Emoce versus učení
Emoce nejsou nepřítelem racionálního uvažování, uvádí studie analyzované na serveru EdWeek. Mary Helen Immordino-Yang, která vyučuje vzdělávání, psychologii a neurovědu na Jihokalifornské univerzitě, popisuje emoce jako kormidlo našeho uvažování. Její studie odhalila, že studenti při hledání řešení matematického problému vykazují emocionální aktivitu dříve, než jsou schopni přesně artikulovat pravidla – před vědomým zpracováním úkolu prostě mají pocit, že je něco správné řešení. Tento pocit je emocionální odpovědí na zadání a je prvním znamením, že se dotyčný učí ze zkušenosti s daným úkolem. Pacienti s poškozením mozku, které znemožňuje spojení emocionální části a části zabývající se kognitivními strategiemi, se nemohou poučit ze svých chyb a volí nevhodná řešení i tehdy, kdy již pravidla znají. Pokud myšlení není spojené s emocemi, mozek si fakta nepamatuje nebo o nich tolik nepřemýšlí. Při aplikaci těchto zjištění na školní třídu je zřejmé, že studenti, kteří nemají k dané výuce žádný emocionální vztah, si učivo hůře pamatují a mají problémy s jeho aplikací. Negativní emoce však do procesu učení zasahují negativně, protože soupeří s běžným uchopením nových konceptů. Žáky je proto třeba učit dovednosti nadchnout se i pro ne úplně zábavný předmět. Studie však ukazují, že zájem studentů v průběhu školní docházky spíše upadá – např. německé výsledky u žáků druhých až čtvrtých tříd potvrdily vzestupnou tendenci negativních pocitů jako úzkost z testů nebo nuda v hodinách matematiky, což se postupně projevilo i na výsledcích ročníkových testů. Autorka studie Stephanie Lichtenfeld popisuje koloběh zpětné vazby – ti, kdo mají na začátku z matematiky strach, mají v testování horší výsledky, a ti s horšími výsledky pak mají z matematiky větší strach. Podobnou smyčku vytváří nuda a nezájem, naopak pozitivní koloběh vyvolává počáteční nadšení. Školy by se proto měly zaměřit na pozitivní emoce v počátcích školní docházky, a to i proto že negativní emoce se podle jiné německé studie mezi spolužáky šíří. I když si děti své kamarády nevolí podle počátečních školních emocí, po určité době se v přátelských skupinách negativní emoce jako vztek, úzkost nebo bezmoc rozmáhají, zatímco potěšení nebo hrdost ne. Immordigo-Yang proto doporučuje: předkládat dětem problémy s otevřeným koncem, podporovat u žáků jejich intuici a soustředit se spíše na nalezení smyslu probírané látky než na odlehčování výkladu vyprávěním vtipů. (1569)
