Jak zapojit děti cizinců do vzdělávacího systému? 

V Austrálie se učitelé průběžně školí na to, aby byli připraveni učit na vícero akademických úrovních a přizpůsobit učivo různým úrovním svých studentů. Není to vždy jednoduchý proces, a proto má učitel v každé třídě na pomoc alespoň jednoho asistenta, který se nevěnuje pouze jednomu dítěti, jak je tomu v českých školách, ale i ostatním dětem, které pomoc v danou chvíli potřebují.

V městských čtvrtích, kde se koncentruje významný počet nově usazených rodin utečenců a přistěhovalců, jsou studenti podporováni v jejich učení prostřednictvím programu EAL (English as an additional language). Tato podpora rozvoje jazyka se odehrává přímo ve školách se speciálním překlenovacím jazykovým centrem, ale i v běžných třídách. Program se zaměřuje na všechny oblasti osvojování jazyka a studijní dovednosti tak, aby se studenti co nejdříve stali nezávislými. 

Děti s jazykovým omezením se sice učí v normální třídě s ostatními žáky (main stream), ale podle svého rozvrhu několikrát týdně navštěvují jazykové centrum právě kvůli specializované výuce angličtiny. Jazykový lektor má ve své třídě 6-8 dětí a více možností, jak s dětmi intenzivněji pracovat. Pomocí her a interaktivní cestou nejenom rozšiřuje slovní zásobu, ale pracuje s dětmi na všech oblastech kurikula po dobu i několika let. Pokud se nedostatečně jazykově vybavené dítě ocitne na jiné škole bez jazykového centra, učitel z centra dochází do kmenové školy po dobu nezbytně nutnou na podporu jazyka.

Nejen angličtina

Program EAL poskytuje také podporu s bi-lingválními kluby domácích úkolů a širokou škálou učení projektových úkolů, kde klade důraz na rozvoj dovedností v oblasti digitální gramotnosti u všech studentů.

V případě, že je ve škole větší počet utečeneckých dětí z určité demografické oblasti, je pro výuku k dispozici také speciální jazykový asistent, který mluví nejenom anglicky ale i jejich rodným jazykem. Na počátku jsou to jediní lidé, kterým se děti mohou svěřit se svými problémy, a proto je velmi důležité si získat jejich důvěru. 

Ve školách mají své místo i „welbeing coordinators“, kteří děti i rodiny dobře znají, navštěvují je i v jejich domovech a více rozumí jejich současné situaci. Ti velmi často pracují s dětmi jeden na jednoho, aby jim mohli věnovat plnou pozornost, ve chvíli, kdy ji potřebují. 

Studenty z uprchlického prostředí reprezentují velmi různorodé skupiny. Někteří mohli absolvovat rozsáhlou školní docházku v zemi, odkud pocházejí, zatímco jiní mají velmi narušený nebo minimální přístup k formálnímu vzdělávání. Mnozí mohou mít omezenou gramotnost i ve svém prvním jazyce, zatímco jiní jsou gramotní ve vícero jazycích. 

Zkušenosti s uprchlíky jsou charakterizovány častým vystavením násilí, ztrátou, pronásledováním, nuceným vysídlením a zdlouhavým a složitým procesem přesídlení, kdy před příchodem do Austrálie mohou strávit i několik dlouhých let v utečeneckých táborech. Po příjezdu do Austrálie se rodiny často potýkají s problémy získat stabilní zaměstnání, zajistit si dostupné bydlení, naučit se angličtinu a zároveň zvládat následky traumatu, ztráty a odloučení. Jejich minulost provází nejenom trauma z války, ale i nedostatek základních vědomostí a návyků, které se musí v průběhu prvních let v australských školách naučit. A v neposlední řadě je to i jiná kultura, které se musí přizpůsobit.

Studenti z uprchlického prostředí potřebují dodatečnou podporu od učitelů a zaměstnanců školy, aby mohli rozvíjet anglický jazyk a učit se dovednosti, které potřebují a které jim pomohou uspět v australských školách. Nejde tedy o práci jednotlivce, ale celé skupiny lidí, které se podílí na vytvoření vhodného a funkčního zázemí pro rodiče a jejich děti. 

Češka Zuzana Tascas dlouhodobě žije se svojí rodinou v Austrálii, kde působí v oblasti vzdělávání.