Memorování versus porozumění

Analytik Alfonso Echazarra sdílí na blogu OECD Education své zamyšlení nad přínosem učení se látky zpaměti, které podle něj, zejména v matematice, nemusí vždy prospívat tak, jak je obecně míněno. Odkazuje přitom na novou zprávu OECD o vzdělání Jak učitelé učí a studenti studují: Úspěšné školní strategie. Ta odhaluje, že studenti využívající převážně metodu memorování látky jsou úspěšnější v jednodušších otázkách, zatímco ti, kteří se snaží látku pochopit, jsou úspěšnější při řešení komplexních problémů. Zpráva vychází z analýzy dvou typů matematických testů, u kterých odpovídající studenti zároveň uváděli, jakým způsobem se matematiku učí – zda se učí látku nazpaměť, vybavují si již provedené operace či prochází příklady stále dokola, nebo naopak zda při učení propojují různé myšlenky, nebo pracují jen na tom, co je přesně potřeba se naučit. Na složitější příklady již pouhá dobrá paměť nestačí. Zmíněný výzkum také ukázal, že studenti z východní Asie, kteří bývají v oblasti matematických znalostí hodnocení vysoko, nepatří mezi ty, kteří memorují nejvíce. Např. ve Vietnamu uvádí 5 % patnáctiletých žáků, že se při učení matematiky co nejvíce látky naučí nazpaměť, v Japonsku 12 % a v Jižní Koreji 17 %, zatímco v Kanadě je to 26 %, v Irsku 28 %, ve Spojených státech 29 %, v Austrálii 35 % a v Británii dokonce 37 %. Učení se zpaměti je podle Echazarra samozřejmě dobré i v matematice, např. může zrychlit práci s čísly v raném dětském vývoji, jinak je ale potřeba učit ji více komplexně a podporovat studenty v hledání různých řešení, propojování konceptů a nacházení významů. Paměť má být tedy využívaná efektivně, uvádí Echazarra a odkazuje se přitom na citát Einsteina: „Vědět může každý blázen. Důležité je porozumět.“ (1536)