Hra na světový mír

Pedagog John Hunter popisuje v článku americké vysoké školy Elizabethtown College vzdělávací hru, která mu vynesla řadu ocenění. Hra na světový mír (World Peace Game), představená také v rámci úspěšného TED Talku, vtahuje děti do světové politiky. V rolích prezidentů, kmenových vůdců, diplomatů nebo vojenských velitelů řeší ve svých zemích (a v rámci rozpočtu v dané měně) hladomory, etnické třenice, živelné katastrofy, ohrožené druhy nebo spory o právo na vodu – a to už od devíti let. Původně měla podle autora hra učit děti jen o světových událostech a historii. Hráči ale bezděčně hru posunuli a kromě dat se naučili, jak pomocí vyjednávání, bitev i summitů snížit světové utrpení a jak v sobě i druhých probudit soucit. Hra, kterou Hunter vyvíjí již od roku 1978, zabírá zhruba čtvrtinu běžné třídy a dosud nevyužívá žádné technologie. Hráči ve čtyřech týmech disponují mnoha malými postavičkami, armádním vybavením, továrnami a dalšími rekvizitami, se kterými hrají ve velké plastové věži. Její vrstvy reprezentují strukturu Země od podmořského světa až po nejvyšší patra atmosféry, vše pod poslední vrstvou vnějšího vesmíru. Hra žákům trvá přibližně osm týdnů, během kterých musí úzce interagovat a převzít odpovědnost za planetu a světové dění. Cílem je při co nejmenším zapojení síly bránit svou zemi před neblahými okolnostmi a podporovat celosvětový rozvoj. Zdroje jsou mezi státy distribuovány podle jejich bohatství a míry rozvinutosti. Do děje lze zapojit Organizaci spojených národů, zástupce zbrojního průmyslu a další subjekty. Podle zkušeností autora děti vstupují do hry buď s tím, že chtějí hned uzavřít mírové smlouvy, nebo se naopak (a to většinou mladší kluci) snaží vše vyválčit – ale zjišťují, že jim to nedovoluje jejich rozpočet. Hunter do hry svých žáků po celou dobu nezasahuje. Děj však ovlivňuje hráč pověřený přinášením náhodných událostí a sabotér, jehož úkolem je hru ostatním kazit. S postupem času začínají žáci chápat světové ekonomické a sociální souvislosti a angažují se do hry i emočně. Vážným momentem je např. chvíle, kdy předčítají nahlas dopis rodině vojáka, který v jejich válce zahynul. I po letech zkušeností s touto hrou je Hunter neustále znovu překvapován, s jak promyšlenými postoji žáci přichází – průběh hry nelze nikdy předvídat. (1586)