Trendy

Osm úkolů pro školství

Profesor John Hattie, který je (mimo jiné) ředitelem australského Melbourne Education Research Institute, se věnuje výzkumu výukových metod a je známý především díky formulaci zásad zjevného učení (visible learning). Je autorem dvou výzkumných zpráv publikovaných minulý týden společností Pearson. V první ze zpráv „What Doesn’t Work in Education: The Politics of Distraction“ uvádí, že problémy, které jsou mnoha odborníky na vzdělávací politiku považovány za významné pro zvýšení kvality vzdělávání, jsou ve skutečnosti jen problémy zástupnými a odvádějícími pozornost. Patří sem např.: 1. Možnost volby školy a tlak na nízký počet žáků ve třídě – při volbě školy si nevybíráte učitele a postupy učitelů se nemění podle toho, v jak početné třídě vyučují. 2. Snaha o nápravu infrastruktury, např. efektivnější kurikulum, přísnější standardy, víc testů nebo jinak rozvržené budovy – často žádná taková změna nevede k porozumění na povrchové úrovni, natož k učení do hloubky. 3. Větší finanční investice do škol na platy, údržbu, vybavení – zejména výše učitelských platů podle Hattieho jen málo ovlivní to, jak se žáci učí. Druhá zpráva „What Works Best in Education: The Politics of Collaborative Expertise“ nabízí řešení v podobě osmi úkolů: 1. Posun v chápání odpovědnosti učitele – nesoustředit se na zlepšení jednotlivých učitelů, ale na společnou odpovědnost učitelů, vedení školy, rodičů, tvůrců vzdělávací politiky. 2. Dospět ke shodě na tom, jak definovat pokrok, kterého by měl každý žák dosáhnout za jeden školní rok, bez ohledu na to, kde začal. 3. Očekávat tento roční pokrok u každého žáka a pomoci mu jej dosáhnout. 4. Vyvinout nové nástroje pro hodnocení, které poskytnou učiteli potřebnou zpětnou vazbu. 5. Uvědomit si, že výsledky žáků ovlivňují všichni pracovníci ve škole, vedení školy musí dbát na to, aby tento vliv vedl ke zlepšení kvality učení. 6. Zajistit, aby učitelé byli odborníky na stanovení toho, kde se žák nachází, na volbu vhodné podpory a hodnocení pokroku – s využitím kolaborace učitelů. 7. Navazovat na zkušenosti úspěšných pedagogů, rozvíjet postupy, které se osvědčily. 8. Provázat autonomii učitele s prokázaným ročním posunem žáků – úspěšné učitele nechat pracovat samostatně a podpořit ty, kterým se nedaří. Hattie klade velký důraz zejména na spolupráci učitelů a všech účastníků vzdělávacího procesu a jejich společnou odpovědnost za úspěchy žáků v učení (více o výzkumu metod zjevného učení viz zde). (1461)

Související články

Napsat komentář

Close
Close