Známkování na australských školách nikoho nestresuje
Zatímco u nás na vysvědčení formou slovního hodnocení nahlíží většina rodičů i škol jako na jakousi podivnost, které je lepší se obloukem vyhnout, v Austrálii byste pro změnu marně hledali známky. Systém slovního hodnocení v podobě tzv. reportů tu funguje ke všeobecné spokojenosti vyučujících, rodičů i dětí.
Jako rodič obdržíte v Austrálii každý rok dvě písemné zprávy: červnovou, tedy pololetní, a prosincovou, tedy závěrečnou (v Austrálii je školní rok oproti našemu posunutý), které vám pomohou porozumět tomu, jak vaše dítě prospívá a jak škola podporuje nejen akademický rozvoj dítěte.
Učitelé plánují společně ve svých ročnících a vyučují i hodnotí výsledky studentů podle australského kurikula, kde každá výuková oblast má své výkonnostní standardy. Tyto standardy srozumitelně popisují, co by studenti měli znát, čemu by měli rozumět a být schopni udělat do konce jednotlivého učebního období.
Jaké jsou požadavky na studentské písemné zprávy?
Písemné zprávy nebo také zvané „reporty“ jsou skoro jediným ze způsobů, jak školy s rodiči komunikují o tom, jak dítě prospívá a referují o všech předmětech, které dítě během roku absolvovalo. Reporty nejsou založeny ani na známkách nebo bodové stupnici, ale spíš se jedná o identifikaci oblastí, ve kterých jsou děti silné a kde naopak potřebují podporu.
Popisují, jak děti ve škole vystupují, informují o jejich sociálním vývoji vůči svým vrstevníkům a jak se zapojují v hodinách. Učitelé používají srozumitelný jazyk a zaměřují se spíše na kladné stránky vzdělání i chování. Jakákoliv kritika nebo nedostatky učitelé podávají velmi nepřímou formou a nabízejí řešení a strategie vedoucí ke zlepšení.
Jak učitelé přidělují „známky“?
Učitelé používají řadu různých hodnotících strategií a nástrojů ke shromažďování podkladů o prospěchu žáků za dané období opět s odkazem na standardy dosažené v australském kurikulu. Na základě „tichého“ průběžného testování provedou vyvážený úsudek a rozhodnou, jaké hodnotící rozmezí nejlépe odpovídá výkonu, kterého student dosáhl. Od učitelů se neočekává, že budou hodnotit každou práci podle chyb, přidělovat známky nebo informovat děti a rodiče o průběžných výsledcích. Školy s vámi komunikují o učení vašich dětí pouze prostřednictvím reportů nebo na individuálních schůzkách mezi rodiči, žáky a učitelem, které si škola stanoví sama a zpravidla probíhají jednou až dvakrát do roka.
Jak vypadá vysvědčení?
Vysvědčení se nerozdává v papírové podobě, ale zasílá se na školní portál pouze v elektronické formě. Ze začátku není úplně jednoduché se v celkovém přehledu orientovat, ale postupně vám vše začne dávat smysl. Představte si přímku ke každému hodnotícímu kritériu v daném předmětu, která ukazuje žlutě zabarvené pole studijního období v jednotlivém ročníku. V něm pak můžete hledat černou tečku, tedy známku vašeho dítěte. Pokud je bod na konci žlutě vybarveného pole, pak je dítě tam, kde má správně být. Pokud je tečka někde na začátku nebo vně žlutého pole, pak jsou v učení jisté nedostatky. Zvláštností však je, že se tečka může vyskytovat i mimo vyhrazené žluté pole, a to pak znamená, že je vaše dítě buď napřed než průměrný žák nebo naopak výrazně pozadu. Jedná se ale o běžnou součást skladby třídy a ač se to zdá nemožné, učitelé ve svých předmětech vzdělávají až na třech různých akademických úrovních. Propadnutí a opakování ročníku se děti a ani rodiče tedy bát rozhodně nemusí.
Zuzana Tascas
Narodila se a vystudovala v České Republice. Absolvovala magisterské studium v oboru Mediální komunikace na Literární akademii a 2 roky pedagogického kurzu celoživotního vzdělávání na Karlově univerzitě – obor anglický a český jazyk. Od roku 2016 žije se svou rodinou v Austrálii, kde působí ve zdejším školství.