Přínos neverbální komunikace

Řízená neverbální komunikace může pomoci mladším žákům rozvíjet kritické myšlení, uvažování a poskytování zpětné vazby, jak ukazují Ellie Cowen a Megan Nee na serveru Edutopia. Neverbální znaky jsou součástí komunikace ve většině tříd, např. když učitel žádá známým gestem o ticho nebo určuje krátkou přestávku. Další naučené znaky mohou pomoci řídit ve třídě diskuzi a dávat si mezi spolužáky okamžitou zpětnou vazbu. Autorky představují šest takových znaků, které umožní žákům rychlou reakci a učitelům možnost rozvíjet jejich přemýšlení a argumentování: „já také“, který vyjadřuje souhlas nebo podobnou myšlenku, „k tomu něco mám“ odkazuje na nesouhlas nebo potřebu dalšího zdůvodnění, „rád bych něco dodal“ se hlásí o slovo k doplnění myšlenky, znak „dokonči myšlenku“ upozorňuje, že řečník odchází od tématu nebo nedokončil svůj argument, a konečně znak „mám k tomu takovou svou domněnku“. Neverbální znaky jsou neinvazivní metodou, která usměrňuje řečníka a rozvíjí jeho sdělovací schopnosti a zároveň může pomoci učit žáky rozvíjet diskuzi. Autorky doporučují u mladších žáků přidat k znakům větné rámce, na kterých mohou studenti svůj příspěvek vystavět (např. u znaku „rád bych něco dodal“ může posloužit „Souhlasím s … a rád bych k tomu dodal, že …“ nebo „Příkladem toho, co jsi říkal, může být …“). S pomocí takových vět mohou žáci reagovat na sebe navzájem, což je činí součástí komunity myslitelů, a komunikace probíhá mezi nimi, ne jen s učitelem. Podstatné je, že neverbální komunikační znaky jsou nejúčinnější tehdy, pokud se soustředí na uvažování, ne jen na získání odpovědi. (1562)