Obrazovky v dětském světě: Kdy pomáhají a kdy škodí? 

V období raného dětství mají největší vliv na děti rodiče a je právě na nich, jak se k digitálním technologiím postaví. Rozhodně se už nedá jednoduše říci, že technologie malým dětem škodí nebo poučky redukovat na pouhé časové omezení. Tím spíše je dobré znát i další faktory, které je dobré brát do úvahy.

Kolik času dětem dopřát? 

Děti mladší dvou let bychom měli od obrazovek držet dál. Výjimkou by mohly být  například videohovory s příbuznými, u kterých se očekává převážení pozitivních dopadů a navíc jsou vedeny ve společnosti rodičů. I tady je ale důležité zdůraznit, že aktivita u obrazovky by neměla přesáhnout řádově několik minut. U starších dětí (přibližně 2 – 6 let) odborníci doporučují limit kolem jedné hodiny denně, přičemž důraz je kladen na kvalitu a věkovou vhodnost obsahu. Příkladem mohou být edukativní hry na trénování jemné motoriky, koordinace ruka-oko, hledání rozdílů a trénování paměti, učení se barev či výuka cizích jazyků (WHO, Australian Guidlines, Canadian Guidlines). 

Video versus realita 

Samotná délka času stráveného před obrazovkou ale není jediným faktorem, který je třeba brát v úvahu. Zajímavý je například fenomén popsaný jako „video deficit effect“. Ten popisuje, že malé děti nevnímají videa stejně jako dospělí a obsahu tak nemusí rozumět. Například experiment, při kterém měly děti najít ukrytou hračku, jasně ukázal, že ty, které viděly skrývání přímo, byly úspěšnější než děti, které situaci pozorovaly jen na videu. Tento rozdíl zdůrazňuje význam osobní interakce a přímých zkušeností.

Co říkají výzkumy a jaké jsou jejich závěry

Vzhledem ke komplexnosti tématu je výhodnější nahlédnout do metastudií, které srovnávají výsledky mnoha výzkumů na vybrané téma a jejich výsledky jsou tak věruhodnější. V této oblasti je zajímavá metastudie, která vyšla v tomto roce a srovnávala výsledky sta výzkumů (pro představu celkem 176 742 účastníků ve věku 0 – 6 let). Z této studie by se dalo formulovat následujících pět doporučení:

1. Omezte obrazovky na pozadí.  

Vyhněte se zapnuté televizi nebo jiným obrazovkám na pozadí během času, kdy si dítě hraje nebo se učí. Výzkum ukázal, že pozadí s obrazovkou negativně ovlivňuje soustředění a kognitivní vývoj dítěte.  

2. Společně sledujte a diskutujte obsah.  

Pokud vaše dítě sleduje programy nebo používá aplikace, věnujte čas společnému sledování (tzv. co-use). Tento přístup je spojen s lepšími kognitivními výsledky. Rodiče by měli pomáhat dětem chápat obsah, klást otázky a rozvíjet diskuzi.  

3. Omezte používání obrazovek pečujícími osobami během interakce.  

Rodiče by se měli vyvarovat používání telefonů nebo jiných zařízení během her nebo interakcí s dítětem, protože tento návyk negativně ovlivňuje kvalitu jejich vztahu a psychosociální výsledky dítěte.  

4. Důsledně vybírejte vzdělávací a prosociální obsah. 

Preferujte programy a aplikace s edukativními a prosociálními prvky, protože tyto typy obsahu mohou podpořit rozvoj řeči a sociální dovednosti dítěte. Nahrazení nevhodného obsahu vzdělávacími programy mělo ve výzkumech pozitivní dopady na kognitivní i psychosociální výsledky.

5. Vyhýbejte se věkově nevhodnému obsahu.  

Minimalizujte vystavení dítěte obsahu, který není určen jeho věkové skupině, například násilným nebo rychlým animacím. Věkově nevhodný obsah byl spojen s horšími psychosociálními výsledky. 

Co z toho plyne? 

Z výsledků je tak patrné, že rodiče hrají klíčovou roli pro vhodné zapojení technologií do života dítěte. Jsou tím, kdo určuje sledovaný obsah, ale především také vzorem toho, jak technologie účelně využívat. American Academy of Pediatrics (AAP) přímo vybízí rodiče, aby nepodlehli tlaku, že je třeba s výukou technologií začít od útlého věku. Děti se to naučí skvěle i později. V předškolním věku je důležitější zaměřit pozornost na pohyb, hru, sociální interakce nebo třeba spánek. Inspirací může být tvorba Media plánu, který pomáhá nastavit pravidla, jak technologie využívat ku prospěchu celé rodiny. Většina digitálních technologií už navíc rodičům umožňuje kontrolu či omezení času a obsahu, který je dětem k dispozici.

Koho by zajímaly výsledky adolescentů, může nahlédnout například do reportu z Masarykovy univerzity, který také k výsledkům přistupuje velmi opatrně a kriticky a všímá si rozdílů mezi pouhou souvislostí (korelací) a skutečnou příčinou a následkem (kauzalitou). Upozorňuje tak například na nejasný vztah mezi používáním sociálních sítí a sociálním wellbeingem mladých lidí, který je ale v médiích často předkládán jako jasně negativní. Stejně tak neostré jsou výsledky u psychologického wellbeingu.

Právě rozdíl v korelaci a kauzalitě je důvodem, proč je třeba přistupovat k často nafouknutým prohlášením opatrně. I když máme k tomuto tématu relativně dostatek údajů o korelacích, přímé kauzální vztahy mezi sledováním obrazovek a vývojem dětí nejsou vždy jasné. Studie například nebývají dlouhodobé, vycházejí se sebehodnocení respondentů nebo odpovědí jejich rodičů, nezahrnují bližší informace o rodinném zázemí atp. Nedá se tak z nich vyčíst, kde sledovaný problém začal a co je tedy jeho příčinou.

Obrazovky nejsou samy o sobě zlem, ale jejich používání by mělo být vyvážené a uvědomělé. Rozhodně neplatí, že by je rodiče měli svým dětem za každou cenu odepřít. Naopak se ukazuje, že mohou být velmi cenným nástrojem pro rozvoj mnoha kompetencí. Bude ale jistě třeba děti naučit s nimi pracovat a být si vědomi nástrah, kterých s nástupem umělé inteligence jistě ještě přibude. Vánoce i nový rok jsou skvělou příležitostí přehodnotit přístup k digitálním technologiím a nastavit zdravé návyky, které budou prospívat celé rodině. Věnujte čas společným aktivitám, buďte dětem příkladem a ukažte jim, že i svět mimo obrazovky je plný zajímavých možností.

Zajímá vás výzkum v oblasti vzdělávání a výchovy dětí? Sledujte naše výsledky na www.scioresearch.com.