Nic z tohohle doma nezkoušejte. Ale návod si přečíst můžete

Randall Munroe už u nás v překladu úspěšně vydal dvě knihy – Co Kdyby? a Velký vysvětlovač. Nyní k nim přibyla třetí s názvem Jak na to? s podtitulem Absurdní vědecká řešení obyčejných každodenních problémů. Krom toho, že všechny knihy jsou zajímavé svým obsahem a mohou sloužit jako hodně alternativní učebnice, představují i zajímavou překladatelskou výzvu, neboť jedna z nich používala k popisu věcí kolem nás pouhých 1000 druhů slov. A zkuste takto popsat vesmírnou stanici, tepelnou elektrárnu, helikoptéru, rentgen a ještě mnoho další věcí kolem nás tak, aby to každý pochopil. Všechny tituly do češtiny přeložil Jiří Petrů, který v rozhovoru říká, že autorem popisované situace se nedají našprtat, protože jsou úplně ujeté, ale pak vám ukazuje, jak si s nimi poradit.

Kniha Jak na to má přes 300 stran. Jak dlouho jste na ní pracoval a v jakém režimu překládáte?

Na tohle je dvojí odpověď: pracoval jsem na ní krátce i dlouho. Krátce, protože kdybych ji dělal „na plný úvazek“ a nedělal do toho nic jiného, tak ji mám za měsíc hotovou. Dlouho, protože reálně mi trvala měsíců asi pět. To je realita překladatelské práce u nás: knihy jsou levné, takže sazby za jejich překlad nemůžou být kdovíjak vysoké.

Svým způsobem je tohle možná lepší učebnice fyziky, než s jakými jsem se setkal v letech své povinné školní docházky. Protože vás neučí memorovat, ale přemýšlet. Předkládá před vás situace, které se nedají našprtat, protože jsou úplně ujeté – a pak vám ukazuje, jak si s nimi poradit.

Dá se překladem knih uživit?

Důstojně se knihami uživit asi dokážete, ale většina překladatelů si vydělává ještě „komerčními“ zakázkami, které jim ve výsledku vydělají třeba dvakrát třikrát víc. Já se věnuju hlavně technickým a marketingovým překladům pro technologické firmy. Knihy jsou takový koníček, abych se z toho nezbláznil, ale snažím se vyčlenit si na ně aspoň třetinu pracovního dne. Ne vždy se to daří.

Jak moc se liší překládání „běžných“ knih od překládání vědátora Randalla Munroe?

Randall Munroe je větší sranda. Jinak se to kupodivu zas tolik neliší. Překládám hlavně populárně vědecké knihy, „non-fiction“. Snažím se je psát lehčím, hovorovějším stylem, jako kdybych mluvil. Dokonce si je nahlas čtu a text upravuju tak, aby mi „šel na jazyk“. Podle mě hovorovost populárně-naučnému textu svědčí víc než květnatá krasomluva – protože když text ustoupí stranou a nestrhává na sebe pozornost květnatostí, spíš se z něj něco naučíte.

Z tohoto pohledu je Randall Munroe asi ideální autor…

Randall Munroe mi v tomhle jde naproti tím, že i on píše běžným konverzačním tónem. Těžko říct, jak bych válčil s nějakým suchopárným akademikem. I když nutno podotknout, že anglická literatura – a zejména non-fiction – celkově klade důraz na čtivý, hovorový text. Čeština si naopak často potrpí na krasomluvu. V tomhle je mi bližší ta anglofonní tradice.

Překládal jste i další jeho knihy. Jak moc se překladatelsky liší jeho jednotlivé tituly mezi sebou? Je to stále stejná práce?

Je to pořád podobné. Munroe má svůj osobitý styl a svérázný „geekovský“ humor, kdy s vážnou tváří prezentuje nějaký nonsens a zachází s ním, jako kdyby to byla seriózní věc. Jednou jsem na notebooku ukazoval rozpracovanou pasáž z jiné jeho knihy (Velkého vysvětlovače) kolegovi. Schválně jsem vybral ty nejpovedenější gagy. On to chvíli zkoumal a pak řekl: „Nechápu, co je na tom vtipného.“ Takže to asi není pro každého. Musíte být naladění na to, že autor dělá humor, aniž by upozorňoval na to, že přijde humor. Což je pro překladatele trochu zrádné, protože jako překladatel ten humor nejdřív musíte odhalit, abyste ho nezazdili.

Narážel jsem hlavně právě na Zmíněný Velký vysvětlovač, který se asi přeci jen trochu víc lišil. Nebo se pletu?

Velký vysvětlovač se opravdu výrazně lišil, protože vlastně nešlo o souvislý text, ale spíš o kratší popisky, navíc psané jen pomocí tisíce nejběžnějších slov. Ale princip je pořád stejný: vezměte nonsens, prezentujte ho seriózně a snažte se tenhle kontrast podtrhnout třeba stavbou věty nebo volbou bizarních slov. Nesmyslné popisky os grafů, pojmenovávání věcí překvapivými slovy a podobné libůstky.

Byla i poslední kniha v něčem překladatelsky zapeklitá podobně jako Velký vysvětlovač?

Byla zapeklitá stylem, který jsem vůbec nečekal: měrnými jednotkami a reáliemi. Autor jako Američan často používá imperiální míry jako stopy, míle, ale taky třeba unce a galony. Navíc Američani mají některé zvyklosti postavené na hlavu: zatímco my třeba vyjadřujeme spotřebu auta tím, kolik paliva potřebujete na ujetí určité vzdálenosti (litry na 100 km), oni uvádějí, kolik vzdálenosti ujedete na určitý objem paliva (míle na 1 galon). Samozřejmě bylo nutné to všechno převést na jednotky civilizovaného světa.

Narazil jste ještě na další opravdové „překladatelské oříšky“?

Standardní jednotky jsou ještě sranda, horší je, když autor používá jako „jednotku“ třeba rychlovarnou konvici – jenomže americké konvice mají většinou kapacitu 1,2 litru, zatímco ty evropské 1,7 litru. Velký rozdíl! Do toho mají jinou spotřebu. V jedné kapitole pak vypočítává, kolik konvic a kolik elektřiny potřebujete na vyvaření řeky Kansas River ve městě Topeka. Aby těch změn nebylo málo, rozhodl jsem se vyměnit to za Vltavu v Praze, která má pochopitelně jiný průtok. Čímž se nám změnily snad všechny proměnné – objem konvice, spotřeba konvice i průtok vyvařované řeky. Když jsem v jednu chvíli stál v kuchyni a stopoval, za jak dlouho průměrná evropská konvice uvaří vodu, říkal jsem si: „Mám já tohle zapotřebí?“ Mimochodem, uvaří ji za čtyři minuty, stejně jako konvice americká.

Takže co začalo rozhodnutím převádět jednotky, skončilo tím, že jsem velkou část vzorečků od základu přepočítával a upravoval na evropské reálie. Průměrná spotřeba čehokoli, průměrná cena energií, průměrná cena práce… to všechno je u nás výrazně odlišné a často to dramaticky proměňuje kalkulace.

Zápasil jste někdy i s pochopením toho, co Munroe vysvětluje, nebo je to naopak tak polopatické, že nelze nepochopit?

Nevím, jestli s pochopením, on má vážně dar vysvětlovat věci srozumitelně. Ale asi dvakrát jsem byl přesvědčený, že jsem mu odhalil chybu ve výpočtech. Tím, že jsem musel většinu vzorců přepočítávat s jinými jednotkami a údaji, jsem je vlastně ověřoval. U výpočtu toho, jakou spotřebu bude mít auto, když na korbě poveze dům (on má fakt bizarní příklady) jsem nabyl dojmu, že má špatně zformulovanou rovnici pro výpočet odporu vzduchu. Už jsem měl rozepsaný e-mail, ve kterém bych ho na tenhle kiks upozornil, ale naštěstí jsem ho neodeslal. O pár dní později jsem se na to totiž podíval s čerstvou hlavou a zjistil jsem, že odpor vzduchu chápu blbě samozřejmě já. Pár dní jsem ale žil ve slastné radosti z toho, že jsem chytřejší než raketový vědec, což on doopravdy je. Pak mě dohnala realita.

V případě výuky exaktních věd jako je matematika nebo fyzika se často zmiňuje jejich odtrženost od praktického života. Připadáte si po přeložení knih Randalla Munroa chytřejší, máte rozšířené obzory a v hlavě nabyté vědomosti, které byste dokázal použít? Odnesl jste si nějaké cenné ponaučení z obsahu této knihy?

Ponaučení jsem si odnesl spoustu, ale nevím, jestli bych se jim odvážil říkat „cenná“, a rozhodně bych je nedokázal použít. Knihy Randalla Munroe jsou dost svérázné. Občas je v knihkupectví vídám zařazené v sekci s dětskými knihami a plácám se do čela – tohle fakt není dětská literatura. Tohle je vlastně vědecký humor určený pro geeky a nadšence do vědy. Dozvíte se toho sice hodně – já díky jeho knihám třeba vím, jak funguje tryskový motor nebo že se elektřina dá vyrábět i miniturbínou namontovanou k ústí vodovodního kohoutku – ale jsou to poznatky srovnatelné s tím, jako kdybyste si četla náhodné články na Wikipedii. Což, mimochodem, taky rád dělám. Nesuďte mě.

Chtěl byste se jako dítě učit podle takové knihy, která je sice plná „blbostí“, na ty ale aplikuje vědu?

Což o to, já bych takovéhle blbosti jako dítě úplně zbožňoval! Asi hlavně proto, že bych neměl dojem, že se učím. Protože tyhle knížky fakt nejsou žádné ucelené učebnice čehokoli, jsou to náhodné epizodky, kuriozity, vtipné příklady a bizarní historky z reality. Jako kluk jsem miloval Příručky mladých svišťů a tohle je vlastně podobné. Akorát místo toho, aby vás to učilo vyrobit baterii přiložením plíšků k citronu, vás to učí vykopat si lávový příkop kolem domu. Holt časy se mění.

Takže v čem vidíte největší přínos bláznivých Munroových knih?

Jednu věc, myslím, Randall Munroe učí dokonale: vědecké myšlení. Kritické uvažování. Učí vás, že každý úkol nebo problém, i když na první pohled vypadá sebepitomější, se dá rozložit na sekvenci jednodušších úloh, které nám ho umožní zvládnout. A že problém řešíme nikoli nějakou dojmologií nebo pocitem, ale měřením, dohledáním skutečných údajů a výpočtem. Často řeší zdánlivě komplikované problémy překvapivě jednoduše tím, že si někde vyhledá nějaký průměr nebo kvalifikovaný odhad a zbytek dopočítá matematikou na úrovni základní školy. Takže svým způsobem je tohle možná lepší učebnice fyziky, než s jakými jsem se setkal v letech své povinné školní docházky. Protože vás neučí memorovat, ale přemýšlet. Předkládá před vás situace, které se nedají našprtat, protože jsou úplně ujeté – a pak vám ukazuje, jak si s nimi poradit. A to je možná cennější než všechno, co si odnesete ze školy. Nebo aspoň co jsme si blahé paměti odnesl já. Z fyziky jsem měl vždycky přinejlepším trojky.