Jak a kdy učit dítě číst a psát?

Pokud čtete tyto řádky, tak to znamená, že jste si někdy čtení (a s ním spojené psaní) osvojili. Ale napadlo vás, jak se to „přihodí“, že se každý naučí číst a psát?

Vidět i slyšet písmo

„V Česku se čtení a psaní vyučuje primárně třemi metodami; analyticko-syntetickou, genetickou a metodou Sfumato,“ vyjmenovává Karolína Letochová, výzkumnice v oblasti pedagogiky ve ScioResearch. „Tyto metody se od sebe liší především v tom, na jaké smyslové vnímání se při výuce zaměřují. Analyticko-syntetická metoda pracuje se sluchem a jedná se o to typické slabikování. Genetická metoda se naopak soustředí především na vzhled písmen a děti se nejdříve učí poznávat symboly a poté vyvozují hlásky a písmena. Metoda Sfumato částečně kombinuje prvky analyticko-syntetické a genetické metody; stejně jako analyticko-syntetická metoda pracuje především se zvukem, ale stejně jako genetická metoda se zaměřuje na hlásky, nikoli slabiky.“

Podle Karolíny je kladem analyticko-syntetické metody její rozšířenost. Je to metoda nejvyužívanější, tudíž pro učitele existuje spousta metodických materiálů. Zároveň je to i metoda, pomocí které se učili číst a psát dnešní rodiče, kteří si tak tyto dovednosti mohou s dětmi procvičovat. A naopak, stává se, že když škola využívá jinou metodu, rodiče potom děti doma „pletou“. 

„Někteří odborníci také tvrdí, že díky tomu, že se děti učí všechna písmena najednou, analyticko-syntetická metoda vede k vyšší kvalitě psaní. Má však i své zápory. Výzkum naznačuje, že u dětí tato metoda rozvíjí čtenářskou gramotnost hůře než metoda genetická.

Kladem genetické metody je právě její dobrý rozvoj čtenářské gramotnosti. Genetická metoda zároveň vychází z tzv. globální metody, která je využívaná v anglosaských zemích, a je tak „prověřena“ dekádami zahraničního výzkumu,” vysvětluje Karolina. Jak ale poznamenává, jejím záporem je především to, že o něco hůře rozvíjí kvalitu psaní. Zároveň někteří odborníci uvádějí, že žáky s poruchami čtení lze u této metody objevit později než u ostatních metod, a je tak potom těžší jejich problémy řešit.

A pak zde máme metodu Sfumanto. Podle učitelů výuky s ní děti hodně baví, není mechanická, je mezipředmětová, a rozvíjí tak údajně pozitivní postoje dětí k učení. „Záporem může být to, že je tato metoda poměrně nová, a z vědeckého výzkumu proto o jejích dopadech nevíme tolik jako u ostatních dvou metod,“ upozorňuje Karolína.

Všechny cesty vedou do Říma

V odborné komunitě obecně panuje shoda na tom, že všechny uvedené metody naučí děti číst a psát a zaručují rozvoj jejich čtenářské gramotnosti. „Výzkum sice naznačuje, že existují menší rozdíly například v tom, jak je rozvíjena čtenářská gramotnost, vzhledem k velice malému objemu výzkumu v České republice ale těžko můžeme nyní dělat větší závěry o tom, zda je některá z metod vhodnější než jiná,” říká Karolína. Podle ní, je nejdůležitější, aby se s využívanou metodou ztotožňoval učitel, a aby své nadšení přenášel i na žáky. Tím se řídí i ScioŠkoly, kde není ve využívání popsaných jednotný přístup, ale každá škola si sama vybírá, jakou metodu bude využívat.

Kristýna Kratěnová, průvodkyně ScioŠkoly Praha 13-Stodůlky, která učí číst a psát nejmenší školáky, k tomu přidává pohled z praxe. „Neřekla bych, že některá metoda je nejvhodnější. Řekla bych, že různé metody jsou vhodné pro různé učitele a žáky, a že bychom měli umět volit, podle toho, co danému dítěti s ohledem na jeho prostředí a zázemí bude vyhovovat. K nám přichází do první třídy žáci, kteří již mají nějaké návyky z domova. Většinou v nich pokračujeme, i když jeden slabikuje a jiný čte po písmenkách,“ vysvětluje Kristýna s tím, že ona osobně se přikláním ke genetické metodě čtení. 

Čtení a psaní nemusí být jen slabikář a písanka

Jak tedy ve ScioŠkole vypadá taková běžná hodina, v níž se žáci učí číst a psát? „U nás klasickou hodinu čtení a psaní úplně nenajdete. Máme dvouhodinové bloky, ve kterých je trocha čtení, psaní i počítání. Také pracujeme se smíšeným kolektivem od první do třetí třídy a využíváme vrstevnického učení. K psaní a čtení využíváme Comenia Script. Vázané písmo se učíme číst, ale nemusí ho všichni umět psát. To je volitelné,“ popisuje proces Kristýna a pokračuje: „Každý rok začínáme projektem zaměřeným na písmo. Věnujeme se otázkám proč psát, co psát,  jak psát, kde se vlastně písmo vzalo a jestli všude píší stejně. Startujeme tím tak vnitřní motivaci dětí. Každý si v tématu najde to, co je pro něj klíčové a proč se chce psaní věnovat. K procvičování využíváme písanky od Comenia Script, které nám tématicky zapadají do konceptu.“

„Z výzkumu nevyplývá konkrétní věk, kdy by bylo ideální učit děti číst a psát. Obecně se ale ukazuje, že nemá cenu s tím spěchat.“

Ale nejde jen o samotná „písmenka na papíře“. Během vyučování děti hrají hry například za účelem uvolnění končetin, nácviku písmen ve vzduchu, artikulace, porozumění, nácviku popisu a další. „Hrajeme také hry, díky kterým pronikáme i do jiných tzv. ScioKompetencí a poté využijeme psaní jako nástroj na zaznamenání si toho, co si potřebujeme zapamatovat. Od první třídy se tak učíme například tvořit zápis na základě reflexe,“ dodává Kristýna.

Pro děti jsou ve třídě nachystány i další podněty ke čtení – například zajímavosti nebo vtipné komiksy, které se každý týden mění. Samozřejmostí jsou volně přístupné knihy. „Pokud má někdo rozečtenou knížku a požádá, jestli si může číst, protože například ho opravdu zajímá, jak to skončí a nemůže se soustředit na nic jiného, je pro nás v pořádku, když s námi nebude pracovat a bude si místo toho ve třídě na koberci číst. Stejně tak se stává, že má někdo rozepsaný příběh a u nás je možnost si vlastní projekty dokončit i mimo volný čas, pokud respektuje pracovní prostředí ostatních,“ popisuje Kristýna pro někoho možná překvapivý, nicméně ve Scioškolách běžný přístup k výuce. 

Jinou zajímavostí jsou třeba sešity, které si škola nechává tisknout, a kde je jedna strana volná a druhá linkovaná. To žákům umožňuje doplňovat si zápisky o kresby nebo vlepovat obrázky, bílý obal pak každému žákovi nabízí příležitost vytvořit si svůj jedinečný design. Podle zkušeností Kristýny se potom takové sešity neztrácí. 

Mám tě ráda, užij si den : -)

Výzkum obecně ukazuje, že schopnost číst se zakládá především na znalosti daného jazyka. Dítě, které má širší slovní zásobu, umí rozpoznat více slov. A jakkoliv je proces učení se číst a psát spojen se školou, rodiče v něm mají své důležité místo. „Rodiče hrají klíčovou roli především v tom, aby dítě dobře znalo daný jazyk a mělo širokou slovní zásobu. To se odvíjí nejen od toho, jaký jazyk používají doma samotní rodiče, ale i od toho, jak často dítěti čtou knížky, na co se doma koukají v televizi, nebo jaké další aktivity, které by mohly být spojené s rozšiřováním slovní zásoby, s dítětem podnikají,” přibližuje Karolína.

„To jestli dítě v porovnáním s někým jiným zaostává nebo ne, neřeším. Sleduji, jestli se dítě oproti sobě samotnému zlepšuje či ne.“

A její slova přímo ze ScioŠkoly potvrzuje i Kristýna: „Protože se u nás ve škole neplní zadání proto, aby bylo hotové a dostal jsem pochvalu, ale protože chci a zajímá mě to, je pro nás klíčová vnitřní motivace. Potřebujeme tedy, aby pro rodiče psaní a čtení bylo přirozenou součástí života, děti je viděly tyto prostředky využívat a chtěly se k nim přidat. Prosíme tedy rodiče, aby si spolu s dětmi četli a povídali si o tom, co čtou. Psali si navzájem vzkazy, společné zážitky nebo pozdravy příbuzným.“ Jaké? Třeba když si prvňáček otevře svačinovou krabičku, najde v ní krátký vzkaz typu, Mám tě rád/a, užij si den nebo Odpoledne jdeme bruslit. Každý má samozřejmě chuť si vzkaz přečíst a průvodce rád s takovým „rozluštěním“ vzkazu pomůže. 

Ale nejen rodiče mají zásadní vliv na to, jak snadno se dítě naučí číst a psát. „U nás ve škole má na zvládnutí dovedností vliv i míra svobody a zodpovědnosti, která se postupně s nabitými dovednostmi zvětšuje. Například, ve chvíli kdy rozumím tomu co čtu, mohu si lépe vybrat projekt vhodný pro sebe, budu vědět co mě čeká a jaké jsou požadavky. Umožňuje mi to efektivněji plánovat svůj učební pokrok. Mohu se plnohodnotněji zapojovat do školního shromáždění, pokud umím popsat, co chci projednat. Což jsou aspekty, které jsou pro některé žáky motivací,” dodává Kristýna.

Mařenka už četla ve čtyřech a co ten váš?

Protože mnozí rodiče rádi porovnávají své dítě s jinými dětmi, tak po životních milnících „ten náš měl první zoubek…; ta naše udělala první krůček…; ten náš začal mluvit…; ta naše začala chodit na nočník…“ následuje i srovnání „ten náš / ta naše už uměla číst…“ Takže existuje nějaký optimální věk, kdy se má dítě naučit číst a psát?  A co když „ti ostatní“ okolo něj už to umí a ono ne? Je důvod se znepokojovat? Stručně řečeno, ne.

„Schopnost naučit se číst a psát není věkově omezena – výzkum ukazuje, že naučit se to mohou již čtyřleté děti i dospělí jedinci,“ říká Karolína a pokračuje: „Z výzkumu nevyplývá konkrétní věk, kdy by bylo ideální učit děti číst a psát. Obecně se ale ukazuje, že nemá cenu s tím spěchat. Jelikož se dovednost číst a psát zakládá především na znalosti daného jazyka a slovní zásoby, je lepší u dětí nejdříve rozvíjet právě tyto a až poté, například s nástupem do první třídy, se začit učít číst a psát.“ 

„Ideální je chvíle, kdy se dítě začne na čtení a psaní samo ptát, napodobovat a zkoušet. Obecně se ukazuje, že učit něco dříve, než je na to dítě připravené, škodí.“

„To jestli dítě v porovnáním s někým jiným zaostává nebo ne, neřeším,“ doplňuje ji zcela věcně Kristýna. „Sleduji, jestli se dítě oproti sobě samotnému zlepšuje či ne. Pokud u dítěte nejsou z jakéhokoliv důvodu znát pokroky nebo se zhoršuje, tak se v prvé řadě zamyslím s kolegyní a naší speciální pedagožkou nad tím, co pro tohoto konkrétního žáka není vhodné ​s ohledem na jeho potřeby, a poté upravujeme,” vysvětluje přístup ScioŠkoly, na které působí. Zároveň dodává, že nedílnou součástí učebního procesu je i formativní hodnocení, včetně sebehodnocení dítěte. To škole umožňuje popsat místa, která jsou zvládnutá a zároveň ta, na která je třeba se soustředit a jaký postup zvolit. 

„Spolupracujeme s rodinou, stanovujeme si, co budeme teď trénovat a jak. V rámci rozvrhu máme také jednu hodinu týdně, kde probíhá takzvaná studovna a duhovka, místo, kde ještě v menší skupině než obvykle, společně trénujeme určitou dovednost,“ vyjmenovává Kristýna s tím, že v jedné skupině se například trénuje porozumění nebo logopedie, v jiné jemná motorika a v další zase počítání. Pomocí podpůrných opatření pomůže škola žákovi dosahovat co nejlepších výsledků, kterých je za daných podmínek schopen. „Pokud i přes naše nastavená podpůrná opatření žák nedosahuje pokroku, doporučujeme rodině návštěvu školského poradenského zařízení a na základě jejich doporučení přenastavujeme podpůrná opatření,“ dodává Kristýna.

Čím dříve tím lépe, a nebo naopak?

Také předpoklad, že děti, které se naučí číst dříve, budou později více čtenářsky gramotné, je pouze intuitivní. Podle Karolíny výzkum dlouhodobě ukazuje, že to neplatí. „Ať už zkoumáme rozdíly ve čtenářské gramotnosti v zemích s různým začátkem školní výuky nebo efektivitu jednotlivých předškolních programů, výzkumy ukazují, že mezi věkem, kdy se děti naučí číst, a pozdější úrovní čtenářské gramotnosti buď není souvislost, nebo je opačného směru, než bychom intuitivně očekávali. Odborníci to obecně vysvětlují tím, že děti, které se neúčastní brzké školní docházky nebo předškolních programů zaměřených na výuku čtení, získávají během méně strukturované výuky nebo volné hry více zkušeností s jazykem samotným a rozšiřují si slovní zásobu, což při budování čtenářské gramotnosti zúročí více než samotnou schopnost číst a psát. Právě otázka čtenářské gramotnosti tak opět vrací diskuzi o tom, do jakého věku dětí je prospěšnější spíše volná hra a od jakého věku by měla začínat frontálnější výuka. Jak výzkum v této oblasti ukazuje, brzký začátek frontální výuky není v tomhle případě pro rozvoj dětí výhodný,“ uvádí pro leckoho jistě překvapivé zjištění Karolína.A jak je to tedy s tím, když se někteří rodiči chlubí, že jejich potomek zvládl čtení ještě před nástupem do školy? „Když budeme chtít, naučíme to i předškolní děti. Já osobně si ale myslím, že ideální je chvíle, kdy se dítě začne na čtení a psaní samo ptát, napodobovat a zkoušet. Obecně se ukazuje, že učit něco dříve, než je na to dítě připravené, škodí. Je to jeden z důvodů, proč na děti netlačíme a neporovnáváme je s ostatními, ale s nimi samotnými. Mají podněty a aktivně s nimi na dovednostech pracujeme ve chvílích, kdy je zajímají a chtějí,“ uzavírá Kristýna.