Reformy asijských školských systémů

Think tank The Mitchell Institute při australské Victoria University zveřejnil studii profesora Yong Zhao, která je zaměřena na reformní kroky ve vzdělávání čtyř asijských zemí/regionů s nejlepšími výsledky v mezinárodním šetření PISA: Hongkong, Jižní Korea, Singapur a Šanghaj. Autor uvádí, že tyto vzdělávací systémy prošly v uplynulých desetiletích řadou významných změn, které stojí za pozornost víc než vynikající výsledky dosahované v PISA. Profesor Zhao ukazuje charakteristické rysy těchto reformních kroků: 1. Rozšiřování definice vzdělávacích výsledků – kromě akademických výsledků v tradičních předmětech začínají zahrnovat i nekognitivní dovednosti, jako je kreativita, komunikace, kolaborace a uvažování vyššího řádu, stejně jako sledovat sociální a emocionální zdraví žáků. 2. Zlepšování rovnosti vzdělávacích příležitostí – úsilí o zvýšení rovnosti příležitostí nejen v oblasti kurikula a výuky, ale zejména v oblasti rovného přístupu ke vzdělávání a nabídky stejných zdrojů. 3. Uvolňování centrálního řízení – tradičně centralizované systémy poskytují místní administrativě a školám více autonomie. 4. Snížení důležitosti testů – snahy o omezení centralizovaného a standardizovaného testování. 5. Proměna pedagogiky od předávání znalostí k badatelsky zaměřené a konstruktivistické výuce – posun od memorizování a frontální výuky k přístupu soustředěného na žáka. 6. Využívání technologií – orientace do budoucnosti vede k zapojování technologií a rozvíjení digitální gramotnosti. 7. Rozšiřování kurikula – začleňování a posilování morální výchovy, umělecké výchovy, tělocviku a sociálních dovedností. 8. Snižování studijní zátěže – snaha omezit čas věnovaný školní práci v mimoškolních hodinách a snížit tlak na žáky (více o srovnání čínského a západního vzdělávání v míře kreativity a podnikavosti viz zde). (1462)