Pohádky formují: Co dětem předáváme prostřednictvím příběhů

Pohádky jako trenažér emocí i morálky 

Pohádky jsou přirozenou součástí dětství, alespoň tak, jak ho známe dnes. Masri et al. (2025) ve své systematické přehledové studii upozorňují, že zatímco příběhy byly v lidských společenstvích přítomné odnepaměti, jejich systematické čtení dětem je historicky poměrně nový fenomén, který se výrazněji rozšířil až ve 20. století. Dříve byly pohádky často považovány za nevhodné pro děti, a to kvůli své syrovosti, brutalitě či nevýchovnému charakteru. Až jejich literární úpravy, zejména ve školním prostředí a pod vlivem nových pedagogických a psychologických směrů, je přiblížily dnešnímu pojetí dětské literatury. 

Dnes máme k dispozici rozsáhlé množství výzkumů, které potvrzují jejich přínosy. Podle Masri et al. (2025), kteří analyzovali 33 studií o terapeutických a pedagogických funkcích pohádek, působí tyto příběhy pozitivně na jazykový, kognitivní, emoční i sociální vývoj dětí. Podporují slovní zásobu a vyjadřovací schopnosti, rozvíjejí představivost a symbolické myšlení, pomáhají dětem zvládat emoce, posilují empatii a spolupráci. Opakované čtení navíc přispívá k pocitu bezpečí, předvídatelnosti a emoční stabilitě.

Podobně mluví také čeští odborníci Otčenášek a Šidák (2023), kteří pohádky označují za symbolický prostor, v němž si dítě může v bezpečí zkoušet různé emoční i morální situace. Nejde jen o pasivní poslech. Dítě se aktivně účastní vyprávění, představuje si, porovnává, přemýšlí, emocionálně reaguje. Pohádky tak nejsou jen prostředkem k zabavení. Výrazně se podílejí na formování osobnosti dítěte. Nabízí se proto otázka, jaké pohádky dětem předkládáme a jaký otisk v nich zanechávají.

Když dobro bojuje se zlem a stereotypy zůstávají

Klasické pohádky, vycházející z evropské tradice a děl autorů jako bratři Grimmové, Erben či Perrault, se vyznačují jasnou strukturou a jednoznačným morálním poselstvím. Příběhy sledují postavy, které se musejí vypořádat s různými zkouškami a překážkami, přičemž jsou nakonec odměněny za své ctnosti – vytrvalost, důvtip nebo morální integritu. Masri et al. (2025) upozorňují, že právě tato srozumitelná narativní stavba napomáhá rozvoji morálního uvažování. Děti si díky pohádkám osvojují základní principy spravedlnosti, příčinné souvislosti a důsledky lidského jednání. Motivy, jako je zasloužená odměna za statečnost a dobrosrdečnost či spravedlivý trest za chamtivost a nepoctivost, přispívají k formování etického vnímání a napomáhají dětem rozlišovat mezi tím, co je správné a co ne.

Klasické pohádky však často operují s ustálenými typy postav, které zastupují jednoznačné morální role: zlá macecha, krásná a poslušná princezna, silný a statečný princ, ošklivá čarodějnice zosobňující zlo nebo chudý, ale spravedlivý hrdina. Tyto archetypy sice usnadňují orientaci v příběhu, ale zároveň mohou upevňovat stereotypní představy o tom, jaké vlastnosti mají mít muži a ženy, kdo si zaslouží štěstí a jak vypadá spravedlnost.

I malý příběh zanechá velkou stopu

Block et al. (2022) se ve svém výzkumu zabývali tím, jak čtení krátkých příběhů s genderovými stereotypy či naopak proti-stereotypními motivy ovlivňuje implicitní postoje dětí. Výzkumný tým připravil tři verze krátkého textu. V jedné vystupovala dívka, která není dobrá v matematice (stereotypní scénář), v druhé dívka, která matematiku ovládá (proti-stereotypní scénář), a ve třetí šlo o neutrální příběh bez tématu matematiky. Tyto texty byly přečteny dětem ve věku 6–11 let (celkem 336 účastníků). Po poslechu příběhů děti absolvovaly testy měřící podvědomé asociace mezi pohlavím a matematikou a jejich vlastní vztah k matematice.

Děti, které slyšely stereotypní příběhy, vykazovaly silnější podvědomou asociaci „matematika = chlapec“ než děti v kontrolní skupině, zatímco děti, kterým byl čten proti-stereotypní příběh, na tom byly lépe. Změna se týkala automatických (implicitních) postojů, nikoli nutně vědomého sebeobrazu dětí. V intervenčním pokusu se nezměnilo jejich sebepojetí, např. vztah k matematice, pouze asociace “kdo patří k matematice”. Příběh, který tento vzorec předkládá, může takové spojení automaticky posílit. Tento výzkum názorně ukazuje, že i krátké pohádky mají sílu ovlivnit to, jak děti přemýšlejí o světě – často aniž by si to uvědomily.

K podobnému závěru došla i Jessika Bradford (2020), která se ve své studii zaměřila na to, jak malé děti vnímají genderové stereotypy v pohádkách – a jak se tyto postoje mohou měnit, pokud s nimi dospělí aktivně pracují. Výzkum probíhal s dětmi ve věku 4–6 let a využíval kombinaci diskusí, tvoření, dramatizací a reflexe. Před začátkem intervence děti přirozeně přebíraly zažité stereotypy: chlapci popisovali hrdiny jako silné, odvážné a dominantní, zatímco dívky zmiňovaly krásu, laskavost a péči. Nestereotypní postavy, například silné hrdinky nebo pasivní mužské postavy, děti zpočátku odmítaly, smály se jim nebo je označovaly za „divné“. Po sérii řízených aktivit a debat se však začaly objevovat posuny: děti si začaly představovat alternativní postavy, přestaly se bát „neobvyklých“ rolí a zejména chlapci začali připouštět, že i pečující postava může být hrdinou.

Odborník na pohádky Jack Zipes ve své monografii Breaking the Magic Spell (2002) upozorňuje, že vývoj pohádek byl výrazně ovlivněn kulturním a ideologickým kontextem. Klasické pohádky byly podle něj často využívány jako nástroj výchovy k poslušnosti a k šíření konzervativních hodnot mezi generacemi dětí.

Děti umějí přemýšlet. Dejme jim prostor

Navzdory tomu nemusíme klasické pohádky hned zatracovat, i když dnes vyznáváme jiné hodnoty. Výzkum Bradford (2020) sice ukazuje, jak hluboko zakořeněné jsou kulturní narativy i v předškolním věku, ale zároveň i to, že je možné s nimi pracovat. Děti nejsou „příliš malé“ na to, aby kriticky uvažovaly o genderových vzorech. Pokud mají příležitost sdílet své názory, slyšet jiné interpretace a tvořivě s příběhy pracovat, dokážou stereotypy zpochybnit. Autorka doporučuje, aby školky a školy obohatily své knihovny o pestřejší reprezentaci postav a aby učitelé i rodiče věnovali pozornost „kritickému vyprávění“, tedy aktivnímu vedení dětí k přemýšlení o motivech a rolích, které příběhy nabízejí. Tlak kultury na tradiční role je silný, ale není nevyhnutelný.

Také studie Glena Saxbyho (2022) potvrzuje vzdělávací hodnotu tradičních pohádek, pokud jsou prezentovány s vědomím jejich historického a kulturního kontextu. Důležité je kritické vedení: Když pohádka obsahuje nerealistické ideály nebo genderové stereotypy, učitel či rodič na to může poukázat a vést s dětmi diskusi. Tím se děti naučí vnímat historické a sociokulturní souvislosti příběhů a kriticky zhodnotit tradiční role. Moderní využití pohádek může zahrnovat i netradiční aktivity, např. pomocí příběhů učit STEM dovednosti či literární pojmy. Studie uvádí příklad otázky „Mohla si Locika sestrojit lanovku z vlastních vlasů, aby unikla z věže?“ Taková diskuse rozvíjí kreativitu, logiku i chápání příběhové struktury.

Princezny, které už nečekají. Jak se pohádky mění s dobou

S proměnou společnosti se mění i podoba pohádek. Zipes (2002) zmiňuje, že moderní a postmoderní pohádky často využívají kouzelné motivy nikoliv k potvrzení společenského pořádku, ale k jeho zpochybnění. Typické jsou příběhy, v nichž princezna nečeká na záchranu, ale jedná sama, nebo kde se humor a ironie staví proti tradičním rolím. Moderní příběhy – ať už autorské knížky nebo filmové zpracování – představují postavy, které jsou aktivní, komplexní, často i chybující nebo vnitřně rozporuplné. Ne všechny končí svatbou, ne všichni hrdinové jsou urození a krásní. V některých příbězích dokonce chybí jasné vymezení dobra a zla, místo toho sledujeme vnitřní vývoj postavy. Důraz je kladen na osobní rozvoj, vztahy, spolupráci i rozmanitost.

Tento posun je patrný například v takzvané „princeznovské kultuře“, jak ji zkoumali Coyne et al. (2016, 2021). Ve dvou longitudinálních studiích sledovali vliv princeznovských příběhů na dětské postoje. První studie ukázala, že intenzivní kontakt s tradičními princeznami (např. Popelka, Sněhurka) souvisí s nárůstem genderových stereotypů. Dívky více tíhly k pasivně pečujícím rolím, chlapci se častěji vyhýbali činnostem označovaným jako „holčičí“. Druhá studie však zaznamenala opačný trend u dětí, které vyrůstaly s novějšími princeznami – postavami typu Elsa, Moana, Mulan. Tyto postavy se vyznačují odvahou, samostatností a hodnotami, jako je loajalita nebo schopnost nést odpovědnost. Děti, které se s těmito hrdinkami identifikovaly, později projevovaly vyšší míru rovnostářství, empatie a sebeúcty.

Jedna planeta, pestrá paleta příběhů. Co nás učí pohádky z jiných kultur?

Pohádky, které dětem běžně nabízíme, vycházejí převážně z evropské tradice. Přitom právě vyprávění z jiných kulturních prostředí nabízejí dětem jiný pohled na svět, který je může velmi obohatit. V afrických příbězích jsou častými hrdiny zvířata s lidskými vlastnostmi, která přechytračí silnější nepřátele. V japonských pohádkách se setkáváme s melancholií, nejednoznačností a respektováním přírodních cyklů. V indických vyprávěních má klíčovou roli karma a duchovní růst. A v arabských příbězích, jako jsou ty z Tisíce a jedné noci, se klade důraz na vychytralost, jazyk a příběhové rámce.

Studie Xie & Jia (2015) zkoumala, jak stejný pohádkový příběh vnímají děti z různých kulturních prostředí. Skupiny čínských a německých dětí ve věku 9–11 let poslouchaly klasické evropské pohádky (Červená karkulka a Sněhurka) a poté je měly volně komentovat. Výzkumníci zjistili, že kulturní kontext výrazně ovlivnil interpretaci příběhu. Zatímco německé děti interpretovaly příběh z hlediska samostatnosti a osobní odpovědnosti, čínské vycházely z hodnot loajality, harmonie a vztahového pořádku.

Německé děti často kritizovaly hlavní postavy za jejich chyby – například označily Karkulku za „neposlušnou“ a „hloupou“, protože neuposlechla matčino varování, nebo Sněhurku za „naivní“, protože se opakovaně nechala oklamat. Hodnotily především individuální selhání a nedostatek rozumu. Naproti tomu čínské děti se zaměřovaly spíše na to, kdo ohrozil pořádek a vztahy v příběhu. V Karkulce vnímaly hlavní problém v chování vlka, protože narušil rodinnou rovnováhu. V Sněhurce se více než na naivitu hlavní postavy soustředily na zlomyslnost macechy, kterou hodnotily jako postavu, „která rozbíjí rodinu“. Poslušnost dětí vůči rodičům byla v jejich komentářích opakovaně oceňována a negativní chování postav bylo kritizováno především tehdy, když „mohlo zarmoutit rodiče“ nebo „narušilo harmonii mezi lidmi“.

Výzkum tak potvrzuje, že žádná pohádka neexistuje „ve vzduchoprázdnu“ – vždy je vnímána prizmatem konkrétní kultury. Kulturní rozdíly formují nejen to, co děti z příběhu vnímají, ale i to, jaký význam jednotlivým postavám a činům přikládají. Pro pedagogy i rodiče to znamená, že při práci s pohádkami je důležité reflektovat kulturní pozadí dítěte a využít rozdílné interpretace jako příležitost k dialogu o hodnotách.

Saxby (2022) ve svém přehledu popisuje, že děti, které jsou vystaveny pohádkám z různých kultur, projevují vyšší míru kulturní otevřenosti a empatie. Multikulturní příběhy totiž neukazují jen exotické prostředí, ale také alternativní hodnoty, normy a rodinné nebo společenské role. Děti se tak učí, že to, co je jim doma samozřejmé, jinde samozřejmé být nemusí, a přesto to dává smysl. Tato zjištění potvrzuje i Kucirkova (2019), podle níž identifikace s postavou, která se od čtenáře liší, je nejcennější přínos dětské literatury pro rozvoj kognitivní empatie – dítě se učí vidět svět očima „toho druhého“.

Otčenášek a Šidák (2023) k tomu dodávají, že dětská mysl netouží po hranicích, ale po příbězích. A ty mohou být velmi rozmanité. Ve svém textu výslovně varují před dělením na „naše“ a „cizí“ pohádky: děti ocení různorodost. Multikulturní pohádky jim umožní vidět svět očima někoho jiného a lépe chápat odlišné společenské role a ideály. To boří předsudky a rozšiřuje jejich kulturní rozhled.

Síla vyprávění a sdíleného čtení

Nezáleží jen na tom, co příběh říká, důležité je i to, jak je vyprávěn. Výzkumy ukazují, že jazyková kvalita pohádky, její struktura i způsob sdílení s dětmi podstatně ovlivňují, jak na ně působí a jaké postoje si z ní odnášejí.

Lee et al. (2014) pomocí experimentu zjišťovali, jak různé typy morálních příběhů ovlivňují pravdomluvnost dětí. Do studie bylo zapojeno 268 dětí ve věku 3 až 7 let, které byly náhodně rozděleny do tří skupin. Každé skupině byl předčítán jeden z klasických příběhů o lhaní: Pinocchio, Pastýř a vlk nebo americký příběh o malém Georgi Washingtonovi. V prvních dvou příbězích je lež potrestána – Pinocchiovi naroste nos, když lže, a pastýř, který třikrát falešně volal o pomoc, nakonec není vyslyšen, když vlk skutečně přijde. Ve třetím příběhu se malý George přizná, že usekl třešeň, a jeho otec ho za upřímnost pochválí. Po přečtení příběhu byly děti vystaveny situaci, v níž měly možnost zalhat. Výsledky ukázaly, že pouze děti, kterým byl přečten příběh o Georgi Washingtonovi, lhaly významně méně často. U skupin s Pinocchiem nebo Pastýřem a vlkem se žádný účinek na chování neprojevil. Tento výzkum ukazuje, že nejen obsah, ale i způsob vyprávění hraje klíčovou roli. Klasické „poučné“ pohádky mohou selhat, pokud spoléhají jen na negativní důsledky – děti se více inspirují hrdiny, kteří za ctnostné chování sklízejí pochvalu.

Kucirkova (2019) zdůrazňuje význam bohatého jazyka a vypravěčských kvalit: kvalitně napsané pohádky a příběhy dokážou děti mimořádně vtáhnout do emocí postav a situací, čímž posilují empatické cítění. Jazyková stránka pohádky (metafory, popisy pocitů, dialogy) tedy není jen o slovní zásobě, ale i o schopnosti porozumět emocím.

Reflexe příběhu, diskuse o motivech postav a společné hledání významu pomáhají dětem pochopit hlubší smysl vyprávění a propojit jej s vlastními zkušenostmi. Odborníci doporučují, aby se s dětmi o přečtených či zhlédnutých pohádkách mluvilo – nejen kvůli jazyku, ale i kvůli porozumění hodnotám a emocím, které příběh nese.

Jedna pohádka nestačí. Vyprávějte pestře a mluvte o tom

Odborná literatura se shoduje, že různé typy pohádek mohou děti ovlivňovat odlišně. Výzkumy potvrzují, že pohádky formují dětské postoje přesně v souladu s tím, co předkládají – hodnoty, vzorce chování i představy o světě si děti z příběhů přirozeně osvojují. Výběrem pohádek a svým přístupem můžeme tedy postoje a hodnoty dětí významně ovlivnit.

Klasické příběhy mají v dětských knihovnách své místo. Přinášejí jazykovou krásu, silné narativy i základní morální rámec. Zároveň ale často reprodukují stereotypní role a ideály, které je třeba s dětmi pojmenovávat a rozebírat. Vědomý výběr, zasazení do kontextu a otevřená diskuse s dětmi mohou jejich vliv zásadně proměnit.

Moderní a multikulturní pohádky obohacují dětský svět o nové vzory, alternativní způsoby myšlení a větší rozmanitost postav i hodnot. Výzkumy ukazují, že právě tato pestrost – v kombinaci s kvalitním vypravěčstvím a společným přemýšlením o příbězích – nejlépe podporuje rozvoj empatie, tolerance i kritického uvažování.

Doporučení vědců zní jasně: Vybírejte dětem co nejpestřejší směs kvalitně napsaných pohádek, mluvte s nimi o tom, co příběhy říkají, společně si všímejte stereotypů i kulturních odlišností. Právě tak lze podpořit rozvoj jazyka, představivosti, morálního uvažování i schopnosti vcítění, a zároveň předejít tomu, že si děti ukotví zjednodušené vzorce nebo nereálné představy o světě.

Nejde o to najít „nejlepší“ pohádku. Důležité je, aby děti slyšely mnoho různých hlasů, poznaly různé podoby hrdinství i dobra – a měly kolem sebe dospělé, kteří jsou připraveni si s nimi o příbězích povídat.

Kde hledat kvalitní dětské knihy

Pro rodiče a pedagogy, kteří vybírají kvalitní pohádky a knihy v češtině pro předškolní děti a žáky prvního stupně, existuje řada ověřených zdrojů. Níže je uveden přehled některých z nich – od odborných kurátorských výběrů přes doporučení knihoven a blogů až po databáze čtenářských hodnocení a literární ocenění.

• Nejlepší knihy dětem (https://www.nejlepsiknihydetem.cz/) – Katalog nejlepších dětských knih, který každoročně sestavuje tým renomovaných odborníků (Komise SČKN pro dětskou knihu ve spolupráci s Českou sekcí IBBY a SKIP). Nabízí kurátorský výběr nejzajímavějších titulů z aktuální produkce dětské literatury a pomáhá tak rodičům, učitelům i knihovníkům zorientovat se v bohaté nabídce knih pro děti. Katalog vychází tiskem i online a za více než deset let existence se stal spolehlivým vodítkem pro výběr kvalitních knih (vhodné pro všechny věkové kategorie dětí a mládeže).
• Cena SUK – Čteme všichni (NPMK) (https://npmk.gov.cz/knihovna/sukova-knihovna/suk-cteme-vsichni) – Každoroční anketa pořádaná Národní pedagogickou knihovnou (NPMK) už téměř 30 let na podporu dětského čtenářství. Děti v ní hlasují o nejoblíbenější knihu roku a zároveň odborná porota učitelů vybírá pět nejlepších nových knih českých autorů pro děti (bez udání pořadí). Výsledky ankety (Cena dětí) i výběr učitelů jsou zveřejňovány každoročně – tyto seznamy oceňovaných knih mohou rodičům i školám posloužit jako kvalitní tipy na čtení (zejména pro děti mladšího školního věku, které ovlivnily dětské hlasování).
• Tipy na čtení pro děti (Knihovny.cz) (https://ctenidetem.knihovny.cz/) – Rozcestník doporučené literatury, který připravila Městská knihovna v Praze ve spolupráci s portálem Knihovny.cz. Nabízí přehledně řazené seznamy dětských knih podle věku dítěte – od předškoláků až po starší školní děti. Nechybějí ani speciální výběry (např. pro nácvik čtení genetickou metodou, poezie, komiksy či knihy pro děti s dyslexií). Tento zdroj je ideální pro hledání knih přesně pro daný ročník či věkovou skupinu.
• Rosteme s knihou (https://www.rostemesknihou.cz/) – Kampaň na podporu čtení (organizovaná Svazem českých knihkupců a nakladatelů) provozuje web s tipy na knihy pro různé věkové skupiny dětí. Doporučení jsou členěna například na knihy pro nejmenší děti, děti do 10 let a starší děti, dále i na naučné knihy či audioknížky. Stránky tedy pokrývají celé spektrum od batolat a předškoláků až po dospívající a nabízejí ověřené tituly původní české i překladové literatury dostupné v češtině.
• Celé Česko čte dětem – Zlaté tituly (https://celeceskoctedetem.cz/pro-rodice/zlate-tituly) – Známá osvětová kampaň „Celé Česko čte dětem“ zveřejňuje na svém webu seznam Zlaté tituly, což je výběr doporučených knih pro děti, rozčleněný podle věku mladých čtenářů. Rodiče zde najdou tipy na kvalitní knihy vhodné pro různé věkové kategorie – od předškolních dětí až po starší školáky.
• Čtení pomáhá (https://www.ctenipomaha.cz/) – Dobročinný projekt motivující děti ke čtení (za přečtené knihy a vyplněné kvízy získávají děti kredity na charitu). Na svém webu nabízí přehled doporučených knih rozdělený podle tří věkových kategorií čtenářů (1. stupeň ZŠ, 2. stupěň ZŠ a SŠ). Výběr knih pro projekt – který zahrnuje klasická díla i současné tituly – může posloužit jako užitečný seznam kvalitních knih vhodných pro daný věk.
• ČTEnářův SYmpatický RÁDce Čtesyrád.cz (https://www.ctesyrad.cz/) – Webový čtenářský rádce, který nabízí databázi doporučené literatury pro děti a mládež. Umožňuje procházet knihy podle žánrů i věku čtenářů. V každé kategorii je uvedeno několik desítek ověřených titulů (beletrie, komiksy, populárně-naučné knihy aj.), které mohou posloužit jako čtenářův rádce při výběru.
• Pohádkozem.cz (https://www.pohadkozem.cz/) – Nadšenecký web zaměřený na dětské knížky a pohádky. Publikuje pravidelné recenze a tipy na knihy pro děti s důrazem na kvalitu – „co se mi nelíbí, to sem nedám“, uvádí autor webu. Rodiče zde najdou inspiraci na ověřené tituly napříč žánry dětské literatury (pohádky, příběhy, naučné knihy aj.). Recenze jsou psány čtivě a s ohledem na to, co děti baví, takže pomohou vybrat knihu, která zaujme malé čtenáře i posluchače (vhodné pro předškoláky a mladší školní děti).
• Mravenčí chůva (https://mravencichuva.cz/) – Komunitní web a projekt na podporu dětského čtenářství. Mimo jiné nabízí originální sekci Recenze dětí, kde jsou vybrané knihy hodnoceny samotnými dětskými čtenáři. Recenze píší děti ve věku 9–14 let pro své vrstevníky. Tento unikátní pohled může pomoci odhadnout, jak knihu vnímají děti samotné (vhodné zejména pro mladší a starší školáky, kteří už čtou samostatně).
• Zápisky jedné knihovnice (https://knihomilka.home.blog/tag/detske-knizky/) – Osobní blog dětské knihovnice (přezdívka Knihomilka). Obsahuje recenze nových i klasických dětských knih a pohádek, psané z pohledu profesionála, který denně pracuje s dětskými čtenáři. Blog často představuje kvalitní překladové tituly i původní české novinky, komentuje jejich přínos a oblibu u dětí. Díky tomuto knihovnickému blogu lze získat tipy na knihy ověřené praxí v dětském oddělení knihovny.
• Databazeknih.cz (https://www.databazeknih.cz/) – Největší český čtenářský portál s databází knih, recenzemi a uživatelskými hodnoceními. Nabízí možnost vyhledat dětské knihy a seřadit je podle oblíbenosti či průměrného hodnocení čtenářů. Orientace podle čtenářských hodnocení napoví, které tituly děti (a jejich rodiče) nejvíce oceňují.
• Magnesia Litera – kategorie Kniha pro děti a mládež (https://www.magnesia-litera.cz/) – Prestižní česká knižní cena Magnesia Litera má samostatnou kategorii určenou literatuře pro děti a mládež. Každý rok je v této kategorii vyhlášena nejlepší dětská kniha roku (původní česká nebo překlad). Litera za knihu pro děti a mládež upozorňuje na kvalitní tituly, které by neměly uniknout pozornosti.
• Zlatá stuha (http://www.zlatastuha.cz/) – Tradiční výroční cena zaměřená výhradně na dětskou literaturu. Uděluje se tvůrcům nejlepších knih pro děti a mládež vydaných v českém jazyce a je jedinou cenou v ČR specializovanou čistě na dětské knihy. Ocenění Zlatá stuha se udílí ve více kategoriích – zvlášť např. beletrie pro děti, beletrie pro mládež, literatura faktu pro děti a mládež, komiks, a také za významný překlad či výtvarný počin.

Při výběru knih pro děti je vhodné kombinovat více zdrojů inspirace. Odborné seznamy garantují kvalitu a aktuálnost, doporučení knihovníků zohledňují čtenářské zkušenosti s dětmi, čtenářské databáze ukazují, co se líbí široké veřejnosti, a literární ceny vyzdvihují výjimečné tituly. A pokud si stále nejste jistí, po jaké knize s dětmi sáhnout, využijte široké sítě veřejných knihoven, která vám umožní si knihy předem „osahat“ a vyzkoušet, než je pořídíte do vlastní knihovničky. Přeji příjemné čtení.

Zajímá vás výzkum v oblasti vzdělávání a výchovy dětí? Sledujte naše výsledky na www.scioresearch.com.

Reference

• Block, K. et al. (2022). Exposure to stereotype-relevant stories shapes children’s implicit gender stereotypes. PLOS ONE. https://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0271396
• Bradford, J. E. (2020). The challenge of fairy tales: eliciting a critical gendered response in young children. PhD thesis, Univ. of Warwick. https://wrap.warwick.ac.uk/id/eprint/142773
• Coyne, S. M. et al. (2016). Pretty as a Princess: Longitudinal Effects of Engagement With Disney Princesses on Gender Stereotypes, Body Esteem, and Prosocial Behavior in Children. Child Development. https://srcd.onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/cdev.12569
• Coyne, S. M. et al. (2021). Princess Power: Longitudinal Associations Between Engagement With Princess Culture in Preschool and Gender Stereotypical Behavior, Body Esteem, and Hegemonic Masculinity in Early Adolescence. Child Development. https://srcd.onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/cdev.13633
• Kucirkova, N. (2019). How Could Children’s Storybooks Promote Empathy? A Conceptual Framework Based on Developmental Psychology and Literary Theory. Frontiers in Psychology.
  https://www.frontiersin.org/journals/psychology/articles/10.3389/fpsyg.2019.00121/full
• Lee, K. et al. (2014). Can Classic Moral Stories Promote Honesty in Children? Psychological Science. https://www.researchgate.net/publication/263098641_Can_Classic_Moral_Stories_Promote_Honesty_in_Children
• Masri, A. S. et al. (2025). Therapeutic Fairytales for Holistic Child Development: A Systematic Literature Review of Clinical, Educational, and Family-Based Practices. J Mother Child.
  https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC12002567/
• Otčenášek, J. & Šidák, P. (2023). Pohádky: bylo nebylo aneb od lechtivých příběhů k povídání pro děti. AV ČR. https://www.avcr.cz/cs/veda-a-vyzkum/humanitni-a-filologicke-vedy/Pohadky-bylo-nebylo-aneb-od-lechtivych-pribehu-k-povidani-pro-deti
• Saxby, G. (2022). Searching for a happily ever after: using fairy tales in primary classrooms to explore gender, subjectivity and the life-worlds of young people. The Australian Journal of Language and Literacy. https://link.springer.com/article/10.1007/s44020-022-00017-z
• Xie, X. & Jia, J. (2015). How Culture Shapes the Reading of Fairy Tales: A Cross-Cultural Approach. Comparative Literature Studies. https://www.jstor.org/stable/10.5325/complitstudies.52.4.0663
• Zipes, J. (2002). Breaking the Magic Spell: Radical Theories of Folk and Fairy Tales. University Press of Kentucky. https://core.ac.uk/download/pdf/232572086.pdf