Kdyby se vše dělalo podle legislativy, tak nevyjedete ani na školu v přírodě

Jaká jsou specifika školského práva? Jak školská legislativa odráží českou realitu? Je možné za všech okolností dodržet literu zákona? Jak se z pohledu zákona liší podmínky, za nichž fungují veřejné a soukromé školy? Jak široké jsou hranice rámcových vzdělávacích programů? Jak se do nich vejdou ScioŠkoly? A jak na alternativní soukromé školy nahlíží Česká školní inspekce? Na to vše odpovídal v podcastu Marka Adlera Mozaika vzdělávání specialista na školské právo a právník společnosti Scio Jan Kaczor.

Celý podcast si lze pustit zde.

Kolik je v Česku školských právníků?

Spousty jich je na Ministerstvu školství. Dále tu budou spousty advokátů, kteří jako jednu ze svých specializací mají školské právo. Ale těch lidí, kteří se specializují výhradně na školské právo a nepracují na ministerstvu a o nichž vím, je tak do desíti.

Jak vypadá tvůj pracovní den?

Tak třeba většinu dnešního dne jsem strávil prací na nájemní smlouvě, což je taková věc, kterou dělá každý běžný právník. Když vezmu jeden den z minulého týdne, tak jsme celý den na jedné ze škol ladili školní vzdělávací program. Scioškoly mají inovativní program a já dokážu říct, kam až mohou zajít a kam už ne, aby byly v souladu s právními předpisy. A za týden budu zas u soudu, kde řešíme nějaký obchodní spor.

České rámcové vzdělávací programy jsou opravdu hodně široké. Ale i přes tu šíři, vejde se do nich všechno a nebo se někdy ve školách pohybujeme na hraně či v šedé zóně? Třeba jen kvůli tomu, že rámcové vzdělávací programy někdy nepopisují dokonale a do detailu realitu?

Školy v České republice mají velkou svobodu v tom, co a jak dělat. A je to dobře. Základním stavebním kamenem RVP je takzvaný výstup a škola má vést děti k dosahování těchto výstupů. A co to přesně znamená? Stačí, že je s výstupem nějak seznámí? Tady máte zdroje a seznamte se s nimi? Nebo musí učinit něco víc? Má je někam posadit a nějak jim to do hlavy hustit? Nebo je musí nechat napsat test? To RVP úplně přesně neříkají. Ve Scioškolách se s tím vypořádáváme tak, že s každým výstupem, který v RPV je, děti v základním, ale opravdu základním režimu seznámíme, nicméně do detailu se věnujeme tomu, co děti samy chtějí nebo tomu, co my považujeme za podstatné. A že je to tak v pořádku, si myslí i Česká školní inspekce, která už navštívila 15 Scioškol a na všech shledala, že postupujeme v souladu se zákonem.

Scioškoly mají svá specifika ale i na úrovní předmětů nebo organizace školního dne. I zde se vejdete do legislativy?

Vejdeme a legislativa je v tomto hodně volná. Například strukturu předmětů lze postavit úplně jinak, než je tradiční pojetí. Lze také udělat jeden předmět a strukturu školy postavit nikoliv na obsazích, jakými jsou matematika, čeština, chemie, fyzika…, ale na formách, ve kterých se učí. Takže se lze učit v projektech, dále klasičtější výukou, potom je něco, co nazýváme samorost, kdy děti samy něco studují. A dokonce i volnou hrou lze naplnit některé výstupy rámcových vzdělávacích programů.

Jak moc míříte na úroveň očekávaných výstupů a jak moc na klíčové kompetence, kterým RVP zatím tolik pozornosti nevěnují?

Výstupy pro nás nejsou až tak podstatné. My je naplňujeme, alespoň v té minimální úrovni, ale podstatné jsou pro nás kompetence. Dokonce jsme si nadefinovali 8 vlastních sciokompetencí, které máme rozpracovány do konkrétních znalostí, dovedností a postojů. A ty jsou zas propojeny do rámcových vzdělávacích programů. Když mám kompetenci Učební autonomie, tak to znamená, že se sám umím učit. Jenže abych se mohl sám celoživotně učit, tak kromě jiného musím umět číst. Nebo když si vezmu kompetenci s názvem Mám život ve vlastních rukou, tak je to nějaká schopnost vyznat se v dnešním světě. A to mimo jiné zahrnuje finanční gramotnost a v rámci ní musím být schopen leccos spočítat, takže jsme u matematiky.

Jak často musíš váš přístup vysvětlovat třeba České školní inspekci?

Když to inspekce vidí, tak je nadšená. Ta je fakt nadšená, když vidí školu založenou na kompetenčním přístupu a ještě je navíc schopná propojit kompetence s výstupy.

Podívejme se ještě na oblast vzdělávání jako celku. Jaký je vztah školské legislativy a školské reality?

Je to stejné jako jakýkoliv jiný vztah legislativy a reality. V dopravě taky máme právní předpisy, které říkají, jak se jezdí, jakou rychlostí, jaká auta mohou jezdit. A pak je nějaká realita, která se víc nebo míň blíží tomu, co je popsáno v právních předpisech. Školství je nicméně veřejnoprávní segment, což znamená, že míra regulace je spíš vyšší než nižší.

Často čtu, vidím, slyším takové to „kdybychom ve škole měli dělat všechno podle legislativy, tak neuděláme nic“. Ztotožníš se s tím jako právník?

Záleží, které odvětví legislativy máme na mysli. Samotné školské právo je vcelku rozumné. Když si ale vezmu třeba pracovní právo, tak to je odvětví práva strašně vzdálené od reality. Kdyby se všechno dělalo podle legislativy, tak veřejná škola nevyjede ani na školu v přírodě, protože nebude mít na přesčasy, příplatky za rozdělenou směnu, za práci v noci, práci přes čas a nebude schopna zajistit takové přestávky, na které má zaměstnanec ze zákona nárok.

Máme tu školy veřejné a školy – zjednodušeně řečeno – soukromé, které dodnes nemají úplně stejné postavení…

Ty rozdíly jsou výrazné především mimo oblast školského práva. Školské právo je až na drobné výjimky jednotné, jinak je tomu ale v oblasti pracovního práva, financování, odměňování, nakládání s majetkem. Tady mají soukromé školy daleko větší svobodu v tom, co můžou a nemůžou dělat. Ale také na rozdíl od veřejných škol nemají zajištěné financování.

Bývalý premiér se rozčiloval, že není už dál možné platit soukromé školy. V realitě je to ale opačně a stát na soukromých školách šetří, ne?

Šetří. Jednak peníze soukromým školám vyplácí na základě toho, co veřejné školy dostaly v předchozím roce a jednak také na tom, že obecní škola sídlí zpravidla v nějakém obecním domě, zatímco soukromá škola si musí něco koupit nebo pronajmout. Neznám přesné číslo, ale z mého odhadu může na každém žákovi soukromé školy ušetřit mezi 10-15 tisíci korun ročně.

(Celý podcast ZDE)

Podcast Mozaika vzdělávání skládá z jednotlivých střípků učitel, lektor a kouč Marek Adler. Na pomoc si zve inspirativní osobnosti sdílející své jedinečné zkušenosti, pohledy a názory. Spolutvůrci se stávají nejen učitelé, lektoři a další pedagogičtí pracovníci, ale také rodiče, žáci, úředníci či politici. Oblast zájmu není omezena jen na české školství, v centru pozornosti stojí proces učení ve všech jeho podobách.

Související články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button