Klasické třídní schůzky jsou „o nás bez nás“, dejme šanci diskusi ve třech

Vzdělávání bez přítomnosti hlavních aktérů, tedy dětí, ztrácí svůj význam, přesto nemáme potřebu je zvát na třídní schůzky. V některých školách se zavádí koncept takzvaných „třídních schůzek ve třech“ neboli „triád“. Během takového setkání se o dítěti mluví za jeho přítomnosti, a hlavně s ním. Jak takové třídní schůzky vnímají učitelé, kteří je do svých tříd zavedli?

Petr Kulhavý ze Základní školy Libchavy (Pardubický kraj) vidí na klasických třídních schůzkách mnoho nevýhod. Důležité je však odpovědět si nejdříve na otázku, co jsou ty „klasické“, i ty se totiž na školách konají různě. „Někde sedí rodiče v lavicích a učitelé obchází třídy, jinde stojí rodiče frontu na setkání s daným učitelem. Nevýhody jsou zřejmé, buď velká povrchnost a málo soukromí v prvním případě, nebo otravnost čekání a časová náročnost pro rodiče v případě druhém. V obou případech ale chybí ten, koho se vzdělávání nejvíc týká, tedy dítě.“

„Celé setkání je zaměřeno na to, aby podporovalo dítě v uvědomění si zodpovědnosti za své učení.“

Štěpánka Rajchlová, ředitelka Scio školy na Praze, 9 podotýká: „Pokud je ve třídě učitel s 25 rodiči, nesmí být řečeno nic individuálního, vše musí zůstat v obecné rovině. To je dobrý start, ale pak by mělo následovat setkání učitel – rodič – dítě.“

Pamatujete si, když jste během svých školních let v čase třídních schůzek doma nervózní čekali na příchod rodičů, abyste se dozvěděli, co o vás na schůzkách bylo řečeno? Pro premianty to byl čas pochval, pro lajdáky nebo ty, kteří zkrátka nedosahovali školou požadovaných výsledků, trauma. Neupřednostnili byste možnost být v daný okamžik na místě a do diskuze vložit i váš vlastní názor, který se doma „po boji“ zdál jen málo platný?

„Představy rodiče a učitele o tom, co je pro dítě vhodné, se občas rozcházejí“ dodává Štěpánka Rajchlová. „Pokud je dítě na třídní schůzce přítomno, umí často nejlépe rozklíčovat dobrý postup.“ Není nutné názor dítěte plně následovat, ale je potřeba ho vzít v potaz. Jinak se totiž dostáváme do situace „o nás bez nás“, která dítěti s převzetím jeho zodpovědnosti za vzdělání nikterak nepomůže.

„Dítě je centrem všeho. Celé setkání ve třech je zaměřeno na to, aby podporovalo dítě v uvědomění si zodpovědnosti za své učení. Dítě hodnotí své dosavadní působení ve škole, uvědomuje si své silné a slabé stránky,“ podotýká učitel Petr Kulhavý. Prospěch je ale možné vidět i ve vztahu rodič – učitel. „Rodič a učitel si mohou vzájemně pomoci dotvořit obrázek o dítěti. Každé dítě se chová jinak doma a jinak ve škole, ale také u babičky nebo na kroužku. Pokud ovšem o tom víme podrobnosti, notně nám to pomůže při řešení někdy problematických situací. A to jak doma, tak ve škole,“ říká ředitelka Scio školy.

„Pokud učitelé nejsou přesvědčeni o smysluplnosti triád a dostanou je jako pokyn od vedení školy, vede to k formalismu, a hlavně ke špatné náladě.“

A co je náplní takových schůzek, kterých se účastní i dítě? „Nejprve mluvíme o tom, co se dítěti ve škole podařilo, soustřeďujeme pozornost na to, v čem je dobré. Následně se bavíme o tom, na co se chce zaměřit a na co je třeba se zaměřit. Názor vždy vyslovujeme v pořadí dítě-rodič-učitel. Často přijde řeč i na vztahy ve třídě,“ popisuje průběh Petr Kulhavý. Nejenže má dítě možnost samo se vyjádřit ke svému vzdělávání, ale jisté výhody se najdou i pro rodiče. „Rodiče slyší pochvalu svého dítěte, a to má rád každý rodič. Problematické situace nenecháváme na třídní schůzky, řešíme je v průběhu roku tak, jak nastávají. Termín třídní schůzky si rodič vybírá z několika nabízených, nikde a na nikoho nemusí čekat, což myslím také oceňuje. Celých 15 až 20 minut je pozornost upřeno na jeho dítě,“ dodává. Ve Scio škole se pak řeč může zavést i na záležitosti přesahující školu: „Zcela otevřeně se s rodiči bavíme o tom, jak fungují s dětmi doma, umíme je nasměrovat na nějaké kurzy a či terapie, aby se jim s dětmi žilo ještě lépe,“ říká o třídních schůzkách ve Scio škole Štěpánka Rajchlová.

Řešení pro všechny, nebo jen pro vybrané?

Je možné reálně uvažovat o zavedení třídních schůzek ve třech do všech školních tříd? V tomto případě neleží zodpovědnost tolik na žácích jako hlavně na učitelích. „Učitel by si měl položit několik zásadních otázek: Čemu mají třídní schůzky sloužit? Jaký chce, aby měly smysl? Co jemu/žákovi/rodičům mají přinášet? Teprve po zodpovězení těchto otázek se učitel může vydat cestou třídních schůzek ve třech.  Pokud učitelé nejsou přesvědčeni o smysluplnosti té cesty a dostanou triády jako pokyn od vedení školy, vede to k formalismu, a hlavně ke špatné náladě či dokonce otrávenosti učitelů“, přiznává učitel Petr Kulhavý. „Faktem totiž je, že „klasická“ třídní schůzka, ať už je jí myšleno cokoliv, zabrala učiteli jednu až tři hodiny z jednoho odpoledne. Triády vyžadují často např. deset až dvanáct odpoledních či večerních hodin během několika dní, plus několik hodin příprav, což není vůbec jednoduché.“

U individuálních třídních sezení odpadá riziko nepříjemného pocitu, který může nastat, když učitel potřebuje s rodičem vyřešit případné problémy týkající se jeho dítěte. V momentě, kdy v jedné třídě sedí dvacet nebo třicet rodičů, kteří vědomě či nevědomě své potomky porovnávají s ostatními žáky třídy, je málokdy řešení takových záležitostí úspěšné. Možná si vzpomenete na známou scénu z filmu Marečku, podejte mi pero, kdy se pan Kroupa dostaví na třídní schůzky svého syna, ale profesor mu omylem nahlásí známky z matematiky, které obdržel on sám, nikoliv jeho matematicky nadaný syn.  České filmové klasiky na kvalitě neztrácejí, pokud však žákům a studentům neumožníme, aby se chopili možnosti mluvit do svého vlastního vzdělávání, kvalita našeho vzdělávacího systému se bude zvyšovat jen velmi obtížně.