Minecraft jako učební pomůcka

Vzdělávací potenciál počítačové hry Minecraft analyzuje server Remake Learning. Hra je tak velkým fenoménem, že ji magazín New York Times věnoval titulní stranu a označil ji za vzdělávací nástroj dvacátého prvního století. Hráči v Minecraft nebojují s příšerami ani nesoutěží s protivníky, ale budují objekty a postupně si vytváří celé herní prostředí. Hra má otevřený konec a nutí volit si svou vlastní cestu, přemýšlet mimo zaběhnuté vzorce a zkoušet věci znovu a jinak. Díky tomu se děti samy učí řešit problémy a překonávat překážky. Nápověda se přitom nenabízí, hráči jsou odkázaní sami na sebe – a právě rozvoj sebevzdělávacích kompetencí je dle rodičů a pedagogů hlavním přínosem zábavy, která před obrazovky přitáhla i jinak nepříliš hravé dívky (ty tvoří 40 % Minecraft hráčů). Kolem hry navíc vznikají komunity, kde se členové vzájemně učí nové postupy (třeba na tzv. propojených kempech). Návodná videa nahrávají na YouTube a sdílí samy děti, které v roli učitelů získávají sebevědomí a utužují sociální vazby. S tím pracuje koncept vrstevnického vzdělávání, u kterého děti popisují především rozdíl ve zpětné vazbě od stejně starých školáků oproti formálnímu hodnocení autorit. Zakladatelka portálu se vzdělávacími videy od vrstevníků, Silpha Yarlagadda, potvrzuje, že nejlépe naučí řešit konkrétní problém ten, kdo s ním sám bojuje nebo jej právě vyřešil (videa na jejím portálu Club Academia před sdílením kontrolují učitelé). Odborníci se na webináři k vrstevnickému vzdělávání již v roce 2013 shodli, že by měla být tato metoda využívána i v klasických třídách. Někteří vzdělavatelé vidí úskalí v odbíhání od témat školských osnov nebo přílišnou dominanci jen některých studentů. Většinou však věří, že pokud se koncept dobře zorganizuje, prospívá jak dětem-učitelům, tak dětem-žákům. Také dospělí mají při vysvětlování kolegům možnost věc hlouběji pochopit a získat dobrý pocit ze sdílených vědomostí – u dětí, které jsou v pozici autority méně často, se tyto pocity násobí. (1570)