s jednou osobou, kamarádů má jen pár. „Většina lidí se se mnou přestane rychle bavit, když zjistí, že je neposlouchám,“ říká Karel a sám přiznává, že ani jemu není příjemné neustále slyšet věty typu: „Už jsem ti to přeci třikrát říkal.“

Rozhovor pro tento článek ale zvládá bez potíží. „Připravil jsem se a vzal si lék. A hlavně, musím mluvit a být aktivní, to je také něco jiného,“ reaguje Karel na poznámku o jeho pozornosti. Podobně to měl i ve škole. Často mu dělalo potíže delší dobu jen poslouchat výklad. Pokud však mohl být sám aktivní, práce mu šla od ruky. Například matematika, kdy musí sám počítat příklady, ne pouze sledovat výklad a tabuli, je pro něj jednodušší. „Nedávno jsem dělal zkoušku z matematiky, při které jsem musel celou dobu něco počítat. Za dobu testu, který trval hodinu, jsem vypnul jen jednou na deset minut,“ říká s hrdostí Karel.

Kromě aktivní činnosti mu v soustředění pomáhá také pohyb nebo fyzická práce. Koncentrace se zlepší i při změně aktivity. „I když učitel povídá super zajímavé věci, 45 minut je pro mě naprosto nepřekonatelná doba, abych vydržel jen poslouchat,“ dodává. Další problém nastává vždy, když ho něco vyruší. To pak potřebuje aspoň 5 minut, aby se znovu vrátil k původní aktivitě.

Tiky a ADHD

Vedle nepozornosti trpí Karel také motorickými a zvukovými tiky. Jde o nadměrné mrkání a občas se mu třesou ruce. Někdy musí provádět určité rituály, aby se uklidnil: v jednu chvíli má pocit, že musí něco udělat, kontroluje například, jestli má zapnutý batoh, musí se dotknout loktem stolu anebo temenem hlavy opěrky židle. Taky má nutkání udělat kroutivé pohyby rukama. Anebo opakuje slova, věty, které se mu líbí, aby se slyšel. Nově zkouší relaxační cvičení, která mu poradil poradenský psycholog, ale i přesto mu asi nejvíce pomáhá pro zklidnění sport všeho druhu, doma si udělá pár kliků, protáhne se.

Už na střední škole Karel vypozoroval, že po sladkém se lépe soustředí a tolik se nerozptyluje. „Když jsem potřeboval, tak jsem se ládoval čokoládou,“ popisuje svou osvědčenou studijní strategii. Na vysoké škole se mu většinou špatně dělají dlouhé testy, které trvají i necelou hodinu, navíc hůře snáší stres u zkoušek, proto opět zvolil strategii čokoládového dopingu, která se mu osvědčuje.

Obtíže s online výukou

Během období opatření a omezení kvůli onemocnění covid-19, kdy veškerá výuka probíhala distančně, se stalo pro Karla studium ještě obtížnější. V tom, že nemusel brzy vstávat, viděl jediné pozitivum. Jak vypadal jeho denní režim? Vstával kolem 9.–10. hodiny, potom se začal učit. Učil se do 16 hodin, pak šel se psem na procházku, hrál hry, sledoval filmy nebo šel ven. Většinu času trávil na PC – hrál hry, denně 4–5 hodin. Spát chodil před druhou hodinou ranní. O víkendu se učil, večer šel ven nebo byl na počítači. Dřív se věnoval lezení po stěnách, plaval, teď nesportuje. Jinak byl v daleko větším pokušení dělat během on-line přednášek něco jiného než sledovat vyučujícího, například hrát on-line hry, brouzdat na internetu. Školní prostředí, kde všichni pracují a soustředí se na výklad, je pro něj daleko příjemnější a cítí, že se v něm lépe na výuku koncentruje.

Čokoláda jako lék na ADHD?

Může čokoláda skutečně pozitivně působit na pozornost a paměť jedinců s ADHD? Ano. K léčbě ADHD jsou totiž dlouhodobě ve zdravotnictví využívána stimulancia. Stimulancia (nebo stimulanty) jsou psychoaktivní látky, které vyvolávají dočasné zlepšení duševních nebo tělesných funkcí, případně obojího. Mezi účinky těchto látek patří zejména zvýšená ostražitost, bdělost a pohyblivost. Mezi stimulancia patří například kofein, nikotin, amfetaminy, MDMA, kokain aj., ale rovněž čokoláda.

Čokoláda totiž obsahuje v určitém množství látky, které mají povzbudivý vliv na centrální nervový systém. Z tohoto důvodu mohou jedinci s diagnózou ADHD vnímat vliv této potraviny jako prospěšný, co se týče kognitivních funkcí jako je pozornost a paměť. Roli tu může sehrát ale i tzv. placebo efekt.

Čokoláda kromě tuku obsahuje i mnoho cukru. Jeden ze současných mýtů ohledně stravování dětí (ale i dospělých) s ADHD, je ten, že konzumace cukru má přímý vliv na množství a intenzitu projevů ADHD. Dítě může být skutečně po konzumaci sladkého jídla neposedné a aktivní, jedná se ale o důsledek zvýšení hladiny cukru v krvi. Ale o vlastní ADHD se nejedná. Podle odborníků je třeba odlišovat skutečnou hyperaktivitu od „pouhé“ krátkodobé zvýšené aktivity způsobené cukrem. Hyperaktivita je dlouhodobá vrozená porucha a její dlouhodobé projevy nesouvisí kauzálně s konzumací cukru a krátkodobými důsledky této konzumace.

Co je tik?

„Tikové poruchy jsou v Mezinárodní klasifikaci nemocí (MKN-10) klasifikovány jako „poruchy chování a emocí s obvyklým nástupem v dětství a v dospívání“. Diagnostiku provádí (dětský) psychiatr, (dětský) psycholog nebo (dětský) neurolog.“ 

Tik je mimovolní, rychlý, opakující se a nerytmický motorický pohyb (obyčejně postihující ohraničené svalové skupiny), nebo zvukový projev, který náhle začne a nemá zřejmý smysl. Tik je vůlí neovlivnitelný, ale obyčejně může být po určitou dobu potlačen, znovu se objevit při stresu a vymizet ve spánku. Obvyklé motorické tiky jsou mrkání, pokyvování hlavou, trhání rameny a obličejové grimasy. Obvyklé jednoduché zvukové tiky jsou pokašlávání, popotahování nosem, syčení a smrkání. Obvyklé komplexní tiky jsou oplácávání se, skákání nebo hopsání. Obvyklé komplexní hlasové tiky jsou opakování určitých slov někdy sociálně nepřijatelných (často obscénních – koprolalie) a opakování vlastních zvuků nebo slov (palilalie).“

Přechodná tiková porucha netrvá déle než rok, chronické tiky přetrvávají déle než 1 rok.
Tiky se mohou objevovat souběžně s dalšími poruchami jako je ADHD, obsedantně kompulzivní porucha. Pokud je tiková porucha diagnostikována u dětí, je důležité, aby se do terapie zapojili i rodiče. Ti totiž mohou pomoci odhalovat a zmírňovat s tikem související zátěžové situace. Tiky je možné léčit jednak medikací nebo je možno u dětí zvážit kognitivně-behaviorální nebo behaviorální psychoterapii. Tyto psychoterapeutické směry jsou zaměřené na uvědomování si vlastního chování a myšlenek a aktivní práci s nimi. [1]

Autorský tým APIV B (Podpora společného vzdělávání v pedagogické praxi). Tento text vznikl z několika výstupů k dané problematice na webu Zapojmevšechny.cz, kde najdete další články k tématu záškoláctví a jeho prevenci. Projekt APIV B realizuje Národní pedagogický institut České republiky a je spolufinancován EU.

Zdroje:

[1] Národní zdravotní informační portál. (2022). Tiky a Touretteův syndrom: diagnóza a léčba. [online]. Dostupné z: Tiky a Touretteův syndrom: diagnóza a léčba | NZIP 

[2] MKN-10. (2022). F90-F98 – Poruchy chování a emocí s obvyklým nástupem v dětství a v dospívání. [online]. Dostupné z: Prohlížeč | MKN-10 klasifikace (uzis.cz) 

[3] WIKIPEDIE. (2021). Stimulans [online]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Stimulans

[4] BECKETT, S. (2008). The science of chocolate. 2. vyd. Cambridge: The Royal Society of Chemistry.

[5] BOROTA, D., MURRAY, E., KECELI, G. ET AL. (2014). Post-study caffeine administration enhances memory consolidation in humans. Nat Neurosci 17, 201–203.

[6] DEL-PONTE, B., ANSELMI, L., ASSUNÇÃO, M. C. F., TOVO-RODRIGUES, L., MUNHOZ, T. N., MATIJASEVICH, A., … & SANTOS, I. S. (2019). Sugar consumption and attention-deficit/hyperactivity disorder (ADHD): a birth cohort study. Journal of affective disorders, 243, 290-296.

Související články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button