Má smysl vybírat školu podle „top“ žebříčků? 

Řada žebříčků škol je postavena na kvantitativních datech, což znamená, že školy můžeme na základě těchto údajů nějakým způsobem seřadit. Než se ale pustíme do výběru školy na základě těchto kritérií, je potřeba si zodpovědět několik otázek:

1. Zapojuje se škola do žebříčků?

Letos se do popředí celosvětových médií dostala Univerzita v Curychu, která vydala prohlášení, že se nadále do hodnocení vysokých škol celosvětového žebříčku Times Higher Education, který vydává list Times, zapojovat nebude. 

„Přínosy a vliv žebříčků na svět vědy a výzkumu byly dlouho předmětem kontroverzní debaty. Žebříčky se obvykle zaměřují na měřitelný výsledek, což může mít nezamýšlený dopad, kdy budou univerzity například donuceny se soustředit na zvyšování počtu publikací místo zlepšování kvality jejich obsahu. Ačkoliv žebříčky prohlašují, že různorodá data vysokých škol z oblasti výzkumu a výuky podrobují komplexnímu měření, není možné tak činit při omezení ukazatelů na počty bodů a důraz na kvantitativní kritéria,“ stojí v prohlášení školy.

Univerzita v Curychu není jediná, která se sběru dat pro jeden či více žebříčků neúčastní; některé školy se k tomuto kroku rozhodují samy, jiné nejsou do výběrů vůbec zařazovány. Vzhledem k tomu, že na světě existuje něco pod 30 000 vysokých škol, bylo by časově mnohem náročnější vytvářet jejich hodnocení o několika kritériích. To však znamená, že celosvětové hodnocení se zaměří jen několik horních procent z nich.

Z téhož důvodu by nemělo smysl se pokoušet o celosvětové žebříčky středních škol. To ale neznamená, že taková hodnocení neexistují na lokální úrovni nebo pro určitou zkoušku, například mezinárodní maturity, kde je mezi sebou porovnáván nižší počet škol. To je ostatně i případ českých maturit – z hlediska logiky věci do žebříčků nebudou řazeny školy nebo obory, které maturitu nenabízejí. Pokud bychom chtěli mezi sebou porovnat ty, případně je porovnat i s maturitními obory, museli bychom sáhnout po jiných kritériích…

2. Co vlastně žebříček měří?

Není žebříček jako žebříček; když se podíváme na ty vysokoškolské, zjistíme, že v každém z nich figurují jiná kritéria, což je také důvod, proč má jedna škola různé umístění napříč žebříčky.

Například žebříček Times Higher Education bere v potaz tato kritéria: 

• procento studujících na denním studiu, 
• počet studujících na jednoho vyučujícího, 
• procento mezinárodních studujících, 
• poměr mužů a žen 
• procentuální zastoupení interdisciplinárního (mezipředmětového) výzkumu. 

Naproti tomu se všeobecný žebříček společnosti Quacquarelli Symonds (QS) zakládá na těchto parametrech: 

• akademické reputaci, 
• reputaci mezi zaměstnavateli, 
• počtu studujících na jednoho vyučujícího, 
• počtu citací na jednoho vyučujícího, 
• procentu mezinárodních studujících, 
• procento zapojení do mezinárodní výzkumné sítě, 
• zaměstnanosti 
• procentuálním hodnocení udržitelnosti.

Vidíme tedy, že ačkoliv se některé měřené charakteristiky shodují, mezi žebříčky panují jisté rozdíly. Navíc bez znalosti postupu, jak získat konkrétní číslo, nebudeme vědět, co přesně některé parametry znamenají (jak se kupříkladu měří taková udržitelnost?). Ostatně, právě za hledisko takzvané akademické reputace byl žebříček QS v minulosti několikrát kritizován, a to z důvodu střetu zájmů badatelů, od kterých QS hodnocení poptává. Podobně by se dalo zpochybnit i měřítko reputace mezi zaměstnavateli, kteří hodnotí školu z hlediska k nim nastoupivších absolventů, jelikož QS oslovuje pouze korporátní zaměstnavatele. V podstatě by se dalo říci: Než se začneme řídit žebříčkem, musíme vědět, co vlastně měří.

3. Je to, co žebříček měří, pro nás důležité?

Nakonec se však dostáváme k nejpodstatnější otázce: Je pro náš výběr školy důležité to, co žebříček měří?

Hlásíme-li na střední školu s tím, že chceme pokračovat ve studiu po jejím zakončení, nebudou pro nás tolik důležité statistiky o zaměstnanosti čerstvých absolventů (byť může být pro nás užitečné je brát v potaz, pokud se nám nepodaří úspěšně projít přijímacím řízením na vysokou či vyšší odbornou školu). Stejně tak nemusí být pro nás při hledání vysoké školy zásadní to, kolik na dané škole nebo na daném oboru studuje osob v rámci denního studia, plánujeme-li studovat kombinovaně.

Je tomu ale i naopak: Žebříček nemusí zohledňovat to, co je pro nás důležité nebo co může být velmi subjektivní, například jak se nám škola líbí po vizuální stránce nebo jak daleko se nachází od našeho domova. Dokonce se nabízí otázka, jestli by měl takový žebříček na veřejné stránce smysl.

Sestavte si vlastní žebříček

To však neznamená, že taková „hitparáda“ nemá smysl pro vás osobně. Máte-li potřebná data a vlastní představu o tom, co do daného žebříčku zahrnete a jakou váhu dané kritérium bude mít, nic vám nebrání si ho sestavit. Některé webové stránky z prostředí USA či Španělska dokonce umožňují návštěvníkům si takové žebříčky sestavit, například New York Times: https://www.nytimes.com/interactive/2023/opinion/build-your-own-college-rankings.html, respektive U-ranking: https://www.u-ranking.es/.