Měly by se mobily ve škole zakázat?

Paralelně k celosvětovému trendu omezování mobilních telefonů ve školách probíhají i v Česku diskuze o tom, zda by se měly mobilní telefony na základních školách částečně nebo úplně zakázat.Mobilní telefony ve škole? Pro a proti

Mobilní telefony ve škole? Pro a proti

Argumentů pro a proti zákazu mobilních telefonů ve školách se v diskuzích objevuje celá řada. Podporovatelé (ať už úplného nebo jen částečného) zákazu mobilních telefonů ve školách argumentují jejich údajnou rolí jako distraktorů při učení, původců závislosti a příčinou absence pohybových a socializačních aktivit o přestávkách. To vše má navíc vést ke zhoršenému wellbeingu a horším (akademickým) výsledkům dětí i dospívajících. Odpůrci zákazu jeho efektivitu v řešení výše zmíněných problémů zpochybňují a naopak argumentují užitečností technologií ve vzdělávání a nezbytností toho, aby škola reflektovala “svět venku”. Naštěstí i díky těmto neutuchajícím debatám poslední dekády se mobilní telefony a účinnost jejich zákazu staly předmětem vědeckého výzkumu, z jehož závěrů můžeme nyní čerpat pro podložení či vyvrácení výše zmíněných argumentů.

Dopad používání mobilů na wellbeing

U řady z tradičních obav spojených s využíváním mobilů výzkum neukazuje, že by se jednalo o zásadní problémy, nebo neukazuje, že by je zákaz telefonů ve škole mohl řešit. Do první zmíněné kategorie spadá dopad telefonů na wellbeing dětí. Jak největší studie z roku 2019 a také metastudie z letošního ledna ukázaly, mezi užíváním mobilního telefonu a různými aspekty wellbeingu sice existuje negativní souvislost, směr kauzality je ale v mnoha studiích nejasný a velikost je navíc tak malá, že i pokud kauzální vliv využívání mobilních telefonů na wellbeing existuje, tak je zanedbatelný. Jak autoři obou studií upozorňují, tyto závěry neznamenají, že například pro velmi specifickou skupinu s predispozicemi nemůže vést využívání konkrétních aplikací ke zhoršenému wellbeingu, ale mluvit o takovém vlivu plošně není vědecky podloženo. Tyto závěry částečně podporuje i nedávno vydaný český soubor studií věnující se dopadům digitálních technologií na dospívající.

Kyberšikana

Do druhé zmíněné kategorie spadá kyberšikana a závislost na mobilních telefonech; u obou fenoménů se odborníci shodují na tom, že nejsou marginální, ale předpoklad, že by je vyřešil zákaz telefonů ve škole, výzkumně podpořen příliš nebyl. V případě kyberšikany sice existují nižší jednotky studií, které došly k tomu, že se zákazem mobilů se snižuje, platí ale také to, že probíhá většinou paralelně s jinými formami šikany, základní příčinu problémů tak jen těžko můžeme hledat v samotné přítomnosti telefonů ve škole. V případě závislosti na mobilních telefonech žádné studie zkoumající dopad zákazu neexistují. Je ale třeba zmínit, že o tom, zda se jedná o tak závažný problém, jak je ve společenských diskuzích často podáváno, jsou ve vědecké komunitě stále dohady. Především v ní pak ale existují velké pochybnosti o tom, že by zákaz mobilních telefonů ve školách mohl vést ke snížení výskytu závislostí v obecné populaci.

Vliv zákazu mobilů na aktivity dětí

U posledních dvou oblastí, tedy aktivit o přestávkách a akademických výsledků, je výzkum nejednoznačný. Vliv zakázu na aktivity dětí a dospívajících není příliš zkoumaný, v posledních letech se mu ale věnovaly hned dvě české studie. Studie z roku 2021 zkoumající postoje dětí popisuje, že pokud mají telefony povoleny, preferují čas strávený na nich před pohybem či interakcí se spolužáky, a pokud jsou zakázány, cítí se znuděni. Studie z roku 2019 ale došla k tomu, že povolení nebo zákaz používání mobilních telefonů o přestávkách jen velmi málo souvisí s aktivitami dospívajících; nenašla například žádný efekt na bavení se se spolužáky, přípravě na výuku nebo čtení, a jen malý rozdíl u míry pohybu. Dospívající se nelišili ani v míře odpočatosti a problémů se soustředěním ve výuce.

Akademické výsledky, nebo mobil?

Akademické výsledky jsou, jako již obvykle ve výzkumu vzdělávání, studované v souvislosti se zákazem telefonů ve školách zdaleka nejvíce. Základním předpokládaným mechanismem tohoto vztahu je distraktivnost mobilů, tedy zabírání kognitivní kapacity potřebné pro učení. To potvrzuje mnoho studií, a to nejen při přímém používání mobilu ve výuce, ale i jen v případě, že si je studující vědom, že je mobil přítomen v jeho dosahu. U všech těchto studií se ale často jedná o experimentální výzkum prováděný v “laboratorním prostředí” a nereflektuje tak do velké míry reálnou dynamiku procesu vzdělávání ve školách. 

Studie se rozcházejí

V tomto ohledu jsou zásadní především tři skupiny studií. První z nich jsou studie zkoumající souvislost mezi využíváním mobilních telefonů ve škole a akademickými výsledky na úrovni jednotlivých dětí. Metastudie na toto téma z roku 2016 shrnuje, že zde sice existuje negativní korelace, její velikost je ale v porovnání s jinými faktory běžně zkoumanými ve vzdělávání zanedbatelná a není jasná přímá kauzalita. Druhý typ výzkumu studuje výsledky na úrovni celých států. Ten je zatím v začátcích, analýza britských výzkumníků z letošního února ale ukázala ve výsledcích PISA testování neintuitivní, opačný trend – čím vyšší procento škol v zemi má zakázáno mobilní telefony, tím nižší jsou v dané zemi výsledky PISA testování. Nakonec třetí skupinou jsou kvaziexperimentální studie, které se zabývají efektem zákazu telefonů na úrovni škol v daných zemích – ty jsou zatím čtyři. Zatímco studie z Velké Británie a Španělska zjistily zlepšení akademických výsledků ve školách, kde byly telefony zakázány, studie ze Švédska a Norska toto nepotvrdily a žádný efekt nenašly. 

Řešení? Zapojit učitele

Jedním z důvodů nejednoznačnosti výzkumu co se týče aktivity dětí o přestávkách a akademických výsledků může být vliv kontextu, ve kterém se využívání mobilních telefonů ve škole odehrává. Autoři švédské kvaziexperimentální studie například při diskuzi o tom, proč se jim nepodařilo reprodukovat výsledky té britské, upozorňují na to, že švédské školy byly v poslední dekádě systematicky podporovány v rozvoji pedagogického využití mobilních telefonů a ve výuce digitální gramotnosti, což mohlo eliminovat negativní dopady využívání mobilních telefonů ještě před jejich zákazem v některých školách. Možnou roli pedagogického kontextu v diskuzi svých výsledků zmiňují i další studie a na její přehlížení v souvislosti s debatami o digitálních technologií ve vzdělávání upozorňuje i report UNESCO. V této souvislosti zatím existuje pouze jediná rigorózní studie. Ta před dvěma lety na izraelských základních školách zkoumala, zda a jak je distraktivní používání mobilních telefonů dětmi mediováno pedagogickým přístupem učitelů. Autoři studie kategorizovali přístup do tří skupin podle míry vynucování kázně na autoritářský, autoritativní a liberální. Z výsledků studie vyplývá, že děti vzdělávané v liberálním prostředí využívaly mobil distraktivními způsoby nejméně, což autoři přisuzují především rozvoji seberegulace u dětí vyučovaných v takovém prostředí.

Nejdůležitější jsou pedagogické přístupy

Současný výzkum v oblasti zákazů mobilních telefonů je omezený z několika důvodů. Zaprvé neexistují studie, který by ověřovaly hypotézy o přínosu ne-zákazu mobilních telefonů ve školách. Zadruhé, zaměření současného výzkumu na akademické výsledky představuje významné omezení toho, jaké výstupy vzdělávání sledujeme a jaké by například mohlo využívání mobilních telefonů ve škole facilitovat. A zatřetí, studie jen málo rozlišují úplný zákaz a částečný zákaz (např. jen o přestávkách). Existující výzkum ale celkově neukazuje, že by zákaz telefonů ve škole vedl k jednoznačným pozitivním efektům na děti a dospívající. Výzkum neprokázal žádný dopad zákazu na wellbeing nebo míru šikany a ukazuje se jako nepravděpodobné, že by ovlivnil míru závislosti na mobilních telefonech. Z hlediska akademických výsledků jsou potom závěry výzkumu smíšené a nejednoznačné. Existující výzkum zároveň naznačuje, že negativní efekty využívání telefonů ve škole mohou být do velké míry způsobeny prostředím školy a tím, jaké pedagogické přístupy škola využívá. Zdá se tak, že spíše než na plošný zákaz telefonů by bylo efektivnější zaměřit se právě na tyto přístupy.